Skandál milovníka erotiky a průkopníka sexuální revoluce u nás

Patřil k rozporuplným, nevyrovnaným, nervózním lidem s vyhraněnými protiklerikálními názory, což zvláště na katolické Moravě, kde působil, vyvolávalo nevoli. Navíc nebyl zrovna vnímavý k citům druhých a někdy se choval hrubě a neomaleně.

Někteří jej obdivovali, mnozí nenáviděli a s radostí vítali přehmaty, kterých se dopouštěl. A on jim tuhle příležitost štědře poskytoval. Potvrzuje to skandál v Uherském Hradišti, kde působil jako ředitel Měšťanské školy chlapecké a předseda Učitelské župy.

Získal tam četné nepřátele i z řad kolegů, kteří čekali na nějaké jeho uklouznutí, na přehmat, který ho společensky znemožní. A dočkali se. Část obyvatel maloměsta věděla o pedagogově vášni pro erotiku – a právě erotika mu podtrhla nohy (životem Karla Jaroslava Obrátila se zabýval Karel Janiš v knize K. J. Obrátil, Komenský sexuální osvěty, Oftis 2008).

V neděli 1. prosince 1918, krátce po vzniku Republiky československé, dělala uklízečka Leopoldina Bublová v ředitelně pořádek a v jeho stole našla nemravné obrázky, umělý penis, dámské hedvábné punčochy, podvazky, fotoaparát a červené střevíčky. A také deníky muže s podpisem Karel, v nichž líčil své intimní zážitky.

Domnívala se, že jsou Obrátilovy (ve skutečnosti byly součástí erotické sbírky – s jeho vlastními zážitky neměly nic společného). Neměla nadřízeného v lásce, stejně jako její muž, školník František Bubla, a hned se obrátila na okresní školskou radu.

Kromě jiného Bublová vypověděla, že našla i rozepsaný arch: „Z obsahu si pamatuji ještě slova: „Drbej, drbej… pak bylo popisováno, kterak sebou dotyčná cukala při pohlavním obcování.“ Obrátil se pochopitelně bránil a vypukla válka vzájemných žalob, kterou žilo celé Uherské Hradiště. Pedagog obvinil uklízečku z toho, že chovala ve školní budově vepříka, ona se bránila, že „z něho s paní dostali hodný kus k jídlu“.

Navíc objevila mezi předměty doličnými i fotografie nahé Bedřišky Obrátilové, ředitelovy ženy. Nešťastná manželka teď musela snášet šeptání a významné pohledy, které ji provázely, jen co vyšla ze dveří.

Celý skandál se rozrůstal do gigantických rozměrů a nabýval nechutné podoby.

Během dlouhého disciplinárního řízení označila školská rada jako hlavní Obrátilovo provinění fakt, že „přechovával choulostivé věci ze své sbírky ve školní budově“. To bylo opravdu přinejmenším naivní a lehkomyslné. Také mu vyčítala pochybení, když „dal hochu Kukulovi donésti z dráhy ke školnici balík, jenž obsahoval gumové mužské přirození“. Věci ze své erotické sbírky schovával také na půdě a v kreslířském kabinetu.

Kdosi během aféry část kompromitujícího materiálu ukradl a poslal jej starostovi a předsedovi školní rady Františku Benešovi s dodatkem, že majitel sbírky musí být zkažený a perverzní.

Obrátil se obhajoval, jak mohl – a ne právě šťastně. Uvedl např. jména známých osobností, které si s ním vyměňovaly erotické materiály, akty a pomůcky. Patřil k nim i akademický malíř Karel Šimůnek - vzájemně si posílali negativy modelek, ale také zpěvačka Emma Destinnová, spisovatel Quido Maria Vyskočil, bibliotekář Muzea království českého a historik Čeněk Zíbrt atd.

