Rowan Atkinson alias Mr. Bean: V podstatě jsem tichý, nezábavný a nudný patron

„Říkám mu Royce a nemá chybu. Zcela mě odrovnal do něho zabudovaný laser, který krájí kov jako chleba. Stačilo namířit a ze zavřené garáže si během pár minut vykrojil dveře,“ pyšní se šestapadesátiletý Rowan.

Je stále nadšený amatérský závodní jezdec. Nic na tom nezměnila ani automobilová nehoda letos v srpnu, při které téměř zrušil svůj super McLaren F1, nastavený na 370 kilometrů za hodinu s akcelerací z 0 na 100 km za 3,2 sekundy.

„Nemohu vinit auto. Sloužilo výborně, najel jsem s ním šedesát tisíc kilometrů. Jel jsem ale příliš rychle a bylo mokro, zavadil jsem o strom. Auto je na tom špatně, já jsem měl ale anděla strážného a s poraněným ramenem jsem stačil vylézt, než začalo hořet. Oprava bude stát majlant. Ještě se mi neodvážili říct sumu,“ dodává s potutelným úsměvem těžký milionář, o kterém se říká, že je na korunu.

Ve své soukromé stáji má dva RollsRoyce Phantomy - jeden čtyřdveřový a dvoudveřové kupé a čeká na dodání třetího. Dále má kolekci pěti aut - Ford Falcon z roku 1964, Aston Martin V8 Zagato, který řídil ve snímku Johnny English, dále Audi A8 a hybrid Hondu Civic. A nedávno ho viděli projíždět se v úplně novém Ferrari kabrioletu 458 Spyder. „Moje stáj je asi nejlepší odpovědí na to, když o mně někteří prohlašují, že jsem skrblík. Za historické vozy dávám obrovské sumy, takže na penězích určitě nesedím. Potvrdit by to mohla i moje milovaná žena, které jsem v životě nic neodepřel,“ vzkazuje Rowan s úsměvem všem pomlouvačům.

A proč se rozhodl natočit pokračování Johnnyho Englishe? „První film v roce 2003 měl ohromný úspěch, a tak jsem si řekl proč ne? Není to ale zadarmo. Jsem totiž strašný perfekcionista, a než film natočím, je to dlouhé a bolestivé nejen pro mě, mluvím úplně do všeho, rozhoduji i o konečné verzi scénáře,“ vysvětluje Rowan a pokračuje:

„Už v roce 2004 jsme udělali několik pracovních verzí pokračování, ale cítil jsem, že to není ono. Natočili jsme tedy Prázdniny pana Beana (2007) a rok nato jsme se vrátili k Englishovi. Nerad totiž s něčím spěchám, mám rád mezi filmovými projekty odstup. Musím hrát podle vlastních pravidel, pakliže mám vůbec hrát,“ přiznává otevřeně.

Oliver Parker, britský režisér druhého Johnnyho Englishe, říká: „Je to Rowanova nejoblíbenější postava, jeho podpis je tedy všude. Navíc jsme museli reagovat na novou dobu Craigových bondovek, to znamená zapojit tu nejmodernější techniku, velkolepé scény s helikoptérami a motorovými čluny, ale přitom nezapomenout, že je to parodie, a přidat i super vozík pro invalidy, při jehož jízdě vstávají nejen Rowanovi vlasy na hlavě, nenechat Englishe už jen v Londýně, ale vydat se s ním i na dobrodružství do světa.“

Pro Rowana znamenal film i nesmírné fyzické vypětí. „Chtěl jsem být i v těch nejnáročnějších akčních scénách. Denně jsem čtyři až pět hodin před začátkem filmování trávil v posilovně, trénoval bojové umění, kickbox a airbox, prostě všechno, co potřebuje tělo ve středním věku. Ale jak na to nejsem zvyklý, nejspíš jsem to přehnal. Než jsme odletěli do Hongkongu, natrhl jsem si sval na pravém lýtku, což bylo otravný a na některých záběrech je to přes všechno moje úsilí vidět. Holt už jsem střední tělo. Teď vím, že jestli chci točit akce, musím už cvičit pořád,“ směje se.

Rowan obohatil film o spoustu neuvěřitelných gagů, ty nejsměšnější se týkají královské rodiny. Při jednom z nich mlátí hlava nehlava britskou královnu v domnění, že je to čínská vražedkyně, která ho pronásleduje. Z té je přece jen trochu nesvůj. „Při natáčení závěrečné scény nás napadlo, že to bude dobrý nápad nakonec. Jen jestli jsem to nepřehnal. No, už skoro třicet let - vlastně hned od Černé zmije - si dělám v rolích legraci z naší monarchie, byla pro mou komedii vždy výživným zdrojem inspirace. Zrodila se ale z lásky a respektu k ní, nikdy bych si ji nedovolil znevážit,“ říká Rowan, jeden z nejbližších přátel prince Charlese, který byl hostem jak na jeho královské svatbě, tak na svatbě prince Williama.

Teď tedy není divu, že si Rowan chce dát od natáčení delší dobu pokoj, zvlášť když, jak o sobě prohlašuje, s komickou postavou nemá vůbec nic společného. „Protože umím diváky rozesmát na obrazovce a na plátně, myslí si, že jsem schopný rozesmát každého na počkání. To ale není můj případ. V podstatě jsem spíše tichý, nezábavný a nudný patron, který se stal náhodou hercem, komikem. Moje rodina, s kterou jsem nejraději, je mým nejdůvěrnějším svědkem.“