Článek
V žebříčku životních lásek je u něj herectví dokonce až na třetím místě. Kromě hudby si totiž Steven Frederic Seagal nejvíc cení bojového umění aikido. Exhibiční zápas mistra bojových umění proti mnohonásobné přesile, který viděl jako malý kluk se svým tátou, Stevena fascinoval. A když se jeho rodina přestěhovala do Kalifornie, zapsal se ve svých šesti letech do školy karate, které později nahradilo aikido, jež ho nakonec proslavilo.
V současnosti ovšem Steven Seagal intenzivně žije hudbou. Jako znamenitý bluesový kytarista napsal řadu písniček, nahrál dvě alba a má skupinu, se kterou cestuje na klasická koncertní turné. Jedno z nich je naplánované na letošní léto a Seagal se zastaví i v České republice, kde 3. července zahraje ve Festivalparku v Hradci Králové na dvacátém ročníku hudebního festivalu Rock for People.
Při té příležitosti poskytl Právu rozhovor.
V čem je pro vás kouzlo blues?
Víte, blues hraji od té doby, co jsem byl malé dítě. Je to součást mého života, jako dýchání. Hudba je magická, je to jazyk, kterým mluví všichni lidé na světě. Svádí lidi dohromady. Jedeme s kapelou do České republiky zkusit tuto pospolitost vyvolat.
Chceme lidem dělat radost, přejeme si, aby si na našem koncertě užili krásné chvíle. Hudba je něco jako menu pro chvíle vřelosti a štěstí.
Turné zahájíme v půlce června v Hollywoodu a na konci července ho ukončíme v Londýně. Moc se těším.
Svou první kytaru jste dostal ve dvanácti letech. Pamatujete si, kdy jste napsal první písničku a o čem byla?
Se skládáním písniček jsem začal, když mi bylo asi tak šestnáct. Ale už je to dlouho, takže si nepamatuji, o čem byly. Napsal jsem jich mnoho. Původně jsem chtěl hrát na bicí, ale později mě zlákala kytara, a tak mi máma jednu koupila. Byl to takový ten typ, jehož pouzdro je zároveň zesilovač. Naučil jsem se hrát docela rychle.
Vzpomenete si aspoň, co vás v tom věku inspirovalo?
Poslouchal jsem Muddyho Waterse, Howlin’ Wolfa, Lightnin’ Hopkinse, B. B. Kinga. Tito lidé a jim podobní mě inspirovali. Měl jsem v muzice také úžasnou průpravu od rodiny ze strany otce, která pocházela z Texasu. Doma nám neustále zněla hudba nějakých úžasných umělců.
Steven Seagal jamoval s bluesovými ikonami Bo Diddleyem, Johnem Lee Hookerem nebo B. B. Kingem.
Za těch padesát let, co se věnujete blues, se muzika velmi změnila. Ovlivňovala vás v čase také nová hudba?
Myslím, že blues se vlastně nikdy nezměnilo. Je to asi nejtrvalejší žánr a já ho jednoduše miluji. Nic jiného mě moc nezajímá.
Svou první hlavní roli jste dostal v roce 1988 ve filmu Nico a poté jste získával další. Jak moc to omezilo vaši lásku k hudbě?
Kamkoliv jsem se kdy vydal, měl jsem s sebou kytaru, takže to nic moc neznamenalo. Když neskládám, tak si jen tak hraju. Je to každodenní součást mého života, ať už nahrávám, nebo ne. I když nejsem na turné, každý den pár hodin brnkám.
Ve filmech hráváte často bojovníky, zatímco jako bluesman působíte velmi jemně a citlivě. Jaký vlastně ve skutečnosti jste?
Každý ví, že u filmu člověk dostává zaplaceno za to, že hraje určitou roli. Neznamená to, že jste jí osobně jakkoli blízký. Nejsem jako mé postavy. Ve filmu hraju, zatímco má osobnost se promítá v hudbě.
Bojové umění aikido, herectví a blues. V jakém pořadí pro vás tyto disciplíny jsou a proč?
Aikido a hudbu mám nejradši. Dělí se o první místo.
Máte ve svých písničkách nějaké oblíbené téma?
