Článek
Manželský pár je navíc sociální jednotka, kde se harmonie nastoluje velmi nesnadno. Kvůli rozdílnosti povah, temperamentu a jinému rodinnému zázemí, ve kterém partner vyrostl, ale i kvůli dalším faktorům.
Ve dvojici navíc nelze rozhodovat demokratickým způsobem. Neexistuje v ní totiž většina. V případě, že mezi partnery nedojde ke shodě, bývá to vždycky situace, kdy jeden hlas stojí proti jednomu hlasu.
Proto bývá vztah dvou lidí pokaždé kompromisem mezi dominancí jednoho z partnerů a submisivitou, tedy podřízeností toho druhého. A právě dominantnější jedinec mívá obvykle převahu. Pokud ovšem není podřízený partner jednoduše chytřejší a submisivitu jenom nepředstírá, takže se svým protějškem obratně manipuluje. Některé ženy zvládají tuto strategii dokonale.
K dominantnímu chování mají větší sklon muži
Jako většina samečků v přírodě se obvykle víc prosazují a jsou agresivnější. To je dané jejich biologickým vybavením. Bývají větší, svalnatější, jsou soutěživější, mají zkrátka v krvi víc testosteronu.
V minulosti muži často prosazovali svou pomocí fyzické síly. Nahrávala tomu i dvojí morálka. Jiná etická pravidla platila pro muže a jiná pro ženy. A proto bylo společensky přijatelné, když muž zbil svoji ženu nebo i děti, které se nechovaly podle jeho představ. A nebyl to vždycky výprask jenom mírný nebo symbolický.
Lidská společnost toto období dvojí morálky překonala. Byl to proces postupný, a ne úplně jednoduchý. Dnes mají obě pohlaví ve vyspělých průmyslových zemích stejná práva a stejné postavení. Partnerské a domácí násilí však existuje dál. Proto moderní společnost hledá účinné mechanismy, které by chránily v rodině ty slabší.
V prevenci a efektivním boji s domácím násilím pomáhají instituce typu linek důvěry a různých poraden. Ale také to, když dobře fungují sousedské a vůbec mezilidské vztahy. Díky nim je možné tyto problémy dřív odhalit a řešit. Oběti agresívních útoků se totiž často stydí za své potíže a nechtějí se nikomu svěřovat s tím, co prožívají.
Sexuální agrese
Pokud jde o sexuální násilí, pak musíme konstatovat, že agresívní chování bylo v lidské sexualitě zřejmě přítomné od pradávna. Kreslené vtipy o tom, jak pračlověk omráčil krásnou ženu klackem, pak si ji hodil přes rameno a odnesl si ji do své jeskyně, nejsou daleko od pravdy. Na druhou stranu i tehdy nepochybně existovaly něžné a romantické vztahy mezi muži a ženami.
V dnešní společnosti vidíme, že k násilnickému způsobu chování mají největší sklon muži, kteří vyrostli v rodinách, kde bylo násilí běžné. Je to pro ně zažitý způsob, jak řešit problémy a prosazovat svou. Nesnaží se partnerku získat nebo přesvědčit, snaží se ji přemoci a podrobit.
Tento násilnický model sexuálního chování dobře znají také lidé ze zemí, kde došlo k válečným konfliktům. Krajem se pohybovaly skupiny mladých ozbrojených mužů. Měly pocit naprosté dominance a beztrestnosti.
Právě epidemie případů znásilnění, ke kterým často dochází ve válečných zónách, názorně ukazuje, jak jinak normální muži dokážou páchat hromadné sexuální agrese, pokud se ocitnou v určité situaci a podlehnou skupinové psychóze. Navíc to obvykle dělají i bez výčitek svědomí.
Vztah mezi pornografií a agresivním chováním
Hodně diskutovaný je rovněž vztah mezi pornografií a agresivním chováním. Nikdy v historii nebyla pornografie, včetně té brutální nebo pedofilní, tak snadno dostupná jako dnes. Může za to pochopitelně internet a moderní elektronika. Dlouholetá zkušenost sexuologů s těžkými sexuálními agresory však ukazuje, že ti nejnebezpečnější konzumují erotické obrázky a videoklipy jen zcela vzácně. Na druhou stranu je pravda, že dospívajícím mladíkům může masový přísun erotických podnětů z počítačů nebo mobilů poplést hlavu a motivovat je k sexuálnímu násilí.
Co mi připadá zvláštní, je to, že společnost, která kriminalizuje konzumaci dětské pornografie, nechává naprosto chladnou, když lidé, a zejména mladí, sledují nejrůznější sexuální násilnosti. Třeba sadomasochistické praktiky. Agresivní a degradující pornografie je přitom ve vztahu k sexuálnímu násilí daleko rizikovější.
Na základě sexuologických výzkumů však nelze jednoduše prohlásit, že by muži, kteří tráví nad erotikou v počítačích a mobilech každý den i celé hodiny, byli potenciálními pachateli sexuálních zločinů. Ale zažil jsem sexuální vrahy, které k jejich zločinům inspirovaly filmy s brutálními a sexuálně agresivními scénami.
Geniální etolog Konrad Lorenz konstatoval, že agresivita destruktivní intenzity je dědičným prokletím lidstva. Vidí člověka jako bytost, která dokázala díky své inteligenci zkonstruovat atomovou pumu. Lidé však ve svém srdci skrývají agresivitu, kterou zdědili po svých zvířecích předcích. A ani jejich inteligence ji nedokáže úplně ovládat. Proto bychom si neměli dělat iluze o moderním člověku a jeho schopnostech ubránit se agresivnímu chování v každé situaci. Ale to neznamená, že ho budeme přehlížet nebo bagatelizovat. Co tedy může pomoci?
Pokud dojde mezi partnery k násilí, je třeba ho řešit prostřednictvím krizových linek, poraden, organizací typu Bílého kruhu bezpečí nebo policie. Jinak hrozí, že se bude stupňovat. Jako soudní znalec o tom něco vím.
Dělali jsme třeba výzkum sexuálních vrahů. Skoro v polovině případů byli v minulosti přistiženi při nepříliš závažných přestupcích typu obtěžování, osahávání, obnažování se na veřejnosti atd. Takové zdánlivě lehké delikty mohou být signálem zvýšeného rizika. Proto by tito lidé měli být vždycky vyšetřeni. A pokud u nich specialisté zjistí vysokou agresivitu a vysoký sklon k sexuálnímu násilí, musí se začít léčit dřív, než někomu vážně ublíží.