Článek
Svou metodu zvanou kamevéda propaguje i formou knih už několik let, jenže teprve teď nadešel čas pochlubit se výsledky. Jeho devatenáctiletý syn Pavel se loni dostal do NHL z pozice nejlepšího Evropana a letos by měl začít pravidelně nastupovat za tým New Jersey Devils. Splnil se tím sen celé rodiny.
„Bylo to pro nás něco jako promoce, obrovská odměna a jeden z nejsilnějších zážitků,“ popisuje Pavel Zacha starší chvíle, kdy syn poprvé oblékl dres klubu zámořské hokejové ligy.
Hlad po úspěchu
Když se seznámíte s příběhem, který je zatím v Česku ojedinělý, ale už se jím nechávají inspirovat stovky dalších rodičů, zjistíte, že tyto emoce jsou na místě. Vždyť vystudovaný právník zanechal dobře rozjetého podnikání a všechny nastřádané peníze i čas investoval do rozvoje syna.
Z centra Brna se přestěhoval na čerstvý vzduch do Velkého Meziříčí a na správnou výživu budoucího šampióna dbal už v době, kdy byl Pavel ještě v bříšku. Okamžikem jeho narození pak začal uskutečňovat velký plán.
„Po třicítce o životě uvažujete jinak než ve dvaceti a já jsem došel k závěru, že nejšťastnější jsem byl vždycky při sportu. Od toho se odvíjely moje myšlenky, kam dítě směrovat, aby bylo spokojené,“ zmiňuje prvotní impuls bývalý atlet a volejbalista republikové úrovně. Že by za snem stály i jeho nenaplněné ambice? Tuto otázku už slyšel mnohokrát a už se na ni naučil odpovídat s větším nadhledem.
„Že mě částečně hnal dopředu i hlad po úspěchu, na tom nevidím nic negativního. Co je špatného na nadšeném a motivovaném rodiči? Záleží na tom, jak dítě vedete a jestli mu neděláte ze života peklo. Se všemi aktivitami musí souhlasit, jinak mu seberete chuť do práce,“ domnívá se Pavel Zacha, který měl sedmnáct let strávených se synem rozpočítaných doslova na minuty.
Škola počká
Už jako miminko ho nenechal zahálet, později pro něho vymyslel sestavu skládající se mimo jiné z žebřin, šikmé plošiny a basketbalového koše, na které se může rozvíjet už i batole. Ještě před třetími narozeninami mu začal nabízet všechny druhy sportu, přičemž už v té době vykrystalizovala Pavlova láska k hokeji a basketbalu. „Od těchto činností se těžko nechával odtrhnout,“ vzpomíná hrdý otec, který však v kamevédě zdůrazňuje, že by se nemělo zapomínat ani na intelektuální rozvoj.
V Pavlovi zakořenil zájem o hudbu a film, který po odchodu do Ameriky využívá nejen k zábavě, ale i k pilování angličtiny. „Díky filmům si osvojil hovorovou řeč, začal chápat různé narážky a vtípky. Teď je jeho hlavní džob splynout s americkým prostředím,“ uvědomuje si Pavel Zacha starší. Co na tom, že syn v životě nepřečetl jedinou knížku a maturitu odložil na neurčito.
„Pokud má někdo šanci dostat se do špičky, tak by tomu měl dát absolutně všechno. Když ze dne ukrojíte cestu do školy a učení, tak se kariéra nemusí dobře nastartovat. Na internetu by se maturita dala získat bez velké námahy, ale to podle mě není výchovné. Až bude mít motivaci, tak si ji udělá bez švindlování, ale teď vzdělání nepotřebuje.“
Ve třech letech tisíc kilometrů
Pavel Zacha starší se záhy přesvědčil, že s jeho přístupem se ztotožňuje čím dál víc rodičů, kteří by rádi při společných aktivitách odhalili, na co je jejich dítě šikovné, a chytli příležitost za pačesy, jenže pořádně nevědí, jak na to.
Jedním z nich byl jednatřicetiletý Miroslav Janáček z Oudoleně na Havlíčkobrodsku. Tělem i duší sportovec, který v době, kdy bylo jeho synu Mikulášovi půl roku, marně sháněl informace, jak by ho už v tomto věku mohl rozvíjet. Náhodou se dozvěděl o kamevédě.
Otec nadějného hokejisty Pavel Zacha vydal v červenci druhou knihu, v níž detailně popisuje výchovu směřující k hvězdné kariéře. Když syna konečně vypiplal, chce teď pomáhat ostatním.
