Sabina Laurinová: Děti si na svět přinášejí zážitky už z prenatálního období

„Pořád se mě ptají na partnery, na to, kolik jsem v těhotenství přibrala a jestli to bude kluk nebo holka. O práci se mi mluví mnohem líp,“ vysvětluje šestatřicetiletá herečka.

Určitě. Práce je součást mého života, je zároveň mým koníčkem. Sice mívám trému, když mě v divadle čeká první zkouška s novým souborem nebo první natáčecí den, ale vždycky se těším.

Teď mi nastane úplně nová životní etapa. Nevím, jak to budu technicky zvládat, tak raději myslím i na práci. Pokud nějaká drobnější bude, ráda si na chviličku odskočím jako každá maminka.

:.Sabina Laurinová: Miminku se omlouvámfoto: Právo/Ivan Kahún, Richard Kocourek, Kirké, Archiv

Ano, mám dvě nabídky, obě od ledna příštího roku. Jedna je filmová od Zdeňka Trošky a druhá je produkce Shakespeara ve spolupráci s filharmonií. Nechci ale nic uspěchat jako s Valentýnkou. Když jí byly tři týdny, pokračovala jsem v pořadu Doremi a bylo to hodně náročné.

S Vájou jsem zpívala do sedmého měsíce v muzikálu Hamlet, pak už jsem neposkvrněnou Ofélii hrát nemohla. Teď jsem odcházela na konci šestého měsíce z Divadla ABC, kde jsem hrála v inscenaci Na východ od ráje, a z Divadla Kalich z muzikálu Jack Rozparovač.

Tam jsem nazkoušela role Glorie a Polly, které pro mě nebyly náročné psychicky, ale spíš fyzicky. Už jsem se totiž nevešla do korzetu.

:.V dramatu Na východ od ráje hrála nenávistnou těhotnou Kate i v době, kdy i byla sama v jiném stavu. Vlevo Jitka Smutná, vpravo Radka Fidlerová.foto: Právo/Divadlo ABC

To je pravda. Herec často říká, že profese nezasahuje do jeho života, že má nadhled nad rolí. Jenže já jsem hrála Kate, která čeká dvojčata a své těhotenství nenávidí. Porodí, děti odhodí, manžela postřelí, skončí špatně.

Bylo pro mě hodně obtížné, abych si užívala svoje skutečné a krásné těhotenství a oddělila se od velmi negativní role. Dost jsem s tím bojovala. Aby ta Kate byla věrohodná, musela jsem být nenávistná a po představení jsem své miminko hladila a omlouvala jsem se mu.

Myslím si, že děti si na svět přinášejí zážitky už z prenatálního období. Vnímají hlasy, náladu, atmosféru. Proto se doporučuje poslouchat v těhotenství klasiku, třeba Mozarta, jehož hudba harmonizuje a uklidňuje.

Ona netuší, co ji čeká, tak zatím nežárlí a upřímně se těší. Prožívám to s ní, protože já jsem jedináček a i pro mě je to nový vjem.

:.Šestiletá Valentýna jde v pondělí do první třídy. „Je jako já: trochu se těší a trochu se bojí,“ říká herečka.foto: Právo/Ivan Kahún, Richard Kocourek, Kirké, Archiv

Naopak, musím ji povzbuzovat, je velmi citlivá a má z té premiéry obavy. V tomhle jsme stejné. Neví sice, jaké jí nastanou povinnosti, ale bere to odpovědně. Trochu se těší a trochu se bojí.

Vybavuji. Už proto, že mě tehdy tatínek (divadelní režisér František Laurin) natočil na osmičku kameru. Vždycky mi připadalo směšné, když rodiče plakali na školních besídkách, když si natáčeli a fotili své děti. Pak se narodila Vája a dělám to taky.

Na první cestu do školy si přesně pamatuji: byla jsem energická holčička, nohatá, s velkou taškou na zádech. Trému jsem zaháněla tím, že jsem lítala jako včela od jednoho dítěte ke druhému. To mi zůstalo dodneška. V divadle před premiérou chodím od jednoho kolegy ke druhému, snažím se o humor, ale hledám podporu.

Nevím přesně kdo, ale Vája by tam i beze mě měla bohatý doprovod. Určitě tam bude můj partner Karel a rodiče.

:.S otcem svého druhého potomka MUDr. Karlem Kameníkem (52) v rakouském Zell am See.foto: Právo/Ivan Kahún, Richard Kocourek, Kirké, Archiv

Pepa v tu dobu nebude v republice, ale i tak už bychom byli jako Hujerovic rodina. Vycházíme spolu dobře, ale každý už máme svoje rodiny. Vždycky je však důležité, aby dospělí, kteří se rozejdou, měli cit pro to, co je vhodné a co ne, a aby dítě necítilo napětí a stres.

Na profesi nezáleží, podstatné je, aby vás netáhl k zemi, abyste si rozuměli a mohla jste si ho vážit. Z těch vztahů, které jsem zažila, jsem si vždycky něco vzala. Karel je můj lékař už hodně dlouho a náhoda tomu nahrála, že jsme teď spolu. Už dva roky.

Vážím si ho jako autora i básníka, jeho texty jsou nádherné, nadčasové. Vedle činohry je pro mě muzikál občerstvující záležitostí.

Hrála jsem v jeho Hamletovi i Galileovi a na Othella se těším, i když s ním Janek teprve začal a ještě chvíli potrvá, než to dokončí. Muzikály mám ráda, ale činohra je prvořadá.

První produkci jsem si připravila asi v pěti letech na Benecku, kde jsme byli s rodiči v hotelu Panorama na dovolené. Na velkém kameni před vchodem jsem uspořádala představení, zpívala jsem a něco jsem předváděla. Nevím co. Mými prvními diváky byli pes a kuchařka z hotelu.

Jiný zážitek mám z Realistického divadla, kam mě vzal táta na Strakonického dudáka. Když tam kolem Švandy běhali smrťáci natření jako kostry a mělo to být strašidelné, smála jsem se na celé kolo. Publikum mlčelo a já se smála.

:.V roli Constance v muzikálu Tři mušketýři, kde byl jejím partnerem Alan Bastien.foto: Právo/Ivan Kahún, Richard Kocourek, Kirké, Archiv

To mi zůstalo dodneška, snad proto tolik miluji tragikomedie. I v životě se někdy smějete tehdy, kdy to nikdo nečeká, třeba když někdo zemře a je to v podstatě trapné. Ale to je jen obrana a způsob, jak situaci zvládnout.

To je dobrý nápad, můžu ho za pár dní vyzkoušet.

Jako malá jsem se dostala do zákulisí Divadla Spejbla a Hurvínka. Pro mě to tehdy byly velké osobnosti. A teď jsem tam najednou viděla další tři náhradní Hurvínky a tři náhradní Máničky a strašně mě to zklamalo. Byla to pro dětskou duši rána.

Trochu ano. Divadlo je plné chaosu, nejistoty a hádek o granty. Přeju si, aby zase mělo svůj řád a styl, aby se vrátila doba velkých příběhů, osudů, myšlenek, krásy a estetiky.

:.Jako prostitutka Polly, první oběť Jacka Rozparovače. Michaela Kuklová hrála její sestru Glorii.foto: Právo/Ivan Kahún, Divadlo ABC, Richard Kocourek, Kirké, Archiv

Nejsem zastáncem postmoderního divadla, kdy se na jevišti zvrací, všichni jsou špinaví a otrhaní. Mám ráda divadlo, které je založené na promyšlené společné práci. Dnes se režiséři bojí ztvárňovat klasické příběhy klasicky, dávají do toho modernu za každou cenu a často tím zastírají, že si nevědí rady.

Je to zázrak. Lidé s vámi prožívají osudy. Společný zážitek se umocní, když se divák propojí s příběhem na jevišti. Divadlo by mělo dávat naději, je to zároveň i terapie.

Na divadle máte možnost proměňovat se s postavou, obohacovat svůj život o osudy těchto postav a zase jim dávat něco ze svých představ o životě. To je přece úžasné!

Naposledy jsem točila pro Českou televizi Zdivočelou zemi a Školu na výsluní, ale těch nekonečných se docela bojím. Jsem trochu rozčarovaná z toho, jak některé produkce fungují. Pozvou si herce na casting, on se naučí text, přijede na vlastní náklady, věnuje tomu čas a oni se mu pak ani neozvou, aby mu sdělili výsledek, natož aby třeba poděkovali. Ta neprofesionalita mi vadí.

:.V televizním seriálu Konec velkých prázdnin (1996) potrápila Pavla Zedníčka.foto: Právo/Ivan Kahún, Richard Kocourek, Kirké, Archiv

Herci se stávají námezdní, často špatně placenou silou. Vnímám to jako degradaci naší profese a je to smutné. Mám zkušenost s dobrými produkcemi, ale celkově se profesionalita ztrácí. Kolegové jsou často zklamaní. I mě něco podobného párkrát potkalo, ale herec asi dnes musí být na takové situace připraven. Bohužel.

Vždycky, když něco ztrácíte, trápí vás to, ale pak zjistíte, že se to stalo proto, aby přišlo něco nového, hezkého. Nějaké nabídky jsem kvůli těhotenství odmítnout musela, ale nemrzí mě to. Vím, že mě čeká něco úžasného.

Pozn.redakce: ve čtvrtek 28.8. 2008 se Sabině Laurinové narodila zdravá holčička Mája.