Článek
„Dobrý den,“ osloví mě při bloumání galerií asi o deset let starší žena v doprovodu své mladší kamarádky. Obě nalíčené a nastrojené do přiléhavých šatů, jak se na seznamovací večer v prostorách galerie sluší. „Můžu se vás zeptat?“ vytasí papír s předtištěnými kolonkami, který obdržela stejně jako já, a spustí: „Jste levák? Máte červené auto? Jste narozený ve stejném měsíci?“ Na všechno odpovídám záporně.
„Že rád tančíte, na to bych vás netipovala,“ málem přeskočí další otázku, ale nechci ji znovu zklamat, tak odpovím: „Sice to moc neumím, ale tancuju rád.“ Vytáhne propisku a do příslušné kolonky napíše moje jméno.
Jak zjistím vzápětí, když si role prohodíme, ve stejném měsíci jako já se narodila její kamarádka, takže si také můžu zapsat první úlovek. Víc si toho ale nepovíme. Dámy zjevně hledají jiného muže nebo jen potřebovaly vyplnit kolonky, protože ti nejrychlejší, kteří pod každou otázku doplní jiné jméno účastníka, vyhrají drink zdarma.
Předtištěný papír dostali při příchodu na akci Singles in Prague všichni účastníci. Smyslem úvodní hry nebylo ani tak splnit zadání jako spíše prolomit ledy a jemně postrčit ostýchavce ke konverzaci. Všichni jsou totiž na začátku pochopitelně nervózní.
Sešli se na jednom místě a nic o sobě nevědí, tedy s výjimkou faktu, že jim je přes třicet a ještě pořád, nebo naopak už zase, jsou bez partnera. A všichni tak trochu doufají, že dneska to třeba vyjde…
Seznámení tváří v tvář
„Žádné očekávání, žádné zklamání,“ mírní přehnané naděje pořadatelka Klára Le Cornu, s níž jsem si popovídal ještě před akcí. Odhaduje, že se na jejích večírcích seznámí přibližně 25 procent účastníků, což zní povzbudivě, ovšem dopředu nemůže slíbit víc než příjemně strávený večer.
„Do recenzí na našem webu jedna paní napsala, že děkuje, s žádným pánem se sice neseznámila, ale dala se do řeči s nějakými dámami, které pracují blízko, a chodí teď spolu na obědy. Pánové si tu často domlouvají obchodní spolupráci. Vznikají tu přátelské i milenecké vztahy. Máme už ale také několik manželství, jedno miminko a další na cestě,“ hovoří v množném čísle za „rodinu“ všech účastníků a zmíní, že partnerku si díky ní našel i jeden velvyslanec působící v Česku.
„Hlavně mladí dneska koukají do mobilů. Já chci ale seznamování vrátit tváří v tvář. Jsem přesvědčená, že jsou na to lidi připravení. Chtějí se seznamovat se skutečnými lidmi a ne trávit čas dopisováním si přes počítač,“ soudí o době, kdy si jen málokdo troufne oslovit potenciálního partnera na ulici.
Placených seznamek, ať už naživo, nebo on-line, je hodně, přesto žádná nemůže zaručit, že s její pomocí poznáte tu pravou/toho pravého. Klára Le Cornu si toho je vědoma, ale rozhodla se zkusit to trochu jinak.
„Chtěla jsem vytvořit lidsky milé prostředí na úrovni, hezký prostor pro lidi, aby se vzájemně seznamovali,“ nešetří vzletnými slovy, ale pronáší je s takovým nadšením, že není těžké jim podlehnout. A zároveň se na nejbližší večírek pro nezadané v její režii nechat pozvat.
Začíná to
„Dámy a pánové, vítáme vás na seznamovacím večírku a děkujeme, že jste přišli. Je možné, že tady dnes potkáte lásku svého života,“ bere si Klára Le Cornu slovo poté, co nás v Galerii Černá Labuť v Praze asi hodinku nechala oťukávat se za pomoci formulářů s otázkami. Název akce sice budí dojem, že je určena pouze pro nezadané cizince žijící v Praze, ale v nabídce jsou i večery pro česky mluvící.
Vyrazil jsem na ten, jenž byl ohraničen doporučeným věkem 30+. To je trochu ošemetná kategorie. Potkávají se tu ti, jimž utíká mládí, tikají biologické hodiny a oni stále nenašli vhodný protějšek pro založení rodiny, s těmi, kteří se už v životě spálili a po rozvodu, často s jedním či více dětmi, touží začít znovu a lépe.
Rozhlédnu se po galerii a venkovní terase a zhodnotím, že dorazily samé atraktivní ženy, které nic nepodcenily, pečlivě se nalíčily a oblékly si kostýmky nebo šaty.