„Určitě nemám cíl, že syn bude hrát NHL, ale chci, aby byl připraven se v nějakém sportu prosadit. Když bude mít chuť, ať si v osmi devíti vybere,“ říká majitel obráběcí firmy s tím, že sází hlavně na různorodost pohybu. Protože ale sám rád bruslí, není divu, že syna postavil na led už ve dvou letech. V zimě, kdy dosáhne tři a půl roku, mu chce dát do ruky hokejku.
„Strašně rád s ním trávím čas,“ přiznává Miroslav Janáček, jemuž se začátkem července narodila ještě dcera.
Před měsícem se s chlapcem zúčastnili desetikilometrového běžeckého závodu, který Mikuláš ujel na kole. „Ve třech letech, kdy jiné děti pořádně ještě nevědí, co je kolo, má najeto přes tisíc kilometrů. Kromě toho běháme, plaveme a hrajeme tenis, všechno formou hry. S manželkou zase kreslí, zpívá a rozvíjí angličtinu,“ pochvaluje si všestrannost svého potomka. Finance prý zatím nejsou problém. „Každý den něco děláme, ale moc peněz k tomu nepotřebujeme.“
Zkouška zvaná puberta
I Pavel Zacha starší, v jehož případě se může zdát, že si ve svém plánu poměrně hladce odškrtával bod za bodem, přiznává, že ve vztahu se synem nastaly těžší momenty. Kdy jindy než v pubertě, v období, ve kterém řada talentů skončí.
„Syn se vůči mně vymezoval a zkoušel moje slabiny, ale nikdy neřekl, že ho hokej nebaví, že se mu nechce na trénink nebo na zápas, spíš si myslel, že nepotřebuje tolik regenerovat a kompenzovat jednostrannou zátěž.“
Miroslav Janáček se synem Mikulášem během letošního běžeckého závodu Borovská desítka, který tříletý chlapec absolvoval na kole.
Právě pubertální vzdor, jak upozorňuje psycholog Petr Brichcín, je důležitý pro další život. U dítěte s takovým zápřahem se však nemusí přirozeně rozvinout.
„Možná mu nabídnete varianty činností, ať si vybere, ale už ne možnost zvolit něco úplně jiného. Rozhodnout se jinak nemůže ani z toho důvodu, že jiný styl života prostě nezná. V dospělosti pak třeba zjistí, že nežil vlastní život, že rozhodnutí, která činil, spočívala jenom v tom, že akceptoval nebo neakceptoval předkládaný program. Rebelie se pak může dostavit později, klidně až po třicítce, kdy už okolí pro ni nebude mít pochopení.
Dnes devatenáctiletý Pavel, který už si za oceánem našel přítelkyni, si však myslí, že prošel vším, čím měl, ale na hodnocení je podle něho ještě brzy. „Vždycky se kolem něco dělo, měl jsem plno kamarádů v různých týmech, stále jsme někam cestovali. V dětství jsem se určitě nenudil a zážitky a vzpomínky mám parádní. Přál bych to i svým dětem. Teď ještě musím potvrdit, že NHL můžu hrát a že tam dokážu být platný hodně sezón.“
Není to pro každého
„Je to extrém, který sice bude jako příklad pozitivní, ale neměli by se jím bezhlavě řídit všichni,“ komentuje Zachovu cestu k úspěchu lékař Miloš Barna, který na své rehabilitační klinice pomáhá i řadě sportovců.
„Všechny orgány mají vlastní postup zrání, takže předčasný trénink může mít negativní vliv na zdraví. Jágr dělal bez problémů denně skoro tisíc dřepů s výskokem s činkou, ale když ho chtěl napodobit hokejista Nedorost, odrovnal si klouby,“ zmiňuje pro ilustraci. Dodává, že získat náskok pár let nemusí hrát v kariéře velkou roli.
„Někdo s vyšší inteligencí a lepším poměrem svalových vláken může začít klidně o čtyři roky později, to bude navíc mentálně vyzrálejší, a dosáhne stejného, ne-li většího úspěchu. Cílená sportovní činnost se stejně doporučuje až po desátém roce, kdy se ukáže, na co dítě bude dobré a u čeho většinou i zůstane,“ podotýká Miloš Barna a zdůrazňuje, že v každém případě je nutné se ohledně zdraví poradit s odborníkem.
Pavel Zacha starší se ovšem nestaví do role radikála, který by svůj recept vnucoval se vším všudy.
„Ať si z toho každý vezme, co chce, třeba jenom to, že bude co nejvíc se svým dítětem. Jde hlavně o to, že člověk nesmí být pasivní, a když to začne vypadat na slibnou kariéru, tak proč tomu nedat zelenou? Nadstandardní práce s děckem se vždycky nějak zúročí, vždycky se dá najít parketa pro to, aby vyniklo. Děti, které dostanou šanci, můžou hrát o ten nejvyšší jackpot,“ je přesvědčený otec úspěšného hokejisty.