Článek
V seriálu Devadesátky jste představovala prostitutku Janu. Co herečce, která tuto dobu nezažila, přineslo natáčení kriminálky zabývající se naším mafiánským prostředím?
Jsem ročník 1996 a nějaké záblesky z té doby mám. Jak jsem se ocitla na place při natáčení, tak to na mě hodilo velkou nostalgii. Když jsem na sobě měla dobové šaty, viděla jsem najednou mámu.
Je to zvláštní, ale ta vůně devadesátek ve mně zůstala, kluci v rolích vyšetřovatelů museli pořád kouřit – a to je myslím pro devadesátky typické. Za tu roli jsem moc vděčná, seriál patří k vysoce hodnoceným, něco takového jsem potřebovala.
Dělat s režisérem Peterem Bebjakem pro mě byla velká čest. Moc se mi líbil i jeho třídílný seriál Herec, kde všichni hráli výborně. Takže setkat se s ním byl splněný sen. Na place jsem se cítila dobře, vládla velká pohoda.
Dovedete se vžít do postavy dívky, která se živila prostitucí kvůli své budoucnosti?
Vžít? Nedovedu si představit, že bych takovou práci vykonávala. Myslím si ale, že v devadesátkách byla obživa prostitucí obvyklejší než teď. Pro některé holky asi jediná možnost přivýdělku.
Jako prostitutka Jana v seriálu Devadesátky spolupracovala s vyšetřovatelem Kozákem (Kryštof Bartoš). Jeho manželka (Patricie Pagáčová) to ale nesla nelibě.
Líbilo se mi, že Jana není ve scénáři napsaná jako přidrzlá, vychlastaná prostitutka, ale jako normální holka, co si chce vydělat, dodělat školu a najít si normálního chlapa.
Touží po tom, aby se i ten kriminalista Kozák, s nímž spolupracovala, na ni díval jako na normální holku. Vlastně jí rozumím, ale tuhle práci bych dělat nemohla.
Úspěch zaznamenal i seriál Lynč (2018), který se vysílal také ve Francii a v Německu a v němž jste hrála těhotnou, křehkou Helenu. „Těhotenství“ prý předcházela řádná příprava.
To byl taky úplný sen – dostat takhle velkou roli! Po menších příležitostech najednou hlavní role v seriálu České televize. A ještě k tomu náročná.
Bylo mi čerstvých dvacet a čekala mě incestní tematika a natáčení s těhotenským břichem, vše pro mě dost těžko představitelné.
„Na place během natáčení Devadesátek jsem se cítila dobře, vládla tam velká pohoda,“ říká Štěpánka.
Půjčila jsem si tedy z kostymérny na Kavčích horách molitanové břicho a chodila s ním doma, zkoušela jsem, jak co dělat, abych vypadala důvěryhodně, furt jsem se vyptávala mámy, jak se s ním ohýbat, jaké je to rodit a tak.
Na natáčení jsem dostala na míru vyrobené silikonové břicho, které dělal David Šesták, umělecký maskér, co tvoří masky pro soutěž Tvoje tvář má známý hlas. Mělo vzadu šněrovačku a dopředu jsem si ukryla krabičku s mikroportem.
A co komedie Bajkeři, jak to šlo na kole?
Při natáčení jsem na něm seděla asi po deseti letech, protože jako dítě jsem z kola spadla a zranila si nohu, mám jizvu s šestnácti stehy. Ráda se učím něco nového kvůli roli, měli jsme šikovného instruktora na ježdění. Sjeli jsme si i singletrail, tam byly nějaké pády, celkem ošklivé, já naštěstí nespadla.
Z jízdy na kole nás všechno bolelo. Hrály jsme holky, co se věnují rychlobruslení, jako Martina Sáblíková, v létě netrénují na ledu, ale na kole a na speciálních deskách. Dokonce jsme měly přípravu s jejím trenérem a učily se na nich klouzat.
Ovládáte skateboard? Ve filmu Děti Nagana, který bude v létě točit Dan Pánek, na něm máte jezdit.
