Článek
„Stop,“ rozlehne se hlas režiséra Dušana Kleina. „V záběru byl vidět mikrofon. Ještě jednou!“ Pavel Kříž, představitel hlavního hrdiny, romantického básníka a lékaře Šafránka, se vrací na své místo za kavárenským stolkem. Znovu a znovu vybíhá bez placení před kavárnu, v patách číšníka, kterého hraje Ondřej Kepka. „Co takhle zaplatit? To už jste dneska třetí. Takhle si na Vánoce nevyděláte a ještě vám někdo rozbije hubu,“ pronáší číšník svou repliku. Roztoužený básník mu vtiskne do ruky bankovku, a aniž by čekal na drobné, rozeběhne se za svou další vyvolenou.
Proslýchá se, že po Borůvce, Jeskyňce, Píšťalce, Popelce a Veverce obsadí Štěpánovo srdce Rybička. Jeho šestá femme fatale se totiž podle scénáře jmenuje Zuzana Rybářová a je sousedkou právě ovdovělého básníka, který se potýká s výchovou třináctiletého syna. Synek v podání dětské herecké hvězdy Filipa Antonia je chytrý po tátovi a umí zpívat po mamince. Ta však už nežije…
Novou osudovou lásku už prošedivělého Štěpána Šafránka hraje čtyřicetiletá Linda Rybová. Štáb na ni musí čtvrthodinku čekat, protože má zpoždění. Když konečně dorazí, ihned jde na plac. Srovná si letáky, které coby filmová Zuzana roznáší, a zpoza kaple svatého Floriana vchází rovnou do záběru.
Zavedená značka žije
„Ne, já si myslel, že je to uzavřené,“ vrtí hlavou Pavel Kříž na otázku, zda ještě čekal další díl slavné básnické série. Od posledního, pátého dílu totiž uplynulo už třináct let a zdálo se, že Básníci již řekli své. Viděli jsme je maturovat, studovat vysokou školu, vstoupit do praxe, zažít džungli kapitalistického podnikání i rozčarování z ní. To bylo v roce 2003 a Pavel Kříž se tehdy sešel před kamerou již po páté s Davidem Matáskem coby pragmatickým kamarádem Kendym.
Režisér Dušan Klein a scenárista Ladislav Pecháček myšlenku točit další díly Básníků zavrhli poměrně razantně už po čtvrtém díle, který nesl název Konec básníků v Čechách. Zavedená značka se však přihlásila o slovo znovu, ale zdálo se, že zůstane u pentalogie. Při svých loňských pětasedmdesátinách se ale režisér Dušan Klein nechal slyšet, že by legendární sérii šestým dílem rád ukončil definitivně.
Stará sestava je zpět
Spolu s Ladislavem Pecháčkem jej nazvali Jak básníci čekají na zázrak a skutečně poslední pokračování opatřili podtitulem Konec legendy. V hlavních rolích se objeví Pavel Kříž, David Matásek, Linda Rybová a Lukáš Vaculík. Hudbu k novince složil Jaroslav Uhlíř, výtvarníkem byl Adolf Born, jehož rukopis vytvořil k prvnímu filmu z básnické série nezaměnitelný kolorit. V epizodních rolích zůstanou dobře známí herci z minulých dílů, například Eva Jeníčková jako oblíbená Vendulka Utěšitelka, Pavel Zedníček jako Písařík a z prvního dílu se na plátno vrací také František Ringo Čech.
„Vítězný tým se nemění, připomínal jsem Dušanu Kleinovi, když mě zapomněl obsadit do dalších dílů Básníků,“ směje se Čech. V prvním díle jako lázeňský Bouchal světu věnoval nezapomenutelný song Šuby duby Amerika. Nyní se vrací ve stejné roli, jen patřičně starší.
„Ta písnička tehdy po prvních Básnících zlidověla a byla ohromně populární. Hrála se všude. Ale my byli s kapelou v osmdesátých letech zrovna na vrcholu naší hardrockové produkce. Moc jsem se k tomuhle hitu nehlásil, nehodil se nám k tomu, co jsme dělali,“ vzpomíná herec a muzikant. Dodává, že od počátku obdivuje, jak Ladislav Pecháček mistrovsky vystavěl scénáře ke všem filmům. „Taky jsem už ledacos napsal, ale tady smekám klobouk.“
Splnit si touhy, sny a přání
Hlavní hrdinové Štěpán, Kendy a Karas, toho hraje Lukáš Vaculík, zůstali nerozluční kamarádi se schopností sebeironie, ke které přibyl i nádech skepse. Teď je jim padesát a cítí, že by měli dát svým životům nějaký řád a splnit si svoje touhy a přání. Například Kendy už má plné zuby reklam a jako buldok jde za svým snem o natočení celovečerního filmu. Štěpán dělá zástupce primáře v nemocnici, kde urputně válčí s neústupnou ředitelkou. Tou není nikdo jiný než Vendulka Utěšitelka…
„Odpovídajícím věku,“ směje se v přestávce mezi záběry Pavel Kříž nad otázkou, v jakém rozpoložení zastihl film Jak básníci čekají na zázrak hlavního hrdinu. „Je na něm nádherné, že Štěpán stárne, tak jak má, nehraje si na mladšího. Je to padesátník, jako jsem já. Prožívá věci, které prožívají moji vrstevníci, a to se vším všudy. Ta role jde s věkem. V tomto ohledu je to unikátní. Existují časosběrné dokumenty, ale co se týče dramatické tvorby, neznám projekt, který by postupoval v čase tak, jako se to stalo u Básníků,“ podotýká herec.
Na počátku byla útlá knížka
Když stál před kamerou před pětatřiceti lety jako mladý a nesmělý Štěpán Šafránek poprvé, bylo mu devatenáct. Film dostal název Jak svět přichází o básníky a byl natočen podle útlé knížky píšícího lékaře Ladislava Pecháčka. Jmenovala se Amatéři.
„Tehdy nikdo netušil, že se z filmu stane něco víc než běžná komedie. S ničím dalším se nepočítalo, byl to hotový a uzavřený scénář,“ vzpomíná Pavel Kříž. S tím souhlasí i Eva Jeníčková. Herečku, která se postupně prosadila i v Hollywoodu, u nás známe zejména jako představitelku Vendulky Utěšitelky, co tahá básníky z průšvihů. Tvrdí: „Je k neuvěření, co se z Básníků stalo, nikdo z nás to na začátku absolutně netušil!“
Holka v huňatém svetru
Ačkoli Eva Jeníčková pracovala například i s Michaelem Jacksonem a na Broadwayi hrála v takových muzikálech, jako je Cats či Ragtime, vůbec neřeší, že si ji české publikum spojuje se sexy Vendulkou. „Vyfotím se s fanoušky, zaflirtuju a mám radost, že lidi mají radost,“ říká o popularitě.
Na postavě Vendulky má nejraději její nezvratný živočišný optimismus. „Podle toho, jak ji vytvořili ve scénáři a potom my na place, zůstala stejně nabitá energií, radostí ze života a svým mottem, že vlastně všechno bude dobrý, ať se děje co se děje. Optimismus a neřešení věcí, nebo spíš řešení jejím vlastním způsobem, tím lidsky nejzákladnějším stylem, který jí i ostatním dokázal pomoci se přes všechno překlenout, se mi líbí,“ směje se herečka. „Beru i to, že to byla ta holka v huňatém svetru, se kterou bylo lidem dobře. Myslím, že v tomto dílu navíc vyjde najevo jedno její tajemství, které v ní celá ta léta přetrvávalo!“
Role, co se neodmítá
Film Jak básníci čekají na zázrak se točí celkem 28 natáčecích dní v Praze, Litoměřicích, Mělníku a v Kladně. Do kin by měl přijít v dubnu příštího roku. Scéna v kladenské kavárně je právě dotočena. Pomalu padá soumrak a štáb se přesouvá na místní nádraží. Tam se bude filmovat až do půlnoci. Galantní Štěpán ve dvou následujících scénách pomůže Zuzaně s roznáškou letáků a pozve ji do nádražního bufetu na dršťkovou polévku. Zda mu ještě zbývá čas na psaní básniček, se teprve uvidí…
Že by snad odmítl hrát Štěpána Šafránka, neuvažoval Pavel Kříž ani na vteřinu. „To se nedá. Tohle natáčení, to je návrat domů, byť s přestávkami. Když scénář napsal pan Pecháček a režíruje to Dušan Klein, není o čem přemýšlet!“ Že si ho lidé s postavou Štěpána ztotožňují, si už zvykl. „Ačkoli některé role to zředí. Nedávno jsem dotočil například roli Hitlera,“ připomíná svou postavu v chystaném filmu o Lídě Baarové a Josephu Goebbelsovi.
Stejný názor má i Eva Jeníčková: „Myslím, že odmítat něco, co si lidé už dávno oblíbili a hřeje je to u srdce, by bylo špatné. Navíc, pro mě tenhle díl byla pocta celé sérii, Dušanu Kleinovi a všem divákům, v kinech jich bylo šest miliónů, kterým Básníci přirostli k srdci. Takže když mi Dušan napsal i zavolal, tak jsem neměla na jazyku nic jiného než – ano!“