Článek
Jak jste prožila léto? Prý vás cestovatelské choutky zavedly na Kubu.
Měli jsme s přítelem osmnáct dní volna, užili jsme si sebe navzájem a Kuba byla krásná. Tři dny jsme trávili v Havaně, která má správnou atmosféru, s jediným kazem, že Kubánci, ač jsou obrovsky přátelští, jsou zároveň trochu vlezlí.
Zastávají filozofii: pokud neokrádají turistu, okrádají svoji rodinu. Což je na pováženou. Okamžitě jste jejich sestra, bratr, nejlepší kamarád, jsou hned otevření, spontánní, ale pak vás zavedou do baru a chtějí, ať za ně zaplatíte útratu.
Během letošní dovolené na Kubě v outfitu odpovídajícímu tamnímu prostředí.
Takže jste se v Havaně necítili bezpečně?
Právě naopak, tam je každý třetí obyvatel policajt, velmi se bojí cokoliv udělat. Během naší cesty jsme se nesetkali s žádnou krádeží, tam o nic nepřijdete.
Jen si člověk musí dávat pozor na jejich bodrou upřímnost, protože když vám něco ukážou, hned si dají za všechno zaplatit.
Kam vaše dovolená pokračovala?
Na venkov, do Viňales, které je přenádherné, proti městskému betonu hory, údolí, džungle a původní koloniální architektura. Tam jsem prožila půl dne na koni, když jsem projížděla krajinou.
Navštívili jsme tabákové plantáže, kde nám farmáři ukazovali, jak se tabák pěstuje, jak balí doutníky, dokonce jsem kouřila jeden speciálně připravený pro ženu, máčený v medu…
Během dovolené vyzkoušela dámský kubánský doutník.
Vy kouříte?
(zrudne a směje se) Ano.
Nějak se mi to k vám nehodí.
No jo, když projdete DAMU, tak kouří skoro každý. Místo na jídlo se dávají pauzy na cigaretu.
Kubu jste poznávali s krosnou na zádech?
Bohužel ne, což byla velká chyba. Já měla normální velký kufr, přítel jen takový malý, takže jsme vláčeli zavazadla sem a tam. Mají zvláštně organizovanou dopravu, spíš neorganizovanou.
Trošku lépe je na tom turistický autobus, ale stalo se nám, že jsme čekali na nádraží hodinu a půl, protože nám řekli, že je plně obsazený a že se třeba uvolní místo. Pak přijede, je v něm všehovšudy osm cestujících, z našeho pohledu zeje prázdnotou, ale oni stejně tvrdí, že se do něj možná nedostanete.
Takže se nám víc osvědčilo taxi colectivo, kdy cestuje společně několik lidí autem nebo takovým jejich minivanem. Nesmíte hledět na kvalitu dopravního prostředku, párkrát se nám stalo, že jsme zůstali stát na dálnici. Bez blikaček, ty v autech taky nemají. Vlastně ani blinkry…
Tanečník Michal Necpál je jejím přítelem již pět let. V létě spolu navštívili Kubu.
Co ubytování?
Toho jsem se docela bála, jsem cimprlich, nemusím moc hmyz v posteli, třeba šváby, a že jich tam je hromada. Osm dní kubánské dovolené probíhalo s rizikem, kde se ubytujeme. Já to udělala schválně, přišlo mi to dobrodružnější.
Pobyt jsme začínali v Havaně, kde jsem z Prahy sehnala bydlení formou airbnb (webová služba zprostředkující pronájem ubytování – pozn. red.). Po dobu cestování jsme využívali místní ubytování casa particular, což je bydlení u rodin. Naprosto bezvadné, čisté, všude klimatizace. Nikde švábi!
Závěr jsme strávili ve Varaderu, all inclusive pobyt na osm dní. Tohle nejznámější kubánské letovisko by mi ale příště stačilo maximálně na pět.
Váš tatínek je Syřan, maminka Češka. Než v té oblasti začalo být nebezpečno, navštívila jste někdy jeho syrskou rodinu?
Ve třech a čtyřech letech, od té doby ne. Možná se tam někdy vydám.
Hlavní město, krásný Damašek, označovaný jako nejstarší trvale osídlené město na světě, zničil tzv. Islámský stát. Jak otec snáší válečné útrapy Sýrie?
Můj tatínek pochází přímo z Damašku… Bylo to vyhrocené. Před několika lety se pár členů jeho rodiny přestěhovalo ze Sýrie do Německa. I když tatínek je muslim, prožívá to, co se tam děje, stejně těžce jako ti, kteří muslimové nejsou. To není islám, ale jeho překroucená verze.
