Školní aktovky, podpultové zboží i tuzexové bony. Co se v průběhu let nadělovalo pod vánoční stromeček?

„Nejstarším předmětem na výstavě je ten z roku 1946, je to školní taška,“ ukazuje na unikátní, zachovalou aktovku etnografka Muzea středního Pootaví Irena Novotná, která nás expozicí nazvanou Nejkrásnější dárek provází.

„Je zajímavé, že dříve děti hodně dostávaly od Ježíška pod stromeček právě školní tašky nebo didaktické hračky, které jim pomáhaly zároveň překlenout některé školní potíže,“ říká nám Novotná u první zdejší vitríny.

Po druhé světové válce byly vánoční oslavy sice skromné, ale zároveň svobodné a plné očekávání. Poválečná společnost se potýkala s celkovým nedostatkem, jak potravin, tak oblečení či topiva, a ceny oproti těm předválečným vzrostly. To se odrazilo i na podobě svátků.

„Vánoční stůl v mnohé rodině obohatila pomoc organizace UNRRA (Správa spojených národů pro pomoc a obnovu – pozn. red.), která do poválečného Československa dodala i takové pochutiny jako rýži, kakao, kávu, koření, čokoládu, sardinky, a dokonce žvýkačky,“ připomínají informační panely na výstavě.

Nástup komunismu k moci však znamenal na mnoho let ztrátu svobody projevu i vyznání. Režim se snažil jak zlikvidovat původní zvyky, tak potlačit duchovní náplň vánočních svátků. Ježíška nahradil sovětský děda Mráz, povinné oslavy Stalinových narozenin měly zastínit Vánoce a ze Štědrého dne se stal den pracovní.

Přes proklamaci komunistických úspěchů byla hospodářská situace země v 50. letech 20. století neutěšená, a tak i vánoční dárky byly spíše skromné. I po pozdějším zlepšení ekonomické situace ale zůstávala řada zboží nedostatková a „podpultové“ zboží se stalo vítaným vánočním dárkem, na který se stály dlouhé fronty.

V období normalizace ukazoval režim nuzné Vánoce u „kapitalistů“, zveřejňoval bilance uzavřených pracovních závazků a představoval, jak tráví vánoční svátky ve službě bezpečnostní složky či hrdinové socialistické práce. Vánoce prezentoval jako svátky rodinné pohody, štěstí a konzumu, i když předvánoční čas stále plnilo shánění nedostatkového zboží.

„Rozšířené byly vánoční besídky ve školách i na pracovištích. Oblibě se těšily předvánoční zájezdy do Německé demokratické republiky, odkud se dalo přivézt zboží, které v ČSSR chybělo. S rozšířením nabídky masmédií začaly rodiny trávit Vánoce u televizní obrazovky, vznikla také nová tradice štědrovečerních pohádek,“ připomíná výstava, která tehdejší zvyky a dárky mapuje až do roku 1989.

K oblíbeným vánočním dárkům pro ženy tehdy patřilo, podobně jako dnes, oblečení a doplňky. Když se nějaký módní kousek nedařilo sehnat, nezbylo než ho vyrobit doma – třeba na pletacím stroji, který vlastnila řada domácností. K prohlédnutí je též ve Strakonicích.

„Ikonické jsou tyto chemlonové bačkory, které se pletly ručně, klouzaly a moc nesákly. Myslím si, že je znalo celé Československo,“ ukazuje Novotná s pobavením na oranžový pár domácích bot. Oblíbenými dárky byly šperky z českých granátů, zlata či stříbra, ale také československá bižuterie, a potěšily i věci na zkrášlování a kosmetika.

„Byl ale omezený sortiment dárků, oproti dnešku, kdy je řada voňavek a parfémů, v minulosti všechny ženy dostávaly třeba takovou voňavku, kterou máme i tady, jmenuje se Živé květy, určitě si ji maminky a babičky pamatují. Všechny ženy z Československa voněly stejně,“ směje se kurátorka.

„No a fén, ten, myslím, měly snad všechny ženy v Čechách také stejný!“ říká o bílém přístroji ve vitríně. Časté byly pod stromečkem různé dobroty, praktické věci do domácnosti třeba v podobě utěrek a potřeby ke zmiňovaným ručním pracím – látky na šití či vlna na pletení.

Dárky pro muže tu reprezentuje například dalekohled, fotoaparát, magnetofon či gramofon a gramofonové desky s tehdejšími interprety jako Wabi Daněk nebo Karel Gott. Ani je neminuly měkké vánoční dary, třeba sváteční košile nebo ponožky.

