Slavné babičky, které si hlídání vnoučat užívají

Kdy bude svému nedávno narozenému prvnímu vnoučkovi Felixovi zpívat Chytila jsem na pasece žížalu, Dáda Patrasová zatím neví, ale možná to bude už brzy. Malý Felix Antonín se totiž má k světu a už teď je patrné, že zdědil hudební talent, a to nejen po svém dědečkovi, saxofonistovi Felixi Slováčkovi, ale také po tatínkovi a mamince. Novopečený tatínek Felix Slováček junior totiž na Hudební akademii umění vystudoval hru na klarinet a právě zde také potkal svou budoucí ženu Kateřinu, která studovala hru na varhany.

„Náš vnouček se narodil 31. srpna, vážil 3,38 kg a měřil 51 centimetrů. Celým jménem se jmenuje Felix Antonín,“ vypráví o svém momentálně největším rodinném pokladu Dáda Patrasová, která stále jezdí za dětskými diváky po celé republice a vystupuje především v dětských televizních pořadech. Nedávno také dokončila nové CD Malé kotě, kde zpívá texty Jiřího Suchého.

„Můj manžel se původně jmenoval Antonín a jméno Felix měl jako uměleckou přezdívku. Synovi jsme pak jméno Felix dali rovnou a v dalším pokračovateli rodu se nyní obě jména kombinují.“

Na roli babičky se ve svých pětapadesáti letech těšila a snaše Kateřině pomáhala i s nakupováním výbavičky. „Hlavně jsem ráda, že se můj vnuk narodil zdravý. Je hodně vnímavý, rád se směje a velmi brzy začal reagovat i na zvuky, hlasy a tóny. Také má krásné ručičky s dlouhými štíhlými prsty. Dělá velké pokroky a je úžasné to pozorovat. Baví to i naši šestnáctiletou dceru Aničku, z níž se stala pyšná teta.“

Svého syna, snachu a malého Felixe Dáda navštěvuje, jak jí to čas dovolí, a pokaždé mu přinese i nějakou hezkou hračku. Jeho rodiče prý ale víc ocení, když s sebou vezme něco dobrého na zub ze své vyhlášené kuchyně. Tu vnouček zatím ještě neochutnal – stále je plně kojený.

„Vychovala jsem dvě děti, a když jsem s ním, nezříkám se žádné práce a pomůžu s čímkoliv. Ráda mu zpívám a pak třeba jdeme na procházku – a to víte, že si kočárek s chutí povozím. Klasická babička, jaké známe z pohádek, nejsem, ale i tak si to užívám a nejvíc se těším na to, jak si tuhle roli ještě užiju, protože budu malého určitě rozmazlovat. Svoje děti každý vede spíš k určitému řádu, ale to bude teď úloha jeho rodičů.“

V pokračovateli rodu Slováčků se navíc kombinují nejen geny hudební, ale i „kořenové“ – kořeny obou rodin jsou totiž na Moravě. Saxofonista Felix Slováček pochází ze Zlína a rodiče jeho snachy Kateřiny žijí v Hrušovanech nad Jevišovkou.

„Když jsem byla malá, měla jsem úžasnou babičku. Jmenovala se Anna Patrasová a byla to maminka mého táty. Vyprávěla mi pohádky, učila mě poznávat přírodu, ale i vařit a podstatně utvářela mou duši. Žila na vesnici a umřela v devadesáti letech. Vzpomínám na ni stále…“

„Hned po našem rozhovoru jedu malému koupit novou vaničku,“ hlásí mi herečka pražského Divadla na Vinohradech Veronika Žilková. Sama vychovala celkem šest dětí – poslední Kordulce je šest let. Jako babička měla však premiéru teprve nedávno u malého Kryšpína – syna její dcery Agáty, kterému je pět měsíců. Užívá si to, jak jí čas dovolí.

Její dcera Agáta Hanychová je podle ní velmi svědomitá máma, což ji ale ani moc nepřekvapuje. „Moje maminka vždycky říkala, že v sobě má zlaté zrníčko, a měla pravdu. Je opravdu velmi zodpovědná, až sama zpytuju svědomí, jestli já jsem jako máma byla vždycky také taková. Snad ano.“

S hlídáním Veronika Žilková své dceři pomáhá, jak jen může, a protože je zkušenou matkou, nerozhází ji vůbec nic. „Zkušenosti se hodí, a to včetně různých výchovných omylů i hodin strávených na lékařských pohotovostech. Moc mě dojalo, když jsem Kryšpína viděla ve fialových dupačkách s koníkem, které kdysi nosila Agi. Neřeší to a klidně mu je dá, i když je to kluk.“

Na podzim herečku hodně zaměstnávalo zkoušení v divadle před premiérami her Apartmá v hotelu Plaza na Vinohradech a Kukura v Činoherním klubu. „Teď, když je po premiérách, můžu konečně víc hlídat. Za Kryšpínem chodím se svou šestiletou dcerou Kordulkou a patnáctiletým Vincentem. Chodí se mnou rádi možná i proto, že Agi má doma vždycky brambůrky, kokakolu a také širší nabídku televizních programů.“

Herečka Kateřina Macháčková se poprvé stala babičkou na podzim roku 2010 ve svých jedenašedesáti letech díky synovi Petru Svojtkovi. Jemu a jeho ženě Veronice se předloni v říjnu narodila dcera Alžběta.

„My ženský už to tak máme, že jsme z těch mláďátek celé naměkko, a neminulo to ani mě. Narodila se jako pěkný cvalík. Vážila 4,60 kg, což byla v porodnici událost měsíce. Když jsem se za ní přišla poprvé podívat, ostatní miminka se v zavinovačkách úplně ztrácela, zatímco moje vnučka na sobě měla už klučičí dupačky,“ říká pyšně Kateřina Macháčková. Alžbětka se má k světu a je činorodá a zvídavá. „Samozřejmě už chodí, a když mě vidí, říká: bába.“

„Když se narodí vnouče, je to nádherné hlavně proto, že přibude další člen rodiny. A když je to první vnouče, jsou pocity ještě zesílené. Jsem s ní moc ráda a těším se, až si ji budu moct pro sebe ukrást třeba i na dva dny. Zatím je ještě hodně vázaná na mámu kvůli kojení. Do budoucna bych ji ráda měla u sebe pravidelně třeba jeden den v týdnu, aby si rodiče trochu odfrkli,“ spřádá plány. Malé děti jsou podle ní největší nadějí pro budoucí svět.

„Vůbec se mi nelíbí, když ministr naší vlády, nechci jmenovat, prohlásí, že rodiny s dětmi nemá smysl podporovat, protože k tomu se každý rozhodne svobodně, stejně jako třeba ke koupi auta. Pokaždé, když jsem s ní, sleduju, jaké dělá pokroky, a uvědomuju si, jaký je to zázrak, a také kolik je za vším energie a času. Od té doby, co je na světě, si ještě víc přeju, abychom všichni byli zdraví a mohli jí poskytnout zázemí, jaké potřebuje.“

Jejímu synovi Petru Svojtkovi, uměleckému šéfovi v Městských divadlech pražských, bude brzy už čtyřicet let a měl s otcovstvím už načase. Se svou ženou Veronikou, herečkou, se seznámil za doby svého působení v divadle v Kladně. Narození Alžběty udělalo velkou radost i jeho sestře Helence, dceři Kateřiny Macháčkové, která je přesně o třicet let a čtyři dny starší, než její neteř. „Jakmile jdu kolem hračkářství nebo se někde něco děje pro děti, hned myslím na naši malou. Nejvíc jí kupuju dřevěné hračky, což je česká klasika. K prvním narozeninám v říjnu ale dostala už i první lego,“ říká.

Kateřina Macháčková je téměř čtyřicet let v angažmá pražského Divadla pod Palmovkou a už brzy hodlá vyrazit do divadel po republice s představením Ženy na Titaniku, které napsala sama. Láká ji téma potrestané lidské pýchy a ve hře si zahraje spolu s Jitkou Sedláčkovou a Danou Batulkovou. Premiéra má být 14. dubna 2012, kdy od potopení této legendární zaoceánské lodi uplyne sto let.

Populární herečka Iva Janžurová prohlásila, že být babičkou je pro ni ta nejkrásnější životní role. Vnoučata má čtyři a se všemi bydlí pod jednou střechou – jejich rodinný dům obývá totiž kromě herečky a jejího partnera Stanislava Remundy i rodina její starší dcery Sabiny s dětmi Vincentem a Adinkou a rodina mladší Teodory s Alfrédem a Kajetánem.

Svým dcerám Iva Janžurová pomáhá s výchovou a hlídáním, jak jen může. Protože jsou už ale ve věku předškolním i školním, někdy je s sebou bere i do společnosti, a pak má o zábavu postaráno. Nedávno například Alfréda a Kajetána vzala do pražského hotelu Inter-Continental, kde byla v porotě soutěže o nejlepší knedlík.

„Chlapečkové tam běhali a já jsem měla strach, že se někam ztratí, a také to tak dopadlo. Pak jsme je museli nechat vyhlásit rozhlasem. Když přede mnou po skončení soutěže zůstala mísa s knedlíky, kluci přiběhli a začali je do sebe ládovat jako housky. Pak trochu koukali, že jejich babička mluví v celém sále do mikrofonu, a Alfréd mi potom hned hrdě hlásil, že ho fotografovali.“

Jindy dělal Ivě Janžurové jeden z vnoučků doprovod při návštěvě jedné z vyhlášených pražských cukráren, kam se vydala na průzkum před natáčením televizního seriálu Cukrárna. Podle jejích slov je ze všech čtyř vnoučat zatím nejžhavějším adeptem na pokračovatele rodinné herecké štafety Alfréd. „Je pravda, že je zaujatý divadlem, ale já doufám, že bude spíš malíř, protože moc hezky maluje, a to má asi po své mamince, naší Teodorce. Už mám od něj pár obrázků, které stojí za to.“

Se svými dcerami a jejich rodinami prožívá slavná herečka díky společnému bydlení nejen všechny jejich radosti, ale i starosti. „Je to určitě náročnější, než když mladé vidíte jednou za měsíc, ale kdybych je tu neměla, byla bych smutná. Ustoupím ve všem, protože nikdy nechci zaslechnout, že u nás se nedá žít.“

Vnoučata Ivy Janžurové se se svou babičkou rozhodně nenudí. Minulou zimu kvůli nim dokonce obula i brusle a vydali se na kluziště, kde ale spadla a rozbila si hlavu.

„Jsem asi stejná jako ostatní babičky, to jest nadšená a nekritická. Jen nerada připouštím, že i jiná miminka jsou tak hezká a chytrá jako naše Coco. Naše holčička má dvě jména, Olívie Coco, ale říkáme jí jenom Coco. Je jí jedenáct měsíců a jsem si jistá, že už ví, že nejsem jen nějaká teta, která na ni dělá cukrbliky, ale že patřím do její nejbližší rodiny. Byly jsme spolu týden na Krétě, takže mě viděla každý den od rána do večera a zvykla si na mě.“

V Praze zpěvačka se svou vnučkou ráda chodí na procházky a pomáhá jí v poznávání světa. „Dcera na mě vždycky přimontuje takové nosítko, ve kterém holčička sedí přilepená na moje tělo, takže se cítí v bezpečí, i když mě z toho pak bolívá v kříži. Kočárek, který bych velmi uvítala, u nás nefunguje. Naštěstí už pomalu dorůstá do ,golfových holí‘, které se jí budou určitě líbit. Docela se těším, že spolu budeme jezdit na dlouhé projížďky.“