Pedagog se domníval, že mu pomůže prokázat nevinu už sama skutečnost, že i tak vzdělaní a známí jedinci mají stejné zájmy jako on sám. Některé z nich ale popudil – Destinnová se pohoršovala, že se zmínil o věcech „tak diskrétních“. Za moralisty pronásledovaného učitele se ale postavily četné učitelské spolky – v Břeclavi, Valašských Klobúkách, ve Strážnici, dokonce i někteří kolegové z vlastní školy.

Proces přesto skončil v červenci 1921 odchodem K. J. Obrátila na nucenou služební dovolenou. Později vzpomínal, jak mu ženy přestaly odpovídat na pozdrav a známí se od něj odvraceli.

V roce 1923 jej sice rehabilitovali a stal se znovu ředitelem školy, ale z prožité hanby se nikdy nevzpamatoval. O tři roky později jej penzionovali. Odešel do Prahy, kde očekával, že najde velkorysejší a tolerantnější svět.

Znovu začínal ve svých šedesáti. Přesto zůstal idealistou, i když jej nejrůznější skandály provázely už od mládí. Tehdy se ještě nevěnoval tak soustředěně erotické literatuře, hodlal působit především jako učitel a vlastenec.

Budoucí bibliofil se narodil v učitelské rodině 2. listopadu 1866 v Hukvaldech jako první ze sedmi dětí. Po ukončení školy pokračoval v letech 1877–1881 ve čtyřletém studiu na reálném gymnáziu v Přerově a později na učitelském ústavu v Příboru. Jeho největší lásku v té době představovaly knihy. Nekouřil ani nepil – ne z přesvědčení, ale protože mu tyto požitky prostě nechutnaly.

Své učitelské povolání vykonával na nejrůznějších moravských venkovských štacích, začal v Loukově u Holešova a následovala Bystřice pod Hostýnem. Jeho pobyty většinou končily nějakou aférou a pohoršením. Jako vlastenec odmítal učit němčinu a oblékal se do čamary v duchu hesla Jak se mám šatit, mi nikdo nebude poroučet.

Za vzpurné chování jej v roce 1890 suspendovali a přeložili do Vizovic. Tam se stal zakládajícím členem Sokola a jeho náčelníkem, stál u zrodu veřejné knihovny. Neklidná, těkavá povaha mu nedovolila zahálet – pořádal divadelní představení, organizoval přednášky, připletl se dokonce do politické demonstrace.

Všechno začalo nevinně. V říjnu 1893 se ve Vizovicích konalo kontrolní vojenské shromáždění. Jako voják se jej účastnil i Obrátil a další dva učitelé. Místo předepsaného Hier se ohlásili českým Zde.

Německý důstojník je zatkl, ale přítomné moravské obecenstvo a několik sokolů protestovalo. Tito lidé se vydali k oficírovu bytu na faře a provolávali hanbu. Navíc někdo z nich vytloukl farní okna. Podle výpovědi strážníků vedl rebely právě náš pedagog. Následovalo suspendování na jeden rok, snížení platové třídy a vyhnanství do Olšan u Strmilova.

Předtím ale navštívil Prahu, kde se seznámil s pokrokářem Aloisem Rašínem a vyslechl si přednášku T. G. Masaryka. Slavný profesor vzbudil jeho upřímný obdiv – vydržel mu na celý život. Dokonce se stylizoval i do jeho podoby. Po návratu jej život v Olšanech, kam odjel v roce 1894, vyloženě ubíjel.

„Můj šéf byl kořalečník, jenž pil kořalku i při vyučování, absencí dětí se vůbec nedbalo a nebyly zapisovány, šéf uděloval prázdniny ve škole, kdy mu napadlo, v půl června již se neučilo, protože celá ves docházela i s dětmi na žně do Rakous,“ vzpomínal nebohý kantor na poměry v Olšanech.

Situaci se rozhodl řešit po svém a nešťastně – začal udávat nadřízeným rodiče kvůli špatné docházce jejich dětí do školních škamen.

Nebylo divu, že celou ves poštval proti sobě. Sám si nad tím povzdechl: „Musil jsem přestat chodit na procházku, protože mi vyhrožovali bitím.“

Jeho další štací se stalo v roce 1897 Zubří u Rožnova. V něm pomáhal založit tělovýchovnou jednotu Sokol a stal se jejím náčelníkem. Navíc sepsal a vydal Sokolský katechismus – obsahoval nejen pokyny pro cvičence, ale i rady, jimiž se má sokolík řídit: má být čistě oblečen, první zdravit, otevírat dámám dveře a byt si vyzdobit výjevy z českých dějin a portréty zakladatelů hnutí, Jindřicha Fügnera a dr. Miroslava Tyrše.

Po Zubří následoval ještě pobyt v Kyjově, poté jej v roce 1901 opět přesunuli – tentokrát do Uherského Hradiště, kde strávil nejpěknějších dvacet let života.

Až do nešťastné erotické aféry. To už byl rok ženatý – po šestileté známosti si vzal o jedenáct let mladší Bedřišku Kuželovou, dceru rolníka ze Staré Vsi u Přerova. V srpnu 1901 se jim narodil syn Mečislav.

V Uherském Hradišti, kde začal učit v místní dívčí škole a později přešel na chlapeckou, také rozvinul svůj až chorobný zájem o erotiku.

Zpočátku se Obrátil vrhl jako obvykle do společenského a veřejného života. Stal se členem mnoha spolků – od Českého veslařského spolku, přes Volnou myšlenku až k Jednotě výtvarných umělců. Doplnil si vzdělání v kreslení, rýsování, počtech a písemnostech. Získal tak povolení učit i na průmyslových školách.

Pro učitele také uspořádal desítku čítanek, z nich nejúspěšnější se stala Masarykova. Většinu času ale věnoval potyčkám – burcování „lidu z nevědomosti“.

Napsal o tom: „Sty a sty přednáškami v městě i po venkově snažil jsem se všude zavést nový duch a povznést lid ze zatemnělosti klerikálního bahna. Stal jsem se vůdcem nejen učitelstva, ale i celého protiklerikálního hnutí na Slovácku.“

Vydával noviny Nová Slovač, zval na návštěvy básníka a volnomyšlenkáře Josefa Svatopluka Machara, známého svými střety s duchovními, čímž popuzoval místní katolíky. S nimi se ostatně soudil kvůli urážkám na cti. Žaloby nejen dostával, ale s horlivou radostí je také podával.

Ve svém volném čase obcházel pedagog knihkupectví a antikvariáty, aby hledal staré knihy, hlavně zakázané, které zmiňoval ve svém díle už proslulý jezuita Antonín Koniáš. A samozřejmě ty o erotice.

„Kdo se rozhlédne jen trochu pečlivěji kolem, vidí, že jen slaboši a pidimužíci mají strach před veřejným dotekem s erotismem. Nebázliví duchové, vůdcové lidstva, čerpají bez zaujatosti z nevyčerpatelného pramene erotiky,“ hřímal Obrátil. Zřejmě se za jednoho z vůdců lidstva považoval, a podle toho jednal.

Začal spolupracovat s několika malíři a grafiky, kteří podle jeho představ ztvárňovali díla s erotickou tematikou. Patřil k nim mimo jiné malíř Karel Šimůnek, ale také František Kupka nebo Rakušan, proslulý svými erotickými náměty, markýz François de Bayros.

Náš pedagog jim posílal fotografie a negativy nahých žen a umělci je podle svého zpracovali. Na některé měl i zvláštní požadavky, jak dokládá citace z dopisu Karla Šimůnka: „Nějaké erotické kresby pošlu, a to v tom žánru, jak mi naznačujete: krásné nožky s rozkošnými střevíčky. Za slováckou slivovici budu velmi povděčen, revanšuji se kresbami.“

Obrátilův až umanutý zájem o sex, pornografii a erotiku zřejmě pramenil z jeho neuspokojivého a neukojitelného soukromí.

„Hoch můj, zacházeje neopatrně se zbraní, se mi v bytě mém zastřelil. Žena moje dvakráte pokusila se o sebevraždu,“ zapsal si Obrátil ve svých pamětech.

Nevýslovná tragédie ochromila rodinu 16. června 1916. Patnáctiletý Drahomír Mečislav Karel patřil k jedněm z nejlepších studentů IV. třídy gymnázia a psal i drobné články do novin.

Zřejmě po otci zdědil jistou nervozitu, duševní labilitu a sklon k depresím. Sebevraždu nastartovala zdánlivá maličkost – strčil do šuplíku jistého profesora Kolmana vrabce. Ten se lekl a žaloval kolegovi Obrátilovi. Vznikla z toho zbytečná a malicherná aféra, kterou chlapec neunesl a jednal, jak jednal. Zřejmě se bál svého otce, proslulého svou přísností a tvrdou výchovou. Jedna z jeho kolegyň kantora charakterizovala následovně:

„Ke sboru se choval urážlivě a nepřipustil ani omluv.“ Manželka Bedřiška se nervově zhroutila – v noci chodila na hřbitov, vyhýbala se lidem a musela se léčit na psychiatrii ve Slaném.

Úplně ji dorazil zmíněný skandál v Uherském Hradišti. Také Obrátil se z něj nikdy nevzpamatoval, i když později v Praze začal vydávat zakázané erotické knihy a svá proslavená Kryptadia (z řečtiny – skryté, tajné) – sbírky lidové erotiky v básních a zpěvech. Právě ta mu zajistila pomyslnou nesmrtelnost v oblasti „hanbaté“ tvořivosti českého a moravského venkova a jsou vydávána dodnes.

Však mu také sběr podkladů dal zabrat. „Psal-li jsem text písně (často tajně pod stolem), ušel mi nápěv; poznamenával-li jsem si nápěv, unikl mi text, neboť se stávalo, že mi nechtěli podruhé tutéž píseň zazpívat. Musím se přiznati k chvále druhého pohlaví, že ženské byly k vypravování mnohem sdílnější a přístupnější než mužští a že jejich obrazotvornost a paměť byla také mnohem obsáhlejší,“ vzpomínal Obrátil na časy, kdy sbíral po vesnických hospodách materiál ke svému dílu.

Nebyl první ani poslední, erotický folklór shromažďovala i Božena Němcová a Karel Jaromír Erben.

První osmdesátistránkový sešit Kryptadií vyšel v roce 1932. Svou dobu autor předběhl o několik desetiletí – sexuologie se teprve jako obor rozvíjela. Svazečků Kryptadií vydal Obrátil do roku 1938 celkem patnáct.

Někteří je odsuzovali, jiní s radostí kupovali, jako např. surrealista Jindřich Štýrský, spisovatel a bývalý legionář Rudolf Medek či bankéř Jaroslav Preiss. Zlom v jeho činnosti znamenal Mnichov 1938 a protektorát.

V roce 1941 vpadlo do Obrátilova bytu v ulici V Cibulkách v Praze-Košířích na udání gestapo, aby mu zabavilo většinu knihovny „obsahu Německu nepřátelského a obsahu erotického“. Přitom přehlédlo výtisk ilegálního časopisu V boj!, který pomáhal rozšiřovat. To knihomola Obrátila rozzuřilo. Veřejně spílal nacistům a Hitlerovi a vydával novoročenky s protiněmeckým obsahem.

V březnu 1945 jej gestapo za odbojovou činnost zatklo a skončil v neblaze proslulé Pečkárně a poté v pankrácké věznici.

Zubožený surovými výslechy tam také zemřel pátého dubna na „ochabnutí srdce a celkové vysílení“. Po jeho skonu se manželka Bedřiška úplně zhroutila – lékaři ji prohlásili za nesvéprávnou a poté ji umístili do Zemského ústavu pro choromyslné v Kroměříži – tam také zesnula v červnu 1947. Kruh Obrátilových blízkých se tak uzavřel.