Soňa Jonášová: Většina lidí zná značky velkých firem, ale nerozezná stromy v lese

Fakt, že se právě stala maminkou, její pocit zodpovědnosti za to, kam směřujeme, jen posílil. Zdraví planety je podle ní třeba zlepšovat jak na poli globální politiky a obřích firem, tak v malém, v jednotlivostech. Záleží i na běžných rozhodnutích každé mámy od rodiny…

Jak byste laikovi vysvětlila pojem cirkulární ekonomika v názvu vašeho institutu?

Cirkulární (slovo znamená kolující, kruhový, obíhající – pozn. red.) ekonomika řeší problémy napříč obory. Nechrání jen přírodu, hledá širší souvislosti. Posledních sto let se lidé věnovali růstu, penězům, úrokovým sazbám, hypotékám… A trochu zapomněli na životní prostředí a procesy v něm.

Proto vznikl tento nový obor, který využívá poznatků ekologie, geografie, chemie, fyziky a zkoumá vzájemné působení člověka a ekosystémů, zabývá se i prevencí znečišťování prostředí a nápravou škod.

Vychází z toho, že zdroje na Zemi nejsou neomezené. Měli jsme pocit, že ropa nebo plyn (ale i třeba lithium, fosfor) jsou nekonečné, ale není to tak. Je proto třeba hledat cesty, jak dostat materiály zpět do oběhu – konec může být nový začátek.

Četla jsem, že úplně na začátku tohoto uvažování byla mořeplavkyně!?

Ellen McArthurová. Pojmenovala koncept cirkulární ekonomiky a dala jí jasné kontury. Dřív se mluvilo o udržitelné, čistší produkci a spotřebě. Ellen tu ideu kolem roku 2010 zpopularizovala na jednoduchém přirovnání: když obeplouvala svět, uvědomila si, že může pracovat jen s tím, co má na palubě.

A naše planeta je podobná, víc nemáme, proto bychom se měli zamyslet, co se stane, až ji vyčerpáme. S elánem promlouvala k zástupcům obřího byznysu a nadnárodních korporací.

Byla mi inspirací, zvolila jsem podobný přístup v Česku. Zpočátku nás kritizovali, že jednáme s firmami jako IKEA nebo H&M, které přece působí problémy. Odpovídala jsem, že jestli chceme velkou změnu, jsou to ti hlavní, s kým se musíme bavit. Mají vliv na celé dodavatelské řetězce.

Můžete být konkrétnější?

Když se IKEA rozhodne jít cestou udržitelnosti, čistých zdrojů a opravitelných výrobků, ovlivní to všechny firmy, které pro ni vyrábějí. Samozřejmě je neutáhne jen na ochranu přírody. Musí jim to sedět do jejich programu a šetřit peníze. Nestanou se ze dne na den stoprocentně cirkulární, dělají dál i špatné kroky, neznám dokonalou firmu. Ale důležitá je snaha a změna myšlení.

A jak to funguje v malém? Co děláte vy?

Řídím se heslem míň mít, víc být. Není to nutně o tom, žít na futonu v prázdné místnosti. Naše domácnost je důkazem, že to jde i pohodlně, ovšem netroufnu si nikoho poučovat. Tím, že mě zajímají materiály, vím, kolik stojí postavit dům. Z toho důvodu žijeme v malém pronajatém bytě, nenakupujeme impulzivně, ale jen to, co opravdu potřebujeme nebo co nám dělá radost.

Máme auto sdílené se dvěma organizacemi, půjčujeme si výbavu na miminko i na sport atd. Sdílenou ekonomiku mám ráda, pomáhá budovat vztahy, potkávat se, naplňovat druhou část motta – víc být. Víc vnímat a prožívat radost než spotřebovávat.

Vy ale ráda cestujete. Co uhlíková stopa?

Snažíme se o různé „odpustky“, třeba sázíme stromy. I když víme, že jako plíce planety zafungují až za desítky let. Nelétám ráda, a když, tak na delší dobu. Ani na dovolené ale neuniknu pracovní deformaci a objevuji, co cirkulárního se v jednotlivých zemích děje – ať jde o Evropu, nebo Indonésii.

Život se vám teď velmi změnil. V jakém rozpoložení jsem vás zastihla?

Znáte obrazovou knihu Ztracená duše? Zmatený hlavní hrdina přijde k lékařce a ta mu stanoví diagnózu: utekl jste své duši, zastavte se a počkejte, až vás doběhne. Já se cítím podobně, osm let jsem se v mé oblasti věnovala pestré paletě témat. Přitom už slyším další volání a potřebu zaměření zúžit.

