Štěpánka Pučálková: Hlasivky jsou sval, který s kily navíc rozhodně nezesílí

„V Drážďanech jsem od září, mám tam angažmá na dva roky a do Salcburku, Prahy a jiných zemí budu dojíždět jako host,“ vysvětluje.

Opera Štěpánku Pučálkovou provází už od malička. Slyšela ji kolem sebe v lidové škole umění, kde se učila hrát na klavír, v pražském Gymnáziu Jana Nerudy, kde studovala, také nebylo žádné popové oddělení. To jí ale nevadilo, protože jak říká, muzikály ani popový styl ji nikdy úplně nebraly.

„Líbilo se mi zpívání, vysoko, nahlas bez mikrofonu a také to, že to málokdo dělá a opravdu umí.“

Po gymnáziu chtěla operní zpěv studovat dál. Dostala se na Janáčkovu akademii múzických umění do Brna. Během letních pěveckých kurzů ale poznala profesorku Elisabeth Wilkeovou z univerzity Mozarteum v Salcburku, která jí navrhla, aby zkusila studijní pobyt v rámci programu Erasmus. Štěpánka neváhala a rozhodla se jeden semestr v Rakousku zkusit.

„Nebylo mi ani 21 a byla jsem najednou sama. Bez rodičů a bratra. Jezdili mě navštěvovat, a kdykoli to šlo, tak jsem jela za nimi. Zpětně musím říct, že toho nelituji, hrozně moc mi to dalo. Rozhodně víc, než vzalo. Kdybych zůstala tady, tak bych dnes možná vůbec nebyla tam, kde jsem. Neměla bych takové kontakty a určitě bych se nenaučila německy, tak jak umím. Bylo to asi to nejlepší, co se mi stalo,“ hodnotí zpětně svou zahraniční zkušenost.

Ten zmíněný jeden semestr se ale protáhl na skoro 12 let. Štěpánka se zamilovala a úspěšně složila přijímací zkoušku k dennímu studiu. „Musela jsem sice začít znovu od prváku a v roce 2012 jsem pak studium zakončila magisterskou zkouškou. Pracovala jsem, protloukala se, jak se dalo.

Našla jsem si byt, jezdila na konkurzy do divadel, ale bylo to takové, že jsem si říkala, že jestli se do třiceti opravdu něco nestane, tak s tím asi skončím. Pak jsem začala trochu zpívat ve Státní opeře a v Národním divadle v Praze. Postupně jsem se tam vypracovala od menších rolí až k těm hlavním, za což jsem oběma divadlům nesmírně vděčná. Současně s tím přišly i příležitosti zpívat na slavném salcburském letním a velikonočním festivalu a v rakouských a německých divadlech, s úžasnými kolegy a dirigenty a to už mi bylo jasné, že přesně tohle chci, takhle bych to ráda dělala. Bylo by škoda vzdávat to tak brzy.“

„Díky kontaktům ze Salcburku, kde jsem i po studiích dále žila a pracovala, jsem se seznámila s agentem z Vídně, který mě doporučil ve své agentuře, která se o mě dodnes stará. A začalo se to trošku rozjíždět i za hranicemi. Snažím se, aby to bylo vyrovnané na obou stranách. Nerada bych se tady u nás vytratila a také bych nerada přišla o to, co jsem si za hranicemi vybojovala. Ač jsem nyní v angažmá v Drážďanech, tak jsou v našich českých divadlech role, o které bych měla zájem a ráda bych si je zazpívala,“ vysvětluje.

Štěpánka Pučálková – Laudamus te

Láska, která Štěpánku zadržela v zahraničí, nevydržela. „V kontaktu jsme ale dodneška jako kamarádi. Můj bývalý přítel se pak oženil s majitelkou jedné oděvní firmy,“ říká Štěpánka a s úsměvem dodává, že sama nosí jejich oblečení, které jim dokonce předváděla, když si jeden čas přivydělávala modelingem.