Mám, asi proto mi jízdu na skateboardu do role napsali, protože na něm jezdím. Teda neskáču, to neumím. Ani neriskuji, abych si něco neudělala a nemohla pracovat. Herci musí být na sebe opatrnější.
Loni v Portugalsku si vyzkoušela surfování.
Prý vám napsal roli na tělo. Jaké to je?
No napsal mi, že nemohl spát, protože se mu v hlavě vyrojila nová postava a musel jít psát, a že je mi nápadně podobná a jezdí na skateboardu. Danovi se právě líbilo, že jezdím na skatu, že je to takový devadesátkový.
To se mi ještě nestalo, abych dostala roli na tělo. Jde o hezký rodinný film, kde hlavní role hrají děti. Budu sestrou jednoho z nich, rebelkou, mého tatínka má hrát Hynek Čermák.
Od předloňské sezony máte stálé angažmá v pražském Divadle v Dlouhé. Od koho přišla nabídka?
Já se do Dlouhé dostala přes konkurz, kdy hledali absolventky herectví. Kamarád mi o něm napsal. Já v té době už působila na volné noze, hostovala v Činoherním klubu a na Fidlovačce.
Původně šlo jen o hostování, ale pak to nějakým zázrakem vyšlo, za což jsem nesmírně vděčná.
Stále mě udivuje, jak moc lidí neumí rozlišit seriálový děj od reálného života
Velké pozitivum mého současného působení je, že jsem si v Divadle v Dlouhé s kolegy lidsky sedla. Je tam moje krevní skupina lidí, s kolegyněmi v mém věku kamarádím. Ráda s nimi trávím čas po zkoušce, jdeme na oběd, nevnímáme se jako konkurence.
Často se nevidí, že by na pracovišti nevládly drby a pomluvy. Mám lidi z Dlouhé moc ráda. Někdy sice jde o náročný pracovní zápřah, dát dohromady natáčení, dabing a divadlo. Ale to vždycky bylo, že se divadlo muselo dělat hlavně z lásky.
Se slovenským přítelem, kardiologem Matejem na Vltavě.
Z dřívějška si vás televizní diváci asi nejvíc spojují s rolí fanatické zdravotní sestry Šárky v Ordinaci v růžové zahradě, která pronásleduje doktora Hanáka. S rolí odpudivou, ale přesvědčivě ztvárněnou. Nedávaly vám pak jeho fanynky co proto?
Strašně! Netušila jsem původně, co na svém kontě bude Šárka mít. Když jsem se dověděla, o co půjde, říkala jsem si – pane jo – ale nakonec mi to přišlo zábavné.
Po různých kladných rolích možnost zahrát posedlou, vyšinutou holku. Přiznávám, že ve výsledku jsem nesla docela blbě, když mi lidi nadávali. Stále mě udivuje, jak moc lidí neumí rozlišit seriálový děj od života.
Jednou se mi stala i hodně nepříjemná událost, když jsem venku vedla za ruku svoji malou, asi osmiletou sestřenici, z tramvaje vystoupila paní a začala mi sprostě nadávat.
Cítíte se být feministkou a zastáváte názor, že se ženám ve společnosti děje bezpráví. Jde o vlastní zkušenost?
Asi každá žena, i v mém okolí, včetně mě, má zkušenost, že se nám občas děje nějaké bezpráví. Když na mě pokřikují muži na ulici a já se kvůli tomu bojím vzít si krátkou sukni, tak mi přijde, že je to nefér. To je pochopitelně jen jedna z věcí, ale taková, se kterou se setkávám velmi často.
Spolupracujete s organizací Bez trestu, která se věnuje boji proti zlehčování sexuálního a domácího násilí a prosazování férových trestů…
Advokátka Lucie Hrdá, která má tu organizaci na starosti, se angažuje například v pomoci obětem znásilnění i obtěžování. Často v médiích hovoří na toto téma.
Pořád v této oblasti panují nějaké předsudky. Pozor, domácí násilí se může týkat i mužů! Lucka je pro mě inspirativní ženou, právě i tím, že se věnuje advokacii pomáhající třeba obětem znásilnění.