Ruda z Ostravy: Mě neumlčíte

Proč zatracovanou? Protože jeho megahit Ostrava!!! je svéráznou verzí hitu o New Yorku, použitou bez autorských práv. A právě to mu někteří zazlívají. „Nebyl čas,“ vysvětluje herec, komik a recesista Michal Kavalčík. Nicméně jeho novinkový Protestsong, kterým na tento zákaz reaguje a který teď pár týdnů hýbe světem internetu, už potřebná povolení má.

„Bylo to o něco jednodušší. Tentokrát stačilo požádat o svolení slovenského rapera Rytmuse, což bylo méně náročné než komunikovat s Amerikou.“

Horník a tak trochu buran Ruda, který se s ničím nemaže, přišel na svět před pěti lety. Bylo to v komediální televizní show Na stojáka, kde pětatřicetiletý herec několik let vystupoval.

„Původně jsem přemýšlel i nad jinými postavami. Ale koktaví tu už byli, ráčkující taky, tak co s tím? Měl jsem v záloze ještě dělníka v montérkách, ale Ruda ho jednoznačně převálcoval,“ směje se Michal Kavalčík.

A nejen dělníka. Vždyť ani samotného Michala Kavalčíka nezná zdaleka tolik lidí jako Rudu z Ostravy. Ostravského rockera Rudu však většina lidí zaznamenala až při vysílání televizní soutěže X-Faktor. Při jeho rázovité interpretaci písničky Ach synku, synku porota nestačila zírat.

V Rudovi vystudovaný herec Michal zúročil 10 let svého života v Ostravě. „Mám ji rád a chci za tenhle region kopat,“ říká, i když nyní žije už deset let v Praze. „Jsem zkrátka desetiletý Ostravák.“ Proto mě mrzí, že titul Evropské město kultury 2015 Ostrava nezískala.

Narodil se a vyrůstal v Českém Těšíně, městečku, kde se mísí Slezané, Češi a Poláci.

„Bydlel jsem necelých 800 metrů od státní hranice a tam bylo pořád dost rušno. Lidé hodně jezdili do Polska na tehdy nelegální trhy. Bavilo mě pozorovat ten hukot, poznávat nové lidi. Já sám mám v Polsku půl rodiny, takže přes most spojující Český Těšín a polský Cieszyn jsme pendlovali dost často. Polsky umím dobře. Vždyť tři z pěti televizních programů, co jsme chytali, byly polské.“

Proto taky Ruda nemluví čistou ostravštinou „kratkych zobaku“, ale používá směs češtiny, polštiny, ostravštiny a jablunkovského nářečí. „Je to Rudova ostravština a je autentická. Při svých vystoupeních hodně improvizuji, a kdybych se učil mluvit ryze ostravským dialektem, nemuselo by mi vždy naskočit to správné slovo,“ vysvětluje Michal.

Už jako dítě byl komediant. „Posílali mě věčně do cirkusu, že tam prý patřím,“ vybavuje si. „Ve škole jsem třeba často simuloval bolest břicha, abych se vyhnul písemce. Jednou se mi to ale vymstilo. To mě po ránu chytlo slepé střevo, ale máma to nepoznala a poslala mě do školy. Ale tam už mě to chytlo tak, že jsem ležel v lavici totálně zkroucený bolestí.

V té době se vstávalo a zdravilo dobrý den, soudružko učitelko. Jediný, kdo nevstal, byl žák Michal Kavalčík. Toho si samozřejmě paní učitelka všimla, takže okamžitě začala: Michale, takže pro tebe to tedy neplatí? A děcka na to: ale soužko učitelko, jemu je strašně špatně. On už tu od rána leží. Učitelka se zeptala, jestli píšeme nějakou písemku, a když uslyšela, že ano, chytla mě za rameno a zvedla. Strašlivě jsem zařval bolestí, ona se lekla a šla volat sanitku.“

Měl bys to komediantství zúročit, říkali mu rodiče. „Ale já ani nevěděl, že se herectví dá studovat!“ přiznává se Michal, který si nakonec přihlášku na ostravskou konzervatoř přece jen podal. A ono to vyšlo.

„Mnoha lidem připadá Ostrava jako špinavé a drsné město plné fabrik. Ale kdo ji zná, ví, že má své kouzlo. Proto o ní zpívám jako o černé džungli. Za těch deset let, co jsem v ní žil, jsem poznal třeba legendární klub U Černého pavouka nebo vyhlášený snack U Alíka. Když někdo řekl jdeme do Alíka, tak všichni přesně věděli kam.

Tam to žilo! Jednou jsme tam celá třída skončili po zubaři za školou. Srkali jsme to svoje kafíčko za pár kaček, když v tom nám číšník přinesl šampaňské a dvacet skleniček. Nechápali jsme. To je od toho pána na baru, vysvětlil nám číšník. Od baru se na nás zubil profesor Kocur, na jehož hodinu jsme nedorazili. Žádné neomluvené hodiny z toho nebyly, ale nechal nás to šampaňské zaplatit.“

Protestsong jménem Ruda z Ostravy - Veřejný nepřítel je v pořadí už třetí hudební parodií, kterou má Michal Kavalčík na triku. Tou první byla verze lyrické skladby Glena Hansarda a Markéty Irglové Falling slowly.

„Marketa je moja byvala a pisničku mi čorkla,“ hlásal tehdy Ruda ve videoklipu. Následovala již zmíněná Ostrava!!!, která v počtu zhlédnutí na internetu na serveru Stream.cz za pouhý týden dosáhla magického miliónu diváků. Šlo o variaci na píseň opěvující New York rapera Jay-Z a zpěvačky Alicie Keysové.

V českém podání zabodoval kontrast na klavír hrající blonďaté krasavice Martiny Pártlové a trochu buranského Rudy, kteří společně zpívají a rapují na červeném koberci před ostravskou radnicí, to vše doplněno leteckými záběry černé metropole.

„Jenže když to začala hrát rádia, došlo na to, že nejsou dořešena autorská práva,“ vysvětluje Michal Kavalčík. Píseň opěvující severomoravský industriální skvost ho napadla cestou v pendolinu. „Nicméně tantiémy za song Ostrava šly původním interpretům téhle skladby,“ dušuje se.

Prozrazuje, že největším problémem při natáčení bylo pořízení leteckých záběrů města. „Všude to bylo hrozně drahé. A to i proto, že my jsme potřebovali záběry z přelomu večera a noci. Povolení létat ve dne i v noci mají však jen ti nejlepší piloti. A taky nejdražší.“ Nakonec mu vyšel vstříc místní aeroklub, který v letadle vysadil dveře, aby se dalo dobře natáčet.

O tom, že klip vznikal na koleně, svědčí i fakt, že klavír, který má v písni svou úlohu, Michal sehnal teprve tři dny před natáčením. „Nemohl jsem ho nikde splašit. Nespal jsem kvůli tomu. Až kamaráda napadlo zeptat se v divadle. Ochotně nám ho půjčili, ale klavír byl oprýskaný a zašlý. Den před natáčením to spravilo šest balení černého laku a pár samolepek,“ směje se Michal.

Na svůj Protestsong se připravil už pečlivěji. Zaujala ho skladba slovenského rapera Rytmuse s názvem Veřejný nepřítel. „Na Slovensku mu mnoho lidí závidí úspěch a bohatství. A já si myslím, že i u nás někteří závidí Rudovi jeho úspěch. Proto jsem si s dovolením Rytmuse tenhle song opět vypůjčil.“

A proč Protestsong? „Mrzelo mě, že i přes velký úspěch se Ostrava zakázala. Je to vlastně první pecka po revoluci, která se stáhla z rádií a televize. Tohle ještě tato země nezažila. A to i přesto, že všechny peníze za tuto skladbu šly do Ameriky,“ vysvětluje Ruda smutně.

Na facebooku, sociální internetové síti, má Ruda více fanoušků než jeho protagonista Michal. A právě tam je den před natáčením oslovil. „Zveřejnil jsem místo a čas natáčení a požádal je, aby přišli.“ Mohl tak vzniknout záběr na konci písně, kdy za Rudou, který má ústa přelepená páskou, stojí stejně umlčený dav jeho fandů.

„Komunikační techniku miluju,“ svěřuje se Michal. „Už v roce 1994, kdy se u nás začaly objevovat první elektronické databanky, jsem si jednu pořídil. Stála mě tehdy celý plat.“ I proto se na facebooku o své fanoušky rád stará. Odepíše skoro každému, kdo ho osloví.

„Často se mě ptají, jestli jsem to opravdu já, Ruda. No jasné, synku, odpovím. Kecáš, oni na to. Jak to mám dokázat? Pošli fotku, jak se držíš levou rukou za nos. A já jim ji pošlu.“

Jako Ruda objíždí se svými vtipnými vystoupeními celou republiku. „Do Ostravy teď jezdím vystupovat dvakrát do týdne, v pendolinu už jsem štamgast.

Ruda je na severu Moravy oblíbený. Už ho neberou jako Pražáka, který si dělá srandu z Ostraváků, ale jako jednoho z nich. Možná že ho mají rádi i proto, že Ruda zná své mantinely. Všechno řekne na rovinu, do všeho se hrne, ale není zlý. A nikoho neuráží,“ zamýšlí se herec.

Protestsong se objevil na internetu 20. září. A tohle září také vedl Michal poprvé do školy svého šestiletého syna Alexe. „Myslím, že se docela potatil, i když maminka to nerada slyší. Když je mu smutno, zpívá si Happy kurde, taky jeden z Rudových hitů. Ostravsky ale nemluví,“ směje se Michal. I když mu Ruda zabírá podstatnou část života, myslí si, že je to dočasné.

„Michalův čas ještě přijde,“ tvrdí. Jako Michal zatím hraje a zpívá a také moderuje v několika divadlech a muzikálech. Ale jako Rudu ho lidé poznávají na ulici a chtějí po něm autogram.