Tatínkův bratr měl vedoucí postavení v armádě, takže kvůli tomu ještě měli spor v rodině. Byl z toho všeho dost smutný, ale situace v Sýrii se už trochu rozvolnila.
Od září nastupuje do stálého angažmá v Městských divadlech pražských.
Jak se s maminkou seznámil?
Pohádal se s tatínkem, mým dědečkem, chtěl utéct, dostat se do Ameriky, ale nedali mu vízum. Tehdy je přidělovali jen těm, kteří měli v dané zemi nějakou rodinu nebo přátele.
Kamarády měl tady, takže odjel do Čech, přičemž neuměl ani slovo česky. V Praze chodil za mamkou do baru, kde pracovala jako servírka. A jsem tady. (směje se)
Je důležité, aby si diváci uvědomili, že závislost na sociálních sítích je nemoc. Trpí jí především mladí lidé.
Máte sourozence?
Z jejich manželství mám šestnáctiletou sestru Jasminu. Maminka měla v předchozím manželství dva syny, nyní třiatřicetiletého a o dva roky mladšího, modrooké blonďáky. A teď má tatínek v dalším manželství tři děti. Je nás hodně, sedm.
S mladší sestrou Jasminou hrály dvě syrské dívky v seriálu Rapl.
Od září opět začal na obrazovkách seriál Ulice, v němž hrajete Janu, posedlou Instagramem a sociálními sítěmi. Líbí se mi, jak přes tuto postavu podávají tvůrci závislost na nich. Prožíváte stejně intenzivně „spojení“ se světem?
Rozhodně ne! Diváci se mě na to často ptají. Je důležité, aby si uvědomili, že závislost na sociálních sítích je nemoc. Trpí jí především mladí lidé.
Měla jsem zpočátku problém ztotožnit se s postavou Jany, její charakteristika mi nebyla moc sympatická. Čím jsem s ní déle, tím víc cítím, že je opravdu důležité, aby tohle v televizi bylo. Jde o obrovský současný problém i v rámci nějakého ženského sebepřijetí. Holky často bývají se sebou nespokojené a kolikrát je to právě o tom, že na Instagramu vidí dokonalé věci…
I když bych už ráda hrála občas něco normálnějšího (začne se hlasitě, srdečně smát), ale vím, jak důležité je na tuto problematiku upozorňovat.
Ona si svým přístupem dokázala odradit i poměrně vytrvalého nápadníka, sympatického Bruna. Mají ti dva šanci?
Myslím si, že v budoucnu možná ano, ale nevím, jak se jejich vztah vyvine.
Co máte s Janou společného?
Určitou energičnost. Ona studovala herectví, já ve stejné době také. Jana školu nedodělala, mě čekají státnice. Musím dopsat diplomku, ale pravděpodobně to ještě odložím. Od půlky září a října zkouším v Městských divadlech pražských dvě představení.
V seriálu Ulice představuje Janu, ujíždějící na sociálních sítích a Instagramu.
Nezaplete se vaše postava se ženatým Jardou v podání Martina Hofmanna, který jí pomohl z prekérní situace?
O tom také nemůžu mluvit, ale Jana si je vědomá toho, že jde o ženatého muže, který má děti. I když ji to k němu táhne, protože je pro ni takový hrdina.
Chodíte se známým tanečníkem Michalem Necpálem, který ve StarDance vedl k tanci zpěvačku Leonu Machálkovou, modelku a lékárnici Janu Doleželovou či loni nejúspěšněji herečku Veroniku Arichtevu, s níž skončil na 4. místě. Z televizních šotů bylo patrné, že je trochu cholerický. Nechává se unést i v soukromí?
(dlouho se směje) On cholerický trošku je, pravda, ale já taky. Notujeme si v tom. Ne, jsme na sebe doma hodní. Není to Itálie.
Zatančíte si někdy spolu?
Jo, jo, docela často, třeba teď na Kubě. Dlouho jsem tam chtěla i kvůli tomu, abych si zatančila salsu s pravými Kubánci, to byl můj sen.
S Michalem jsme se seznámili vlastně díky tanci, protože jsme spolu pracovali v Taneční škole Vavruška. Vždycky jsem milovala tanec, ale nikdy jsem se mu nevěnovala vrcholově, to mě mrzí. Je to krásný svět, i když trochu uzavřený a svázaný. Moje mladší sestra Jasmina se tanci věnuje profesionálně a jde jí velmi dobře.
