Článek
„Holky tady z ,íčka‘ mi pomáhají, když mi na počítači něco nejde,“ odpovídá písmák na otázku, jak se pere s novými technologiemi. „Umím poslat mail nebo fotku v příloze, ale o mnoho víc ne.“
Pořad Zmizelá Šumava tvoří spolu s režisérem Janem Fischerem, který se mimo jiné stará i o technickou stránku. Jednotlivým dílům dává finální podobu vyprávění o svérázných horalech a jejich vypořádávání se s těžkými životními osudy na horských samotách a v chudých osadách. Vyprávění se nejčastěji zaměřuje na komplikované dvacáté století.
Přestože se Šumava ve dvacátém století hodně změnila, její přírodní krása zůstává stejná.
Tanec s mrtvolami
Emil Kintzl se na monitorech počítačů poprvé objevil před třemi lety a vcelku dobře se na internetové televizi Stream usadil. Hned první díl cyklu zaujal. Pětiminutový Tanec s mrtvolami má téměř šest set tisíc zhlédnutí.
Příběh z padesátých let se dochoval díky vyprávění očitého svědka. Písmák si ho už dávno zaznamenal do svého archívu. „Odehrává se v obci Hůrka v kapli svatého Kříže ve dvaapadesátém roce. Událost nemá na Šumavě obdoby. Opilí vojáci se dostali do krypty, kde byli pohřbeni příslušníci sklářských rodů Hafendbraedlů a Abelů. Ze skleněných rakví vytáhli mrtvoly oblečené do krásných šatů a skleněných korálů, stříleli do nich, a s některými dokonce tancovali,“ vypráví Kintzl.
Milovník Šumavy Emil Kintzl je i značkařem turistických tras.
„Boží mlýny sice melou pomalu a jistě, ale tentokrát mlely velmi rychle, protože do půl roku všichni účastníci tohoto odporného činu umřeli na infekci - nakazili se od mrtvol.“
Strašidelné historky nejsou zdaleka to jediné, co naplňuje obsah miniseriálu. Díl z poslední řady, Doktor na koni, vypráví o lékaři, který se usadil na samotě zvané Pustina. Písmák nezapomene zmínit, že populárního šumavského doktora sám potkával, stejně jako mnoho jiných zajímavých obyvatel regionu. „Žiju tu celý život.“ Osobní příběhy se samozřejmě odehrávají na pozadí bohatých kulturních a průmyslových dějin.
Kintzl si vede archív už čtyřicet let a do několikaminutového pořadu se často nevejdou všechny zajímavosti. „Já jsem povídavej. Na každý díl si sepíšu takový scénář, odvyprávím ho a Honza Fischer nakonec vybere některé části, které sestříhá tak, aby byly souvislé.“
Kniha o zmizelé Šumavě
Rozšířené příběhy vyšly knižně. „Byl jsem rád, že jsme pracovali na publikaci Zmizelá Šumava. Moje povídání se tam vešla celá i se snímky z archívu.“ Knížka má úspěch na druhé straně hranic. Prezentace v nádražní budově bavorské části Železné Rudy (německy Markt Eisenstein) prý dopadla nad očekávání dobře. „Na některé lidi nevyšlo místo, a tak i stáli,“ pochvaluje si Kintzl.
Díky natáčení pořadu Zmizelá Šumava vznikla stejnojmenná kniha, která byla přeložena i do němčiny.
„Úspěch jsme měli i proto, že události se týkají nějakým způsobem přímo lidí, kteří přišli, nebo jejich předků. Oslovil mě i jeden německý pamětník. Shodli jsme se na tom, že jsme se jako děti za války museli potkat ve stejném kostele, a k jednomu z příběhů mi řekl: Vždyť já jsem toho vašeho kostelníka Březinu znal,“ vzpomíná Kintzl. Kostelník se do šumavské historie zapsal tak, že z rozbořeného kostela v zakázaném pásmu obsazeném československými vojáky zachránil sochu Panny Marie Lurdské.
Bez Kintzla a jeho archívu by se na mnoho neobyčejných osudů obyčejných lidí ze Šumavy jistě zapomnělo. „Vlastně jsem je začal sbírat proto, abych se nezbláznil.“ Písmák byl původním povoláním učitel, jenže otevřeně nesouhlasil s invazí vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Navíc trval na tom, že Šumavu osvobodili Američané, nikoli Sovětský svaz.
„Ze školy mě vyhodili a šel jsem do kotelny, prostě proto, že tu práci nechtěl nikdo dělat.“ Manuální otročina mu ale nezaměstnávala mozek, takže když našel štůsek starých pohlednic po rodičích, řekl si, že bude pátrat po dalších a sbírat je.
Na snímku řeka Vydra.
S nápadem využít nasbíraný materiál i postavy Emila Kintzla přišel režisér pořadu Jan Fischer. Toho písmák poznal už jako malého kluka. „Jeho tatínek tu měl chaloupku, kterou podědil spolu se sestrami. Sjížděli se tam lidé z pražského kulturního světa. V mládí jsem ho chodil navštěvovat a vyprávěl lecjaké příběhy o Šumavě a ze svého života. Když Honza dospěl, tak si uvědomil, co tady slyšel,“ vzpomíná Kintzl. Nakonec z toho vznikl pořad na Streamu.
„Moc se mi do toho nechtělo, ale Honza mě přesvědčil, že by to bylo dobré, a teď jsme rádi, že se na příběhy lidé chtějí dívat,“ dodává s úsměvem.