Oblečení mužů se pohybuje na škále od kraťasů po oblek bez kravaty. Dorazili jak ti, kterým třicet nejspíš ještě nebylo, tak i výrazně prošedivělí pánové. Ale i to samozřejmě může některým ženám imponovat. Dámy, které přišly mezi prvními, zaujaly rádoby nenucené pózy u stolků a zábradlí a předstírají nezájem, přitom ale bedlivě sledují muže, kteří kolem nich krouží.
Pánové jsou alespoň ze začátku aktivnější, využívají záminky v podobě papíru se zadáním a přelétávají mezi stolky jako včela z květiny na květinu. Schválně se jako pozorovatel držím trochu v ústraní a v duchu se mi uleví, že takové „námluvy“ už nemusím podstupovat. Abych nevyčníval, sundal jsem si před večírkem snubní prsten. Svou manželku jsem však také poznal na seznamce – internetové.
Seznamka jako koníček
Když jsem pátral, kdo stojí za online seznamkou Štěstí, jež mi před několika lety skutečně přinesla štěstí, dostal jsem se k firmě Zásobování, a. s., z Mělníka. Chvilku to vypadalo jako omyl, protože seznamka do jejího portfolia na první pohled nezapadá. Provozuje totiž supermarket, e-shop s vybavením pro domácnost nebo logistické centrum.
„Zabýváme se převážně obchodní činností,“ potvrzuje Ladislav Stejskal, obchodní ředitel a jeden ze dvou hlavních akcionářů, „ale protože zaměstnáváme i vlastní programátory, říkali jsme si, že bychom udělali i nějakou prospěšnou věc jako náš koníček,“ vrací se o 13 let nazpět a s úsměvem vyvrací mou myšlenku, jestli projekt náhodou nezaložili proto, že byli v té době všichni bez partnerek.
„Já zadaný byl, ale je pravda, že jeden z našich programátorů se na ní nakonec seznámil se svojí manželkou a mají spolu už dvě děti,“ poznamenává.
Od začátku nasadili poplatek za registraci 99 korun, který má odradit ty, co by chtěli jen zadarmo šmírovat. Časem sice přibyla i bezplatná varianta, ovšem s omezenými funkcemi.
„Zavedli jsme i jiné změny a vylepšení. Obracely se na nás ženy s tím, že když jim napíše pět set mužů, není v jejich silách všem odpovědět. Nyní vám ale uživatel, kterému neodpovíte hned na začátku, už znova psát nemůže,“ vysvětluje Ladislav Stejskal a dodává, že každý rok se na jejich seznamce vystřídá kolem 100 000 uživatelů, kteří vyplní své profily a pak se mohou vzájemně oslovovat. Nejvíc uživatelů spadá do kategorie 40 až 49 let, obecně pak převažují muži nad ženami v poměru dva ku jedné.
„Vyšší procento mužů je dáno tím, že jsou od přírody v hledání aktivnější, ženy možná nesmělejší,“ domnívá se ředitel.
Špatné i dobré zkušenosti
Na seznamovací večírek jsem vzal dvě kamarádky třicátnice, které na rozdíl ode mě to štěstí ještě nenašly. Učitelka na gymnáziu Jana by ve svých 34 letech ráda založila rodinu, ale za sebou má jen nevydařené vztahy. Poslední konverzaci na internetové seznamce nedávno utnula poté, co jí protějšek poslal fotky, na nichž byl svlečený do půl těla.
O tři roky starší Naďa zůstala po rozvodu sama se synem. Seznamek on-line i živých prošla hodně včetně speed datingu – rychlorande, kde se za večer protočí deset i víc partnerů při rychlých rozhovorech. Vyzkoušela i placenou internetovou službu.
„Takovou, kde slibují vysokoškoláky, inteligentní lidi. Proběhly dvě schůzky, s jedním mužem jsme to pak velmi krátkou dobu zkoušeli,“ přiznává, jenže z dotyčného se podle jejích slov vyklubala vyžírka.
„Pomalu se ke mně nastěhoval, že to má blíž do práce, a při placení byl schopen se vymlouvat, že si zrovna zapomněl peněženku.“
Na akci proto nešla s přehnaným očekáváním. „Příjemný večer to snad bude,“ doufala před začátkem, „na druhou stranu přirozené je to jen částečně. Všichni totiž víme, proč tam jsme, a všichni vědí, že nikoho nemám,“ usměje se a na otázku, jestli je nervózní, odpoví stručně: „Jo.“
Snadno a rychle na internetu
Seznamovací večer naživo, v důstojném prostředí, bez šmírování a oplzlostí, jimž se on-line seznamky nevyhnou, má něco do sebe. Přesto internet vládne.
Hlavní slovo si v současnosti nárokuje celosvětově rozšířená aplikace Tinder. Jednoduchým swajpnutím (z anglického swipe – přejet) na displeji doprava či doleva lze v záplavě profilů rychle označit ty, kteří se vám líbí, nebo nelíbí. Takovému rychlovýběru pak často odpovídá i povaha navazovaných vztahů.