V seriálu Specialisté hrála Leu závislou na drogách, jejího přítele Marek Lambora.
Po osmiletém gymnáziu jste absolvovala jeden semestr oboru Molekulární biologie a biochemie organismů na Univerzitě Karlově. Jaká profese vás vlastně lákala?
Chtěla jsem být lékařkou. Na osmiletém gymplu poslední dva roky probíhala vysokoškolská nástavba. Musela jsem si vybrat seminář, jenže mě spolu s biologií bavila i literatura a nedokázala jsem se rozhodnout. Individuálně mi učení nakombinovali tak, že jsem profilově maturovala i z literatury, z biologie a chemie.
Chtěla jsem jít na 2. lékařskou fakultu, kam mě nevzali. Ale dostala jsem se na molekulární biologii, lákal mě výzkum. Už během gymplu jsme měli semináře ve fyziologickém ústavu, které mě bavily. Při studiu na „molekuláře“ mi ale došlo, že mě tenhle vesměs statický obor vlastně moc nebaví.
V divadelní adaptaci románu Jaroslava Havlíčka Neviditelný s kolegou Petrem Konášem na prknech pražského Rokoka.
Je to velký obrat – z přírodních věd utéct na DAMU. Co tomu říkali rodiče?
Takový obrat to vlastně nebyl, během gymplu jsem chodila do amatérského divadelního souboru, který pořádal v Divadle Na Prádle každoroční divadelní festivaly.
Divadlo mě těšilo, ale nedokázala jsem si představit, že se hraním budu živit. Velký problém s tím měl ze začátku tatínek, protože si představoval, že ze mě bude mít doktorku. Ze sestry by chtěl právničku. U ní uvidíme, u mě se mu to nepovedlo. (směje se)
Během let, co jsem studovala na DAMU, se s tím smířil. Řekla bych, že je na mě už i pyšný.
V televizi jste na sebe upozornila ve třech epizodách druhé řady seriálu Rapl. Natáčelo se na drsném severu, především v Ústí nad Labem. Jaké to bylo?
Super, zatím nejhezčí natáčení, jaké jsem zažila. Honza Pachl je skvělý režisér i člověk. Celá parta byla bezvadná.
Potkala mě při tom jediná nepříjemná záležitost: v Disku jsme měli před premiérou školní inscenace a generální zkoušky na DAMU trvají minimálně týden. A jste tam od rána do večera. Štáb mi vyšel vstříc a dal mi spoustu natáčecích dnů na „nočky“, takže jsem jela: noční – přes den ve škole – noční filmování –škola – noční – škola.
Moc jsem nespala, pak mi z toho začalo být i fyzicky zle. Ale jsem za to vděčná a myslím, že mě taková práce zocelila.
Drsný krimiseriál Rapl a postava syrské dívky, která se stane terčem rasistického útoku. Na snímku s kriminalisty v podání Hynka Čermáka a Lukáše Příkazkého.
První zkušenost s filmem jste udělala velkolepou. Vaše jméno jsem našla v celovečerním kanadském snímku The Death and Life of John F. Donovan z roku 2018, v němž hrály hvězdy, jakými jsou Natalie Portmanová nebo Susan Sarandonová. Jak se vám povedlo dostat se do tohoto dramatu?
Přes casting. Moje role nebyla velká, hrála jsem servírku v české restauraci, točilo se v Hotelu Paříž Praha. Po pravdě jsem ten film ani neviděla. Když jsem se ho snažila dohledat, ještě nebyl ke stažení, u nás v kinech nešel. Natáčet v angličtině pro mě znamenalo velkou výzvu, šlo o dobrou zkušenost.
Netradiční svatební editorial ANTI-BRIDE vznikal na Moravě.
Nastoupíte po škole do stálého angažmá? Které divadlo vás láká?
Během čtvrťáku jsem dostala nabídku k hostování v Městských divadlech pražských, od září k nim nastupuji do angažmá. Budeme zkoušet hru Smrt obchodního cestujícího v hlavní roli s Miroslavem Donutilem.
Také bych měla od půlky září zkoušet s režisérkou Viktorkou Čermákovou španělskou hru Pokoušení, napsanou pro tři herce. Tatínka mi bude hrát Karel Heřmánek a chlapa Jirka Štrébl, kolega ze seriálu Ulice. Na to se těším velmi, protože v Pokoušení jsou krásné, vcelku dlouhé monology.