„Tady těm ponožkám jsme se hodně nasmáli, vůbec nevsakovaly pot, takže byly strašně nepříjemné. Ale hodně se prodávaly, a tak je všichni nosili,“ vzpomíná Novotná.

Úspěch u všech členů rodiny mívaly sportovní potřeby, lyže, brusle nebo fotbalové míče. „Například kolo značky Favorit patřilo ve své době k podpultovému zboží,“ připomínají tvůrci výstavy. Ve vitríně tu spolu s tenisovou raketou leží i obálka s československými bankovkami, do některých domácností mohl Ježíšek přinést dokonce tuzexové bony.

Na Vánoce se tradičně těší především děti, a tak není divu, že nejvíc prostoru zabírají v kapitulní síni hračky. „Jsou zmenšeninami světa dospělých, odrážejí v sobě danou dobu, kulturu, společnost a pomáhají dětem pochopit, jak svět funguje. Některé typy hraček si udržely oblibu po celé generace,“ říkají autoři expozice.

Snad každá holčička našla někdy pod vánočním stromečkem panenku, kterou oblékala, česala, vozila v kočárku a vyprávěla jí. „Panenky se vyráběly z nejrůznějšího materiálu. Po druhé světové válce ještě z celuloidu nebo kaučuku, později hlavně z gumy a umělé hmoty,“ dozvídáme se.

Oblíbené byly i panenky vystřihované z papíru, především díky nízké ceně a snadné dostupnosti, a hadrové. Některé se prodávaly oblečené v českých a moravských krojích, zrcadlily tak naše národní tradice. V 70. letech se na československém trhu objevil nový fenomén – panenky chodící, mluvící, či dokonce čůrající. K největším výrobcům patřily firmy Hamiro Příbram a Technoplast Chropyně.

„Téhle se říkalo mluvička,“ ukazuje Novotná na vystavenou hračku. „Tu jsem měla doma!“ kontruje jí jedna ze zrovna procházejících návštěvnic. „Na našem trhu byla hojně k dostání. Je zajímavá tím, že se do ní vkládají drobné destičky, na kterých je záznam zvuku. Panenka tak buď říkala říkanku, nebo zpívala písničku,“ zmiňuje etnografka, čím byly tyto panny zajímavé.

Kluky zase přitahovala auta nejrůznějších velikostí, tvarů a materiálů od firem Gama, Igra, Koh-i-Noor, Kovodružstvo či Tatrasmalt. Od 50. let se prodávala i auta na baterii, hitem se pak stala auta na dálkové ovládání a později k nim přibyly „angličáky“, zmenšeniny reálných aut.

Oblíbená byla hra na vojáčky, postavičky se vyráběly ze dřeva, cínu, papíru, později z plastu. Časem se k nim přidaly postavy z westernů – indiáni a kovbojové. Od 70. let chtěli všichni od Ježíška zase Igráčky zobrazující různé profese.

Snad každé dítě někdy našlo pod stromečkem dřevěné kostky, které se těší oblibě po celé dlouhé generace. K ikonickým stavebnicím dodnes patří Merkur, vyráběný pod tímto pojmenováním od roku 1925 v Polici nad Metují. Na trhu byly k dostání i další české stavebnice – Barevná mozaika, Luna, Panela, Seko, Seva či Vega.

„K 80. létům pak k vánočním dárkům neodmyslitelně patřil walkman, elektronické jojo a nejrůznější hlavolamy, z nichž největší proslulosti dosáhla Rubikova kostka. Šlágrem byla také plastová ‚céčka‘, což byly původně komponenty k výrobě bytových závěsů,“ připomínají tvůrci retro expozice.

Známé byly i kapesní elektronické hry sovětské produkce. „Jako děti jsme neměli počítače, tyhle hry byly ohromný hit,“ vzpomíná Novotná, která hračku také vlastnila, zatímco na „Západě“ už se začaly objevovat stolní počítače, na kterých děti hrály první hry.

Neutuchající oblibu mají mezi hračkami plyšáci, každoročně se pod stromečky objevují knihy, včetně leporel pro nejmenší, hudební nástroje či stolní deskové hry. U hraní společenských her se navíc často sešla celá rodina.

V 50. a 60. letech se k Vánocům naděloval Závod o kilometry či Raketa do vesmíru, později nové hry, jako třeba Kloboučku, hop, v 80. letech pak dodnes oblíbené Dostihy a sázky, Poznej svou vlast či Rallye Paříž–Dakar a další.