„V zahraničí se aplikace používá skoro výhradně na nezávazný sex, ale v Česku, možná i v některých jiných zemích, je to tak padesát na padesát, co se týče nezávazných a vážných vztahů,“ domnívá se třiatřicetiletý Tobiáš pracující v bankovnictví. Jinde než na Tinderu už ani nezkouší lovit.
„Je to v mobilu, uživatelsky příjemné a je tam hodně lidí,“ dává jasné argumenty pro. Dosavadní zklamání tak trochu přehlíží. Rande domluvených přes Tinder totiž během několika let absolvoval nespočet. „Většinou si píšeme tak týden, denně si vyměníme třeba pět zpráv, poznávám ji a zvažuju, jestli má smysl se s ní potkat,“ popisuje běžný průběh „namlouvání“.
Často se mu ale stalo, že doslova po pár vteřinách schůzky ho odradilo něco, co internetová komunikace neodhalí – vystupování, gesta, tón řeči.
„Mám kolem sebe lidi, kteří se potkali na Tinderu a jsou šťastní,“ nevzdává se Tobiáš a předpokládá, že až si od aplikace trochu odpočine a prostřídají se na ní uživatelé, zase se přihlásí. Už poněkolikáté.
„Samozřejmě mě trochu odrazuje ten počet marných pokusů, ale říkám si, že některým lidem to vyšlo, tak když třeba ještě počkám…“ doufá a zauvažuje: „Pravděpodobnost, že potkáte někoho, s kým budete dlouhodobě šťastní, je ale obecně strašně malá, ať je to v baru, nebo na Tinderu, protože trvalý vztah je vzácnost.“
Rande domluvená on-line mu přinesla jen několik nových kamarádek. Alespoň něco. „Jedna z nich teď čtrnáct dní hlídala moji kočku, když jsem byl pryč,“ dodává.
Dali přednost před hokejem
Večírek je v plném proudu a obě dámy z mého doprovodu si na nezájem mužů nemohou stěžovat. Jana tráví dlouhou dobu v rozhovoru se sympatickým, leč o hlavu menším mužem.
„Dobře jsme si popovídali,“ svěřuje se později, „nechtěla jsem mu ale předem říct, že nesplňuje jedno z mých dvou kritérií – aby byl nekuřák a vysoký.“ Později však odchází mírně zklamaná z faktu, že počet dam znatelně převyšoval počet mužů. Určitě v tom hrál roli fakt, že čeští hokejisté zrovna bojovali ve čtvrtfinále mistrovství světa.
„Musíme vzdát hold mužům, kteří přišli,“ tvrdí pořadatelka Klára Le Cornu. „Alespoň vidíte, dámy, jestli budete mít doma přednost vy, nebo hokej.“
Naďa, která už seznamek vyzkoušela hodně, se při mém odchodu bavila na baru s jedním mužem a později mi napsala: „Organizačně se akce ještě má v čem zlepšovat, ale celkově je to pro mě zatím nejlepší druh seznamování. Trochu mi připomíná nějaký firemní teambuilding nebo svatbu, kde nikoho neznáte.
Součástí programu bylo i posílání psaníček. Dostala jsem tři vzkazy, které obsahovaly kontakt. Co se týče účastníků, musím uznat, že tam bylo hodně krásných žen, bohužel sympatických mužů už méně. Zaujal mě jeden, povídali jsme si spolu na závěr večera, pak se ale ukázalo, že je o celých deset let mladší, a já nevěděla, co s tím. Dlouho jsem zvažovala, zda se mu vůbec ozvu. No, nakonec jsem se ozvala, píšeme si a další rande asi rozhodne.“
Naděje umírá poslední
Od pořadatelky jsem získal kontakt na účastnici, která našla životního partnera na jedné z předešlých akcí.
„Na večírku byla celkově příjemná atmosféra a lidé se společně bavili. Pak mě oslovil usměvavý muž a pozval mě na skleničku. Příjemně jsme si povídali a na konci večera přišlo pozvání do čajovny,“ vzpomíná čtyřicetiletá Petra z Prahy, které se účast na seznamce naživo vyplatila.
V partnerský se jejich vztah změnil asi po dvou měsících, jiskra ale přeskočila hned. „V tom vidím právě tu výhodu osobního setkání a komunikace v reálném světě.“
Zprostředkované seznámení, ať už naživo, nebo na internetu, sice pomůže shromáždit nezadané na jednom místě, ten první krok k oslovení už ale musí udělat každý sám.
Za nalezení partnera na seznamce se lidé čím dál méně stydí, ovšem bylo by trochu smutné, kdyby to už jinak než s dopomocí nešlo. Proto nespoléhejte pouze na internet. Choďte do společnosti, navštěvujte přátele, komunikujte. Uvidíte, že to nakonec vyjde!
Může se vám hodit na Firmy.cz: