Článek
V obou disciplínách chce bojovat o medaile. Netrápí ji žádné zdravotní problémy a má opravdu natrénováno, do závodů dá tedy určitě maximum.
Ačkoliv vypadáte na první pohled jako pohodářka, býváte před velkými závody, jako je olympiáda nervózní?
Samozřejmě trochu nervózní jsem, ale teď mám kromě přátel velkou psychickou oporu ve svých trenérech - Martinovi Černíkovi a Jožinovi Toufarovi.
Šárka Pančochová ve slopestylu.
Máte s sebou nějaký talisman?
Před odletem do Soči jsem dostala Korunku Šárku. Je to hadrová panenka v olympijských barvách se snowboardem, která mě má ochránit a přinést štěstí. Byla vyrobena speciálně pro mě v chráněných dílnách, kde vyrábí i další panenky pro občanské sdružení Korunka Luhačovice, které pomáhá opuštěným, nemocným či handicapovaným dětem ve Zlínském kraji a které dlouhodobě podporuji.
Přijde mi fajn využít toho, že mě sleduje poměrně hodně lidí k propagaci tohoto sdružení, které podporuje konkrétní děti i dospělé v kraji, ze kterého pocházím. Moc se mi líbí i jejich podpora bezplatného dárcovství krve a pak také kostní dřeně. Nikdy člověk neví, kdy takovou pomoc bude potřebovat.
Šárka Pančochová
Se svými kamarádkami snowboardistkami a zároveň soupeřkami jste utvořily partu One Life, kterou chcete inspirovat ostatní lidi z celého světa, aby brali ohled na životní prostředí. Co vás v tomto směru v poslední době nejvíce pobouřilo?
Nejvíce mě dostalo, že v atomové elektrárně v Japonsku se po havárii de facto nic nezměnilo. Neustále uniká radioaktivní voda do oceánu a zabíjí všechny živočichy, co jí přijdou do cesty. Nejhorší je, že tato radioaktivní skvrna cestuje po celém oceánu.
Změnila byste v tomto směru něco v Česku?
Myslím, že starost o životní prostředí je u nás dost opomíjená. Nevím, jak na školách, ale mělo by být více kampaní na ochranu naší krásné přírody. Není nic hnusnějšího, než když jdeme na hřiby a narazíme na skládku uprostřed lesa.
Šárka Pančochová
Jako jediná sportovkyně u nás se snažíte upozornit i na to, že olympiáda v Soči z pohledu přírody, není příliš fér. Co vám v tomto směru nejvíce vadí?
Velké finanční plýtvání, aby se někdo ukázal, jak je dobrý, a že má větší ohňostroj než tamten. A také nulové využití sportovišť po olympijských hrách.
S kamarádkami máte motto, že při cestě za svými sny se lidé nesmí bát riskovat...
Myslíme to spíš tak všeobecně, že by se člověk neměl bát dělat někdy i trochu šílené skutky, které by normálně nedělal, a rozhodovat se srdcem a ne jen hlavou.
Co byste poradila malým milovníkům snowboardu, kteří by chtěli jednou dosáhnout stejných úspěchů jako vy?
Nevzdávejte se. Když se chce, všechno nějak jde!