Článek
Zaznamenala jsem pár výčitek, že jste opustila seriál Policie Modrava a přesedlala do VIP vražd. Co na to říkáte?
To jsou věci, které se mě netýkají. Všimla jsem si, že to lidé řeší, a řeší to i televize, když herec hraje chvíli na jedné a pak přejde na jinou. Kdybych se tím ale měla zabývat, nemohla bych nic dělat. Samozřejmě nechci na diváky skákat z obrazovky, kdykoliv ji přepnou, to by nebylo dobré ani pro mě. Snažím se to uhlídat, ale ne vždycky je to v mojí moci.
Teď to vyšlo pěkně, diváci si odpočinou od Modravy a ti, co se jim to bude líbit, mohou sledovat VIP vraždy. Máte ale pravdu, já jsem dokonce slyšela i názory, že je to zrada. Ale já nemám žádnou exkluzivní smlouvu, jsem herečka, která si vybírá práci podle projektů, které se jí líbí a za které se nemusí stydět.
V čem se liší kapitán Jana Vinická od zvídavé Klaudie Volfové z VIP vražd?
Jsou diametrálně odlišné. Je to úplně jiná energie. Klaudie Volfová dokonce úplně vybočuje z rolí, které jsem doteď často hrála. Režiséři mě obsazují do rolí seriózních a odpovědných žen, dokonce intelektuálek. Tedy ne že by Klaudie nebyla. Ale tak nějak jinak. Vystupuje, mluví, jedná jinak než většina lidí.
Mám obrovské štěstí, že se máme a udržujeme naše vztahy živé. Dobrovolně, ne že si jednou za půl roku zavoláme.
Asi musí mít dobrý postřeh, když je spisovatelka?
To určitě a to se mi na ní taky líbí. Je vtipná, má smysl pro humor, je expresivní, ne tak vážná. Umí se i naštvat.
A to vás bavilo?
Velmi. Scénář se mi moc líbil. Ten mě vlastně nejvíc přesvědčil, abych do natáčení šla. Zprvu to dokonce vypadalo, že nebudu moci točit kvůli termínům, bylo těžké je dát dohromady. Ale nakonec se to povedlo, což mě těší.
Policie Modrava zvedla návštěvnost turistů v místech, kde se natáčela. Kam vás zavedly VIP vraždy?
To se nedá porovnávat. VIP vraždy se točily zejména v okolí Prahy, také na zajímavých a pěkných místech. Ale Modrava byla v tomto bezkonkurenční, to je pravda.
Musela jste se pro vaše role policajtek něco doučit? Střelbu třeba?
Tady nejsem policajtka, ale spisovatelka, která v některých chvílích má při zásazích policie působit dokonce až nepatřičně. Vyplyne z toho mnoho vtipných situací, protože ona se pohybovala v jiném světě, a tak teď mezi policajty působí často velmi komicky.
Herecké parťáky jste měla často taky klidné a rozvážné a teď máte temperamentního mladíka.
Ano, teď jsem dostala zajíčka. (směje se) Strávili jsme spolu skoro všechny natáčecí dny. A i když jsme měli volno, tak jsme se aspoň náhodou potkali v nákupním centru. Rozuměli jsme si skvěle, a pokud mezi lidmi funguje chemie, je to vidět i na výsledku práce.
A tady to tak bylo nejen s Patrikem Děrgelem, ale i s ostatními kolegy, co hráli kriminalistický tým. Mirek Vladyka, Martin Myšička, Jana Stryková, ti všichni mají skvělý humor a bylo to znát. Všem role sedly. Bylo to barevné, mělo to mírnou nadsázku a to mě bavilo. Téma bylo vážné, ale i tam se vnesl humor. I ten černý.
Mnoho kluků si přeje pracovat u policie, jak se na vaši roli díval váš desetiletý syn?