Nesejdu z cesty, ale prolíná se mi do širších okruhů, třeba do kultury, vzdělávání. Teď je ovšem moje nejdůležitější téma miminko.

Bude to mít vaše dítě lehčí, nebo těžší než vy? V podmínkách k životu…

Rozhodně těžší, což vychází ze stavu světa kolem nás. To, jakým způsobem dopadá klimatická změna na přírodu, je už viditelné a zásadní. A promítá se do mnoha oborů. Na jednu stranu je inspirativní, že mé dítě bude vyrůstat se všemi lesy, které teď sázíme, snad moudřeji – tedy pestře.

Vlastně se narodilo do pozice, že se stane součástí radikální změny. Součástí systému, který je extrémně propojený a žádá si přesahové vnímání. U nás už se to lámalo, moje generace nevolí jednu cestu, ale podle výzkumů změní až sedmkrát za život zaměstnání. Takže se musí neustále učit nové věci a hledat řešení. Což nevidím negativně, otvírá to prostor pro kreativitu.

Co byste mu dala do vínku?

Hlavně si pro své dítě přeji, aby bylo zdravé a mělo rádo lidi. To předpokládá mít nejprve rád sám sebe, když je člověk spokojený, dokáže dávat lásku dál.

Výhodou je, že svět je dnes tak propojený, že se bude cítit globálním občanem, jehož se týká i dění v Africe či USA. Je to výzva i příležitost. My k tomu museli dojít, ono se do toho už narodilo.

Co formovalo vás?

Hlavní stavební kámen, na němž stojí můj život, je má rodina. Za vztahy a lásku, které jsem jako dítě pociťovala a které stále mám, jsem opravdu vděčná. Narodila jsem se na Vysočině mladým rodičům (18 a 19 let), starali se o mě i babičky a dědečkové.

V obou rodinách byli sedláci a zasáhl je významně komunistický režim, jeden pradědeček se po kolektivizaci uzavřel před světem, druhý strávil tři roky ve vězení. Podprahově v nich ale přetrvávala láska k půdě i vědomí, že pracují pro další generace.

Své dědečky, kteří dnes opět hospodaří, jsem nominovala do akce Paměť národa. Kladou si tam otázku, co s námi bude, když je půda ve špatném stavu a pořádně se o ni nestaráme. Což je v zásadě i podstata mého směřování. Není mi jedno, co se děje kolem a co po mně zůstane. Řídím se i slovy mého táty: Když se ti něco nelíbí, tak to změň! Co chceš vidět, musíš sama začít!

To je velká inspirace.

Mně přineslo dětství na vesnici prostor pro svobodu a fantazii. Nechodila jsem do kroužků, ale hrála si venku, v přírodě, mezi kluky. Chápu, proč se dnes rodiny s dětmi stěhují na vesnici. My k našim často jezdíme a s miminkem budeme ještě víc.

Studium na Mendelově univerzitě v Brně bylo tedy logickým krokem.

Zemědělství jsem pokládala za základní sektor, který bude vždy existovat a bude se muset nějak uživit. Jen mě nenapadlo, že to bude tak aktuální jako dnes, kdy řešíme dopady krize a války a vracíme se k tomu, jak a s čím budeme hospodařit.

Manžel je, předpokládám, na stejné vlně!?

Ano. Před čtyřmi lety mě oslovil kvůli přednášce pro inovační agenturu, kde pracoval. Pak chvilku trvalo, než mi došlo, že tam je i jiný zájem, jsem typ, že do všeho jdu profesionálně, a buď randím, nebo pracuji.

Je vystudovaný ekonom a má podobné uvažování jako já. Spojilo nás téma a životní hodnoty. Ani jednomu nepřinášejí štěstí věci, ale prožitky. Každý večer před spaním si říkáme tři pozitivní věci dne.

Kdy jste poprvé slyšela pojem cirkulární ekonomika?

Na studijním pobytu v Holandsku jsem se dozvěděla o konceptu farem, které jsou soběstačné a ekologické – například snahou uzavřít koloběh živin nebo úsporami s vodou a energií. Což dává smysl, i ekonomický!

Většina českých farem byla tehdy, před 8–10 lety, ve velkém kontrastu. A já chtěla dokázat, že to půjde i zde. Kamarád nadhodil, že to je koncept cirkulární ekonomiky. Tedy opak lineární ekonomiky, jež funguje způsobem vzít, vyrobit, vyhodit.

Ta cirkulární je postavená na uzavřených cyklech a je ohleduplná k přírodě. Našla jsem si pár konferencí a vyrazila do Bruselu. Hned na první mluvil eurokomisař pro životní prostředí Janez Potočnik a jeho slova se mě hluboce dotkla. Cirkularitu označil za cestu rovnováhy mezi čerpáním zdrojů ze Země a ekonomickou stabilitou.

Proto jste založila institut?

Když jsem zjistila, že v Česku není téma cirkularity vůbec zavedené, rozhodla jsem se pro osvětu a pilotní projekty, aby bylo možné ho uvádět do praxe. Založila jsem nevládní organizaci, která je schopná jednat i s vládou a otvírat témata, vysvětlovat.

Začali jsme od píky. První důležitá firma byla JRK, která optimalizovala odpadové hospodářství v obcích. Jen v prvním roce jsem měla asi 80 přednášek o kompostování a důvodu, proč má tento základní cyklus smysl.

U kompostování jste asi neskončila.

Následovaly prezentace na ministerstvech a ve stovkách velkých i malých firem, pořádali jsme workshopy, navrhovali možnosti recyklace, učili o škodlivosti green-washingu. Tj. když firma o sobě vypustí pozitivní ekologickou informaci, pak se ale ukáže, že stojí na nepravdivých základech.

Kam se posouváte teď?

Odškrtli jsme si základní osvětu a snažíme se být strategickým partnerem pro největší hráče, firmy a politiky, a poskytovat jim relevantní data, aby dělali dobrá rozhodnutí.

Spolupracujeme třeba s developery na nastavení strategie udržitelnosti, protože stavebnictví má jeden z největších dopadů na životní prostředí – od těžby surovin po provoz budov.

A dialog otevíráme i s těžkým průmyslem, který nejdéle dělal mrtvého brouka. Ale nejproblematičtější zůstává systém hospodaření s půdou a lesy, to změnit trvá nejdéle. Pak přijde nečekaná událost – kůrovec, požár – a je potřeba přemýšlet ještě o kus jinak.

Zmínila jste požár, proč hořelo Hřensko?

Nejsem lesník a odborník, ale když slyším, že za to mohou nevytěžené stromy, dovolím si nesouhlasit. Jedná se o národní park, což je oblast, kde je třeba ctít co největší nadvládu přírody. A popadané stromy nebyly takový problém.

Prim hrálo sucho, podhořívání spodních vrstev jehličí a lidská chyba, jak se ukázalo. Do budoucna bude klíčem obnova pestré a odolné skladby lesů.

Platí, že nejdál v cirkulární ekonomice je Nizozemsko?

Ano. Cirkularita se tam stala národní prioritou. My jsme stále ve fázi, kdy uvědomění málokdy přichází od jednotlivců. Paradoxně pomohla viditelná změna klimatu a dopady na krajinu, takže Češi už vědí, že to je problém. Odpovědi často hledají u vlády a mají pocit, že to někdo vyřeší za nás. Pokud ne, vše zkritizují.

Holanďané vědí, že to musí řešit každý z nich, v roli, kterou má. Matka, která ovlivní chod domácnosti, politik, který ovlivní chod regionu. Cítí velkou míru osobní zodpovědnosti.

Je tu covid, válka, zdražování energií – mění to situaci?

V tématu cirkularity vše akcelerovalo. Vidím to na příkladu platformy Cyrkl.cz, kterou založil můj manžel pro propojování původců odpadů s recyklátory, což byl dříve zádrhel.

Teď je opačný: sehnat jakékoliv recyklované materiály, třeba pro stavebnictví. V Česku jsme dlouho ignorovali, že přírodní zdroje docházejí a nové lomy je těžké otevírat – nikdo je ve svém okolí nechce, navíc těžba ohrožuje zdroje vody.

Velký posun pomohla udělat i Zelená dohoda pro Evropu. Mluví se o ní negativně a jen o energetice a mobilitě, ale ona paradoxně ohromně pomáhá otevírat témata nakládání se zdroji, poukazuje na nutnost kvalitních výrobků, které vydrží, řeší i nakládání s odpady.

Navíc je její součástí zvyšující se soběstačnost, což je do budoucna cesta, jak odolat krizím kvůli válkou roztrhaným trhům a dodavatelským řetězcům.

K čemu hlavně povedete své dítě?

Zní to jako klišé, ale k lásce k lidem a planetě. Žijeme přes všechna negativa v krásné době, s neuvěřitelným potenciálem možností. Měli bychom být vděční za demokracii a život ve svobodné zemi, což je trochu i předurčení dělat něco navíc.

Těším se, až ho budeme učit poznávat přírodu, pojmenovávat kytky. Většina lidí zná značky velkých firem, ale nerozezná stromy v lese. Povedeme ho naší cestou, zároveň s respektem k jeho individualitě.

Bude si naplňovat vlastní plán, my mu jen vytvoříme svobodný a láskyplný prostor. Jsem moc vděčná, že jsme na to dva.