Rosnička Taťána Míková: Každá desátá předpověď je trochu vedle reality

Doktorkou, učitelkou, kadeřnicí. Na tu si pamatuji obzvlášť dobře, protože jsem ostříhala velikánskou plyšovou hračku, kterou jsem dostala od dědečka. A asi byla dost drahá, tak z toho byl doma průšvih.

Mám o šest let mladšího bratra Vladimíra. Do té doby, než se narodil, jsem měla privilegia jedináčka, ale i pak to bylo velice krásné a příjemné období. Daleko těžší byla puberta. Měla jsem trochu jiné koníčky než všichni ostatní. Líp se žilo těm, kdo se věnovali sportu, a nejlépe judu, na ty si nikdo netroufl.

Občas si mě všimli. Mými koníčky byly zpěv a fotografování, v tom jsem byla ve třídě prakticky sama. Samozřejmě jsem měla pár blízkých přátel, vždycky najdete někoho, kdo je vám podobný.

Chtěla jsem se hlavně věnovat meteorologii, a ta se studuje na matfyz. Ať chcete, nebo ne, to, co se děje na obloze, je fyzika. Když se lidí zeptáte na stavovou rovnici, tak si většina vzpomene, že to někdy slyšela.

Ano, to se učilo na základní škole.

Stavová rovnice dává do vztahu objem, tlak a teplotu plynů v ovzduší. Když přidáte pohybové rovnice, které podepřete výpočetní technikou, dostanete základ všech meteorologických modelů. To nám umožňuje předpovídat počasí na deset dnů dopředu. Některá centra si troufají i na dva týdny. Trochu samozřejmě zjednodušuji, výpočty jsou složitější, a proto meteorologové potřebují superpočítače, ale podstata je opravdu v několika rovnicích.

Spolužáci ze základky by asi řekli, že jsem byla šprtka, ale já jsem si tak akorát napsala úkoly a jinak jsem si všechno pamatovala. Na gymplu jsem už trochu přidala, bavila mě fyzika, měla jsem ráda i matematiku, chemii, zeměpis, ale moc jsem nemohla přijít na chuť dějepisu. Teď to doháním. Když někde potkám historický román, snažím se ho poctivě dočíst.

Školní dějepis pro mě byla spousta faktů, která nebylo možno jeden od druhého odvodit. Proto pro mě bylo příjemnější vystudovat matfyz než třeba práva. