S herci u výslechu Milady Horákové

Tíživá atmosféra se neodehrává v roce 1950 ve vězení v pražské Ruzyni, ale v prosinci 2016 v jednom z vybydlených domů poblíž pražského hlavního nádraží. Vznikaly tam klíčové psychologické záběry nového filmu Milada. Jeho režisérem, scenáristou a producentem je David Mrnka (38).

Muž donedávna pracující v zázemí amerických filmových a televizních produkcí, mimo jiné pro legendární pořad Larry King Live, se rozhodl vyměnit pohodlí za vlastní debut. Snímek o silné Češce, která se dostala na vrchol československé politiky a jako levicová intelektuálka ovlivnila světové dění, nazval prostě: Milada.

Prosincová teplota v prostoru pražské budovy představující výslechovou místnost jen zvolna překročila patnáct stupňů Celsia. Jako by vystihovala mrazivé momenty, které tam právě vznikaly. Na place přitom padlo jen pár slov. Výmluvně je nahradila gesta izraelské herečky Ayelet Zurerové, která bojovnici za svobodu ztvárňuje.

„Dům je hodně vybydlený. Tady, ve výslechové místnosti, jsme opravdu moc velké úpravy scény dělat nemuseli,“ říká mi Mrnka uprostřed většího pokoje obloženého dřevotřískovými deskami. Dominuje mu omšelý stůl, na jehož tmavé desce leží fotografie Horákových. „Právě natáčíme záběr předcházející tomu, kdy vyšetřovatelé Miladu zlomí a ona následně přijme své vynucené doznání,“ doplňuje muž, který se do realizace vysněného projektu pustil naplno přesně před deseti roky.

V roce 2007 totiž navštívil ve Washingtonu dceru Milady Horákové Janu Kánskou a požádal ji o svolení zfilmovat matčin příběh. „Tehdy mi ukázala také rodinné snímky. Část z nich ještě nikdy nebyla zveřejněna. My je divákům ukážeme poprvé,“ líčí Mrnka. Vzápětí vydá pokyn, a na place nastane absolutní ticho, umožňující vytvoření dalšího filmového záběru.

Ayelet Zurerová jako Milada Horáková si v něm mlčky prohlíží fotky svých nejdražších, ledabyle poházené po stole. Nad ní se sklání vyšetřovatel Karel Šváb, jehož hraje Slovák Marián Mitaš. Důrazně se jí anglicky ptá, zda to vzdá. Všemu přihlíží jeho kolegyně Marta v podání herečky Hany Vagnerové. Tvůrčí napětí trvá pár minut. Zopakuje se několikrát, než je režisér zcela spokojen.

Natáčení Milady probíhá v angličtině. Podle znalosti cizího jazyka byli ostatně při konkurzech vybíráni také herci i členové štábu. „Samozřejmě že je to těžší než pracovat v češtině, ale je to výzva a já mám výzvy ráda,“ shrnuje Vagnerová.

Roli Marty přijala, jak říká, velmi ráda. „Pro mě je téma hrdinství hodně zajímavé, u žen zvlášť. Kde se v nich bere ta neuvěřitelná síla? Milada Horáková je manželka a matka, přesto cítí, že se musí říci to, co se říci má. Je strašně dobře, že tenhle film vzniká zrovna v této době, kdy na hrdinství zapomínáme. A být hrdinou se nějak nenosí.“

Právě její postava je přitom v Miladě jednou z mála bez reálné historické opory. „Mám díky tomu větší prostor pro imaginaci. Abych ale byla přesvědčivá, musím v sobě najít odpověď na řadu nepříjemných otázek. Proč se lidé do té zrůdné mašinérie vůbec zapojili? Měli na výběr? Chtěli být ,jenom‘ důležití? Nebo hlavně dělali kariéru?“

Obracím se na Mariána Mitaše, zda on nějak výrazně přemýšlel, jestli vzít roli jednoho z největších padouchů ve filmu, vyšetřovatele Karla Švába. „Ne. On nebyl jednobarevný. Myslím si, že úplně čistá monstra na světě neexistují. Každé dítě se rodí nevinné. V životě pak většinou dělá to, co vidí doma. Že v člověku zvítězí zlo? K tomu dojde někde cestou.“

S režisérem snímku se proto shodli, že i Šváb musel mít v sobě cosi lidského. „Ten scénář je takhle napsaný. I on má během procesu s Miladou Horákovou pochyby, tlačí na něj okolí. Jenže on vše ,zvládne‘. A já si osobně myslím, že ho to ani extra nebolí.“

Právě jistá lhostejnost k událostem kolem, sledování pouze vlastních zájmů podle něj vede k podobným excesům. „Žijeme v době, kdy je v řadě států zase demokracie ohrožena. V lecčems to připomíná čtyřicáté a padesáté roky, které se snažíme nyní ztvárnit. Milada velmi dlouho zlu odolávala. Jenže osamoceně. Skvěle to řekl náš, slovenský prezident Andrej Kiska: Na to, aby zvítězilo zlo, stačí, že dobří lidé neřeknou nic,“ shrnuje.

Natáčení filmu zachycujícího dobu od roku 1937 až po popravu Milady Horákové v roce 1950 začalo loni v listopadu, nyní je ve dvou třetinách. Vedle Prahy, kde se filmaři na čas usadili mimo jiné v Petschkově nebo Černínském paláci, v Břevnovském klášteře a na Pankráci, se dále objeví třeba Liberec, Terezín, Mladá Boleslav či Šumava.

Snímek je také výborně herecky obsazen. Manžela Milady Horákové Bohuslava ztvární Američan Robert Gant. Její sestru Vica Kerekes. Dalších výrazných rolí se ujali Ivana Chýlková, Vladimír Javorský, Alena Mihulová, Karel Dobrý, Jaromír Dulava či Taťjana Medvecká.

Režisér David Mrnka se i přes obsáhlé (skoro) domácí obsazení netají tím, že chce s námětem ženského hrdinství neobyčejné vlastenky uspět hlavně v cizině. „Myslíme nicméně i na českého diváka. Pro toho Miladu samozřejmě převedeme do češtiny. Pro zahraniční herce ještě hlasy vybíráme. To se týká i pana Mitaše. Naopak u Vicy Kerekes, která je tady známější, uvažujeme, že by přece jen česky mohla mluvit sama.“

A kdo nadabuje Miladu Horákovou? zajímá mě. „Nechte si nějaké překvapení na podzimní premiéru,“ reaguje Mrnka s úsměvem a naopak prozradí jinou zásadní věc: „Film je zaplacený dřív, než se dotočil, tím jsme asi v Česku výjimeční.“ Spokojenost je namístě. Rozpočet historického snímku Milada sice podléhá utajení, ovšem v branži se ví, že jde o jeden z nejdražších projektů české kinematografie posledních let.