Modelkou už dávno není, ale figuru má dokonalou. K tomu říká, že hlasivky jsou sval, který s kily navíc rozhodně nezesílí. Cvičí ráda jógu, u níž oceňuje dýchání, které je stejné jako u zpěváků. Dýchá se totiž do břicha. Ráda také běhá, dřív posilovala, ale na to už dnes není čas.

O svůj hlas se stará spolu s profesorkou Elisabeth Wilkeovou. „Vždycky když mám něco nového a těžkého, spolupracujeme a v podstatě to čistíme. Nejprve se na to sama podívám, poslechnu si nahrávky, objevím problémová místa a někdy mě překvapí, že místa, o kterých jsem si myslela, že budou těžká, jsou nakonec v pohodě. Na těch, která se ukážou jako těžší, ještě společně pracujeme. Pomáhá mi také s německou výslovností. Ač německy mluvím dobře, tak pořád jsou tam chybičky a drobnosti, které mi opravuje.

Mám také své korepetitory, tedy pianisty, kteří mi pomáhají nastudovat repertoár hudebně. V Salcburku je to italský klavírista Alessandro, který je specialista na italský repertoár. Na ten německý je pak velký specialista manžel mé profesorky a v Praze se spoléhám jedině na korepetitorku Státní opery Praha Šárku Knížetovou.” Kvůli angažmá v Drážďanech se Štěpánka rozhodla pustit byt v Salcburku, protože by dva byty finančně neutáhla.

„Ani bych tam už nemohla být tak často jako dřív. Mým druhým domovem teď alespoň na další dva roky budou Drážďany. Ale do Salcburku se určitě vrátím v létě a navštívím letní operní festival. Na to se už teď moc těším.“

Ve stálém angažmá je spokojená, rozdíly však jsou. „Když jsem ještě byla na volné noze, mohla jsem si vybírat role, které jsem chtěla. Také čas jsem si organizovala sama. Teď v angažmá zpívám i věci, které bych si úplně nevybrala, třeba moderní opery, ale i tak je to velká zkušenost. Problémem může být také to, že mě z Drážďan nepustí úplně na všechny ostatní zahraniční nabídky. Přece jen jsem teď zaměstnaná na plný úvazek.“

Rozdíly mezi ostatními divadly vnímá jen částečně. Když člověk cestuje po divadelních domech po celé Evropě, má větší rozhled. Nejen po scénách, ale i jak to funguje za jevištěm, jaká je organizace. „Každý národ je trošku jiný a není stejný provoz v rakouském divadle jako v německém nebo ve slovenském,“ říká.

Za své oblíbené role, které již zpívala, považuje Siegrunu ve slavné wagnerovské Jízdě valkýr, náročnou Charlotte ve Wertherovi a lehčí na zpívání, ale krásnou Rosinu v Lazebníkovi sevillském.

„Čeká mě jedna role, o které si myslím, že bude také jedna z oblíbených, a tou je páže Urbain v opeře Hugenoti v Drážďanech,“ popisuje Štěpánka.

Na některé role si také myslí. Ale jak říká, záleží na věku a hlasovém vývoji. Vzhledem k tomu by mohla brzy přijít Carmen a „ráda bych udělala některé mozartovské role, které jsem bohužel nějakou záhadou nedostala. To je třeba Cherubín ve Figarově svatbě nebo Dorabella v opeře Cosi fan tutte. A až budu starší a hlasově vyvinutější, určitě bych si přála zpívat Dalilu v opeře Samson a Dalila nebo Santuzzu z opery Sedlák kavalír. To je ale hodně daleká budoucnost.“

Kromě významných koncertů v Německu a v Rakousku má Štěpánka před sebou koncert v pražském Stavovském divadle, který bude 27. ledna pod názvem Mozartovy narozeniny dirigovat hvězdný Plácido Domingo. Těší se na neobyčejný zážitek a propojení s diváky.

„Když je atmosféra a mezi publikem a jevištěm vznikne napětí a funguje to, je to úžasné,“ říká Štěpánka Pučálková.