Vnímá to jako herecké dítě, ví, že je to role. Je mu sice jen deset, ale nevypadá to, že by ho tahle oblast nějak víc oslovovala. Natáčení ho až tak nebavilo, chvíli se díval, když se točilo něco akčnějšího, ale dlouho mu to nevydrželo.
Třeba setkání se sportovci bývají skvělá. Jsou to tak pohodoví lidé!
Berete si ho na natáčení s sebou?
Ano, poměrně často.
Ještě stále vyrůstá v trojjazyčném prostředí?
Ano, hovoří česky, ale taky německy i maďarsky, to zejména s babičkou. To je dar, který se mu bude hodit.
Bez hudebního doprovodu zpívá už dvanáct let s pěveckým souborem Fragile.
Seriálové vraždy se odehrávají v prostředí označovaném jako VIP. Jaké prostředí je to pro vás?
Takové prostředí je pro každého jiné. VIP osoby bereme jako lidi, kteří jsou vidět, jsou veřejnosti známí. Ale někdy takové označení působí až dehonestujícím dojmem. Vypadá to, jako by to byli snobi. Ale nemusí to tak být, někdy jsou jen veřejně známí lidé označeni tímto způsobem.
Já sama nerada chodím na VIP večírky. Vlastně nechodím ráda na žádné večírky, i když, pokud je to k premiéře filmu, tam jdu celkem ráda. Tam ale bývá hodně fotografů, a tak celý večírek beru spíš jako práci než jako zábavu. Cítím povinnost vůči projektu, a tak s tím jsem srozuměná. Nejsem ale ten typ, co by chtěl chodit dobrovolně na VIP večírky.
Takže pokud večírek, tak?
V užším kruhu, s kamarády. Ale nechci odsuzovat nikoho, kdo tam rád chodí. Jen pro mě to moc není. Nemám ani tolik času.
VIP doslovně znamená hodně důležitá osoba. Kdo je jí pro vás?
První, co mě napadá, tak rodiče. Pro každého je to někdo jiný. Pro mě je to někdo, kdo něco dokázal, nebo i nedokázal, ale je ho v mém životě hodně vidět.
A v čem to jsou vaši rodiče?
Dali mi jistoty. Pocit, že je mám a můžu se na ně kdykoli spolehnout. Že tu jsou vždy pro mě, tak jako jsem já, doufám, VIP máma pro mého syna, který je pro mě taky VIP. Rodiče mi dali lásku a pocit bezpečí. Takový rodinný pocit ne každý má a já si jsem vědoma toho, že to není samozřejmost.
A totéž můžu říct o mojí sestře Zuzaně. Když je mi někdy zle a mám pocit, že jsem sama na celém světě, tak si mohu říct: Počkej, vzpamatuj se, máš tu rodiče! A taky sestru a samozřejmě další blízké lidi. Je jich nakonec celkem dost, těch mých VIP.
Policejní vyšetřovatelku Janu Vinickou si zahrála v televizním seriálu Policie Modrava. Na snímku je se Stanislavem Hyblerem, který hrál šéfa lesní správy a nadbíhal jí.
Sestra Zuzana, taky známá herečka, teď pobývá více na Slovensku než v Česku, že?
Ano, hlavně kvůli malé dcerce. A kvůli svému muži, jehož práce se odehrává na Slovensku. Zuzka občas jezdí do Čech, ale teď méně než dřív. Jsem tu teď paradoxně více než ona. Před pár lety to bylo naopak. Ale ona se pořád cítí pracovně doma v Čechách. Pracovně, jinak je doma tam, kde má rodinu.
Názor mého partnera si vždy velmi ráda vyslechnu. Je velmi inteligentní, ale někdy mám pocit, že na mě nemá úplně kritické oko.
Pokud se ještě přidržíme tématu důležitosti, co ji u vás má?
To jsou otázky, na které se dá jistě odpovědět i jednoduše, ale já jsem teď ve fázi, kdy hodně přemýšlím a rozebírám. Ale nechci spadat do klišé. Rodina a stabilita v ní jsou velmi důležité. Pocit, že někam patřím. Že je moje dítě zdravé a i my všichni. Mám obrovské štěstí, že se máme a udržujeme naše vztahy živé. Dobrovolně, ne že si jednou za půl roku zavoláme.
Za to jsem vděčná a chtěla bych, aby to trvalo co nejdéle, toho bych se vzdávat nechtěla. Kdybych dostala nějakou nabídku, která by znamenala, že musím odejít na delší čas pryč, tak nevím, nevím, zda bych ji vzala. Asi ne. Nebyla bych šťastná. No, kdyby přišla nabídka z Hollywoodu, tak bych asi váhala, ale stejně bych si chtěla vzít s sebou jako část honoráře svoji rodinu.
Říká se, že stabilitu nám v životě tvoří trojnožka s koncovkami rodina, práce a přátelé. Zbývá vám čas i na ně?
Jasně, kamarádi, to je taky moc důležité. Já na ně nemám tolik času, kolik bych chtěla, ale mnoho jich naštěstí mám v pracovní oblasti. Pracuji se souborem Fragile a tam všechny považuju za hodně dobré kamarády.
S Ivanem Trojanem excelovala před čtyřmi lety v temném dramatu Ve stínu režiséra Davida Ondříčka.
S těmi zpíváte, připomeňme, že bez hudebního doprovodu, už dvanáct let!
Ano, za těch dvanáct let máme i celkem dost fanoušků a na Slovensku jsme hodně známí. Loni na podzim jsme začali koncertovat i v Čechách, takže nás začalo registrovat i české publikum.
Máte přátele i mimo uměleckou branži?
Určitě ano, ale vlastně všichni souvisí aspoň okrajově s uměním. Ráda potkávám i lidi mimo něj. Jen mám málo času. Třeba setkání se sportovci bývají skvělá. Jsou to tak pohodoví lidé! Asi je to i tím, jak si vybíjí adrenalin. Zdají se mi vyrovnanější.
My umělci pořád řešíme nějaké problémy, nálady jsou jednou dole, jednou nahoře, emoce lítají. Někdy už je toho moc. A pak to setkání s jinými lidmi je velmi osvěžující. Zvlášť když se u toho nemusí řešit zase něco kolem divadla.
Váš partner je muzikolog, říká vám něco k hudbě, kterou děláte?
Jeho názor si vždy velmi ráda vyslechnu. Je velmi inteligentní, ale někdy mám pocit, že na mě nemá úplně kritické oko. Že není úplně objektivní a chválí mě víc, než by měl.
Tak to je správné, ne?
No, někdy ho podezřívám, že mi nadržuje. Jako moji rodiče. Ale když už mi nějakou připomínku řekne, často s ním souhlasím. Ráda s ním polemizuju a diskutuju, ale jeho názorů si vážím a mám ráda jeho postřehy.
Se svou mladší sestrou Zuzanou se při práci sešla vícekrát. Na snímku jsou v komedii Jak se vám líbí, která se hrála několik let na Letních shakespearovských slavnostech.
Specializuje se v hudbě na nějaké období?
Na klasickou hudbu. Mám třeba moc ráda, když vypráví o Mozartovi. Je vlastně takový mozartolog. Ví o něm spoustu věcí a poutavě o tom umí vyprávět. Nikdy jsem si nemyslela, že oblast klasické hudby pro mě bude takto zajímavá. Díky němu hudbu vnímám jinak a mám k ní hlubší vztah.
Jste herečka, co vám dává hudba navíc?
Provází mě od dětství. Vždy jsem k ní měla vztah a na nějaké úrovni jsem se jí věnovala. Krásná hudba mě umí dojmout okamžitě. Umím se do ní ponořit hodně hluboko. Umí mě pozitivně motivovat. Jsem moc ráda, že se jí mohu věnovat i profesionálně.