S výchovou malé Coco Petra Černocká své dceři zásadně neradí. „Dnes matky vidí všechno jinak, než jak to bylo běžné v časech minulých. Protože ale Coco už začne brzy chodit, Báře jsem navrhla, že bych jí sehnala od kamarádky velikou ohrádku, kde by si mohla bezpečně a v klidu hrát. Neprošlo mi to, ani když jsem vysvětlovala, že pak může člověk v klidu alespoň umýt nádobí. Řekla, že její děťátko je přece svobodný člověk, a ne kufr, který se dá do úschovny. Musím ale říct, že za to, jak moje dcera mateřství perfektně zvládá, ji obdivuji. Až zpytuji svědomí, jestli jsem byla také tak perfektní.“

Malá Olívie se nádherně směje a ve svém miminkovském jazyce tvoří už celé věty. „Pak čeká, jestli to po ní někdo bude opakovat, což nadšeně činíme. Tahle hra ji moc baví.“ Petra Černocká během chvil strávených se svou vnučkou často vzpomíná i na to, jak ji kdysi s výchovou malé Barunky pomáhaly obě babičky, kdykoli potřebovala.

„To na mě už takový spoleh není – pořád mám hodně práce. Často se to sejde tak, že já i Bára někde večer zpíváme, a tak musejí vypomáhat kamarádky, kterých má Bára naštěstí hodně. Patří do spolku spřátelených maminek, které si dětičky hlídají vzájemně, a to je podle mě bezvadné. Vzniká jakási širší rodina a děti se rozvíjejí rychleji. Těším se na to, že až bude Coco větší, budu jí pravidelně číst pohádky. Chci totiž dohlédnout, aby z naší holčičky vyrostl nadšený čtenář, který se k počítači dostane, až když to bude nezbytně nutné. Já jsem jako holka knížky milovala. Bára čte také ráda, takže se v tomto záměru určitě shodneme.“

Vloni na jaře se stala babičkou také Halina Pawlowská. „Když se Hugo narodil, říkala jsem si, že tu je další bytost, o kterou budu mít strach. O všechny své blízké se třesu hrůzou.“ A skutečně k tomu měla i důvod. Kvůli náhlým porodním komplikacím totiž její dcera Natálie v pražské porodnici v Motole rodila císařským řezem, zatímco jí její maminka společně s otcem dítěte drželi palce v předsálí.

„Byly to snad nejhorší chvíle v mém životě, protože jsme skoro hodinu nevěděli vůbec nic. Tomáš byl nejdřív u porodu a už viděl, jak malému vykukuje hlavička s blonďatými vlásky, ale pak najednou přišel střih, porod musel být veden jinak a ze sálu ho vyhodili.“ Teď se už oba mají k světu.

„I s našimi babičkami bydlíme všichni v jednom domě a teď přibyla další, už čtvrtá generace. Pořádáme takzvané předváděčky, kdy nám Natálka každý den ukáže, co všechno už Hugo umí. V mojí pracovně mu na stole uděláme takový provizorní gymnastický koberec, kam ho položíme a pozorujeme, jak se přetáčí ze zad na bříško a pak zase obráceně, sedí si a leze. Sledujeme ho s takovým zaujetím, jako kdyby to byly olympijské hry, a tleskáme.

Hugo také umí úžasně vytáhnout dudlík mámě z pusy, a podle mě by tím zabodoval i v soutěži Česko-Slovensko má talent. A když jsem s ním sama, nejraději mu zpívám ukrajinské pijácké písně,“ líčí s nadšením svůj nový životní rozměr známá scenáristka, která nyní mj. studuje i kojenecký módní styl. „Vlásky Hugovi už malinko ztmavly, ale má velké uhrančivé oči a samozřejmě je to génius. Myslím si, že každá žena má mít děti, a pak ji za to stejně jako mě stihne ta nejsladší odměna a stane se babičkou.“