Článek
Před více než deseti lety se byla Andrea Švarcová podívat na výstavě historických kočárků na hradě Český Šternberk, kde se s tolika krásnými kočárky setkala poprvé. Netrvalo dlouho a rozvinula se její vlastní vášeň pro sběratelství.
„Vzniklo to tak, že jsem chtěla první kočárek pro dceru na panenky. Jen aby nebyly poházené různě po místnosti, takže jsem pořídila první kočárek s tím, že v tom budou panenky odložené. Nakonec jsem viděla jeden u popelnic a vzala jsem ho,“ popisuje.
Dnes jí lidé kočárky dávají, protože vědí, že budou v dobrých rukou. Odkládají je pro ni i ve sběrných surovinách. Navíc si je snaží i sama opravovat.
„Kočárky se snažím zrenovovat formou pokus-omyl. Občas mi pomáhá čalounice. Zatím jsem měla štěstí, že to nebylo až v takovém stavu, aby se to muselo dát nějakému jinému odborníkovi. Sama do toho i investuji. Většinou stačilo ale kočárky jen vyčistit a trochu poopravit,“ říká sběratelka.
Sbírka obsahuje kočárky z posledních zhruba sta let. Její největší chloubou je takzvaná princeska. Je to proutěný kočárek s kovaným spodkem z roku 1910.
„Kočárek mám bohužel bez boudy, tu nemohu sehnat. Spodek kovali kováři, proutí se dalo uplést, udělala se na tom boudička a takhle jezdili. Hrozně drncá, takže v tom asi nebylo moc pohodlné jezdit,“ směje se Švarcová. Další zajímavé kočárky jsou z poválečných let a jsou také proutěné.
Sběratelka nedokáže říct, kolik kočárků ve skutečnosti má, protože je skladuje „po různu“. Největší část má na půdě.
„Odhaduju, že jich mám přes 150 kusů. Nevím přesně. Mým snem je půdu zrenovovat tak, abych je tam mohla všechny vystavit a ukazovat veřejnosti, ale na to zatím nemám finance,“ svěřila se.
Část sbírky, zhruba dvacet pět kusů, je nyní k vidění v muzeu v Novém Strašecí do 12. května.
Může se vám hodit na Seznamu: