Článek
Podle odborníků tak reagují na přemíru dokonalé krásy, která na ně útočí ze všech stran. Pokud před lety zastavil muž dívku na ulici se slovy: „Slečno, vy jste krásná, já bych vás chtěl fotit,“ bylo jasné, že jde o laciný seznamovací trik. Dnes na tom není nic divného. Jen se oslovení z ulice přeneslo i na sociální sítě.
Specializovaných serverů, kde fotografové hledají modelky a kde se dívky nabízejí k pózování, samozřejmě ve vší slušnosti, je spousta. S profesionálním modelingem obvykle nemají nic společného, ačkoli není vyloučeno, že se i tady může najít budoucí Tereza Maxová. Dívek, které se ve volném čase proměňují ve fotomodelky, přibývá. Důvod? Chtějí se pochlubit, jak jsou krásné. Být krásná je přece imperativem dnešní doby.
Proč je lepší být krásná než chytrá
„Stylizovaná fotografie, profesionální líčení a vše, co s tím souvisí, vede k obrázku toho, jak by dívky chtěly vypadat i v každodenním životě,“ soudí psycholožka Michaela Fialová z konzultačního a terapeutického střediska Aktip.
„A to dospívající dívky potřebují. Na krásných fotkách vidí, že mohou vypadat stejně krásně jako skutečné modelky na reklamních fotografiích. Může se tím stírat rozdíl mezi nimi jako reálnými lidmi a zidealizovaným, nedosažitelným světem bezchybné krásy, který na nás útočí ze všech stran,“ dodává psycholožka.
Klára studuje gymnázium se zaměřením na jazyky. Na objektiv je zvyklá od dětství. Na Tchaj-wanu, kde vyrůstala, jako blondýnka pozornosti neunikla.
Podle ní chtějí být dívky dnes stejně jako před lety stále oceňovány a obdivovány právě pro svou krásu. „V období dospívání to zcela jistě souvisí se sebepřijetím a oceněním od okolí. V této souvislosti si neodpustím svůj oblíbený bonmot: je lepší být krásná než chytrá, protože průměrný muž lépe vidí, než myslí,“ dodává psycholožka.
Než se z nás stanou báby
Dívky v teenagerovském věku mají často pózy modelek odkoukané od svých profesionálních kolegyň do podivuhodných detailů. Vědí, jak si stoupnout tak, aby vynikly jejich křivky, jak zaklonit hlavu a hezky se usmát. Fotograf Jan Krahulec, za kterým takové dívky často přicházejí, to potvrzuje.
„Je čím dál častější, že si holky seženou pěkné šaty, doplňky a zajistí si i interiéry na focení. Ty, které do toho jdou, bývají fotogenické a dobře to o sobě vědí,“ tvrdí.
To je případ třeba osmnáctileté Dory Čapkové z Prahy.
Období, kdy celé odpoledne stála před zrcadlem a zkoumala, jak stát, jak se tvářit a jak si učesat vlasy, má tahle studentka gymnázia sice už za sebou, ale focení s profesionálním fotografem si chtěla vyzkoušet.
Dala si požadavek na specializovaný internetový server a za pár týdnů se jí její přání splnilo. Od té doby nafotila několik sérií krásných fotek, kde pózuje jako zkušená profesionálka. Má z nich radost a bere to jako hru.
„S kamarádkou jsme si jednoho dne řekly, že bychom chtěly mít nějaké pěkné a sexy fotky, kde nám to opravdu sekne a které bychom jednou mohly ukazovat vnoučatům, až budeme staré seschlé báby,“ směje se. „A tak jsme to zrealizovaly.“
Focení s živým koněm
Do světa modelingu rozhodně vstupovat nechce. A není to jen kvůli její výšce 164 centimetrů. „To by se na fotkách ztratilo. Ale na přehlídkové molo je výška nad 170 centimetrů nutná. Nedávno mě oslovil ředitel evropské pobočky jedné americké oděvní firmy. Že by prý stál o to, abych se stala jejich tváří. Jenže bych z konfekční velikosti 25, kterou mám, musela přibrat na sedmadvacítku. A to jsem nechtěla, protože to už bych nebyla já,“ vypráví.
Jsme mladé, krásné, a chceme, aby to na fotkách bylo znát! říkají modelky.
Dora přiznává, že určitá dávka exhibicionismu jí není cizí. Baví ji proměna před fotografem včetně líčení, česání, převleků, nasvícení i několikahodinového focení.
„Některé fotky si vystavuji na Facebooku. Jednou jsem je dala i do nějaké modelingové agentury, ale neozvali se mi. A já na to ani nečekám,“ říká studentka, která má namířeno na práva. Vzpomíná, jak si v zimě vyzkoušela focení s živým koněm. „Mrzlo, až praštělo, a já jsem na sobě měla jen krátké šaty,“ směje se. „Po chvíli mě ale focení pohltilo a bylo to fajn.“
Prsa nezvětšujeme, zadky nezmenšujeme
„To byl jeden z nápadů, které mívám kolem čtvrté ráno,“ směje se osmadvacetiletý fotograf Jan Krahulec. „Zapíšu si je, po čtrnácti dnech proškrtám a některé zrealizuju.“ Dívky, které za ním přicházejí s tím, že chtějí mít krásné fotky, vítá. Může si na nich vyzkoušet své tvůrčí schopnosti a záměry.
Ačkoli se může zdát, že pro modelky amatérky je to drahý špás, nemusí to tak být. Za první sérii fotek se platí zhruba kolem jednoho nebo dvou tisíc korun, pokud ale dívka koresponduje s uměleckým viděním fotografa, může mít další série fotek zadarmo. Snímky pak slouží jak jí, tak fotografovi.
Fotograf Jan Krahulec v akci. S modelkami si plní své umělecké nápady.
„Komerční část mé klientely leží někde jinde, spíše na fotkách rodin, a tak si s dívkami můžeme dovolit experimentovat. Já si vyzkouším své vize a holky pak mají pěkné fotky.“ Občas hledá modelky na internetových serverech, s některými spolupracuje dlouhodoběji.
„Jsou to extrovertky, které to baví. Většinou vycítí, co v nich je, a umí se samy uvolnit. Měnit výrazy, grimasy, postoje. Nejsou to zakřiknuté chudinky, ale holky, které vědí, že jsou pěkné, a chtějí to nabídnout. Navíc prsa nezvětšujeme a zadky nezmenšujeme, chceme spíš dát vyniknout přirozeným rysům,“ říká s úsměvem fotograf, kterému v práci pomáhá vizážistka Petra Holíková. Ta jeho modelky líčí a češe, občas přispěje i nějakým nápadem.
Tlak na dokonalou krásu
Pochlubit se fotkou, kde mi to sluší, je podle psychologů zcela přirozené. Dívky se musejí nějak vypořádat s tlakem neustálé dokonalé krásy, která se na ně line z virtuálního světa časopisů, filmů a televize.
Hodnocení zevnějšku od různých stylistů navíc najdou v každém časopise pro teenagery. Vytváří se tím dojem naprosté nepostradatelnosti krásy pro kvalitní život.
„Podléhají tomu zralé, dospělé ženy. Dospívající dívka bez vlastních životních zkušeností a s proměnlivou hodnotovou orientací tomu nepodléhat ani nemůže,“ upozorňuje psycholožka Michaela Fialová. Podle ní se kolem krásy vytvořil obrovský trh se širokou nabídkou možností, jak být krásná včetně následných výhod – ať už skutečných, těžko dosažitelných, nebo dokonce zcela iluzorních.
Osmadvacetiletou Petru Holíkovou líčení mladých modelek baví. Angelinu Jolie ale neudělám z žádné, směje se.
Dodává, že dalším velkým úskalím, se kterým se dospívající dívky musejí vypořádat, je přemíra nabídek kosmetického průmyslu a estetických zákroků. Nafotit pěkné fotky je podle ní neškodnou formou, jak se s tlakem okolí na zevnějšek vyrovnat.
„To, že dívka tvrdí, že nechce být profesionální modelkou, ještě neznamená, že po tom ve skrytu duše netouží,“ upozorňuje však psycholožka Michaela Fialová. „Může doufat, že si jejích fotek někdo všimne a nabídne jí uplatnění modelky.“
Předvádí jen s Asiatkami
To se stalo třeba osmnáctileté Kláře Pelclové z Prahy. Klára studuje gymnázium se zaměřením na jazyky a na dráhu profesionální modelky nepomýšlí. A to i přesto, že ji její záliba v hezkých fotkách nakonec přivedla i na módní molo, kde se svými sto šedesáti sedmi centimetry vyvrací zažitou pravdu o výšce modelek.
„Je ale pravda, že předvádím jen s japonskými a čínskými modelkami. Mezi nimi se moje výška ztratí,“ směje se. Klára strávila díky práci rodičů dětství na Tchaj-wanu. Jako blondýnku si ji tam místní často fotili, a tak byla na namířený objektiv zvyklá. Asi proto ji ani nepřekvapila odezva na fotky, které si ve svých čtrnácti letech umístila na jeden ze serverů pro začínající modelky. Dnes má podepsanou smlouvu s agenturou, a občasným focením a modelingem si dokonce i něco přivydělá.
Hlavní však pro ni je, že ji to prostě baví. „Ne, věnovat se modelingu nechci,“ kroutí však hlavou. O tvrdém chlebu profesionálních modelek si myslí své. „Musela bych do toho jít naplno, upsat se agentuře, odcestovat třeba i do zahraničí, a to se mi nechce. Zatím.“
Slečno, zdálo se mi o vás
Totéž tvrdí stejně stará studentka Anna Marčíková, která říká, že ji focení prostě jen baví. A to, že za něj dostane občas i nějakou korunu, bere jako milý bonus. Na začátku bylo také blbnutí tehdy patnáctileté holky před zrcadlem, ale pak ji na ulici oslovil fotograf s nabídkou spolupráce.
„Říkal, že se mu o mně zdálo,“ vybavuje si Anna. „A že by mě chtěl fotit. Vypadal důvěryhodně. Navíc dnes je tisíc jiných možností, jak se seznámit jinak než nabídkou focení, a tak jsem vyhodnotila, že to není podvodník.“
Anna si focením pro reklamu občas přivydělá, jako studentce se jí každá koruna hodí.
Na smluvenou schůzku se dostavila, focení skutečně proběhlo, a Anna se tak stala tváří jednoho právě otevíraného fitcentra. S oním fotografem stále spolupracuje. Bere to jako příjemnou brigádu. Za jedno odpoledne, kdy pózuje před fotoaparátem, si může vydělat kolem pěti set korun, které se jí jako studentce hodí.
Rady pro začínající modelky ale vážně nebere. „Žádné diety nedržím a do soutěží taky nechodím,“ říká. „To není nic pro mě. Chci zkrátka hlavně mít pěkné fotky!“