Píšu o věcech, které mě inspirují. Můžou to být témata, která jsou duchovně povznášející, bolestivá nebo nějakým způsobem podnětná.
Nikdy jsem se nesnažil cíleně v nějaké oblasti prorazit, vždy jsem se jen snažil zdokonalovat ve věcech, které mě baví.
Vydal jste dvě alba. Na debutu Songs from the Crystal Cave (2005) hostoval jako hráč na foukací harmoniku populární nevidomý zpěvák Stevie Wonder, na druhém Mojo Priest (2006) zase slavný americký bluesman Bo Diddley, který dva roky nato zemřel. Jak na tyto spolupráce vzpomínáte?
Jsou nebo byli to především mí blízcí přátelé, takže na ně myslím neustále. Mám je rád. Co mám na těchto velkých hudebnících rád, je to, že od prvního okamžiku s vámi jednají jako s přítelem. A vyprávějí vám své úžasné příběhy, protože to je esence blues.
S kým si ještě toužíte jako hudebník zahrát?
Víte, především miluji blues, ale mám rád i country a americanu. Zajímá mě cokoli, co se těchto hudebních stylů týká. Takže pokud jde o to, s kým bych si rád zahrál, má odpověď zní, že s kýmkoli.
Jako herec jste uspěl zejména v devadesátých letech v akčních filmech. Uspokojovalo vás být známý jako akční hrdina anebo jste snil o něčem jiném?
Soustředil jsem se vždycky hlavně na hudbu a bojové umění. Nikdy jsem se nesnažil cíleně v nějaké oblasti prorazit, vždy jsem se jen snažil zdokonalovat ve věcech, které mě baví.
Prý budete hrát ve filmu Expendables 4 spolu se Stallonem, Lundgrenem, Brosnanem a s dalšími populárními akčními hrdiny. Kdy se začne natáčet a jak se na ten film těšíte?
Musím vás opravit. Nikdy jsem nesouhlasil s nápadem, že v tom budu hrát. Nikdy jsem to neslíbil a nikdy jsem nepodepsal žádnou smlouvu, takže není pravda, že v tom filmu budu hrát. Možná to někde napsali, ale je to lež.
Nedávno jsem nicméně například podepsal v Číně kontrakt na třídílný film o životě kung-fu mistra. To je ale přede mnou. Nyní se soustředím na muziku. Čeká nás koncertní turné a chtěli bychom dokončit třetí album. Materiálu na ně máme mnoho.
Údajně uvažujete o vstupu do politiky a chtěl byste se stát guvernérem Arizony. Co chcete v politice změnit?
Přemýšlím o tom. Kdybych do toho šel, bude to proto, abych pomohl státu Arizona. Jiný důvod není třeba.
Od aikida k herectví
Steven Seagal se narodil 10. dubna 1952 v Lansingu ve státě Michigan. V roce 1974 získal při pobytu v Japonsku černý pásek v aikidu a jako první Američan si tam založil školu tohoto sportu.
Po návratu do USA stál v Los Angeles u zrodu prestižní školy bojových umění a na konci 80. let si ho všiml majitel herecké agentury Michael Ovitz, který na něj vsadil jako na filmového akčního hrdinu a investoval do prvního snímku s názvem Nico, v němž dostal hlavní roli. Seagal v něm přesvědčil a v 90. letech se mu nabídky jenom hrnuly.
Je známý například ze snímků Těžko ho zabít (1990), Muž s cejchem smrti (1990), Přepadení v Pacifiku (1992), Aljaška v plamenech (1994), Přepadení 2: Temné území (1995), Boeing 747 v ohrožení (1996), Patriot (1998), Lovec policajtů (2001), Země krvavého slunce (2005) nebo Machete (2010). V letošním roce vstoupí do kin film Gutshot Straight.
Se společníkem Juliusem R. Nassem je spoluvlastníkem produkční společnosti Seagal/Nasso Productions.
Má celkem sedm dětí, byl čtyřikrát ženatý, jeho zatím poslední ženou je mongolská tanečnice Erdenetuya (Elle) Batsukh.
V současnosti patří k nejvýznamnějším světovým mistrům v aikidu a je držitelem černého pásku sedmého danu.
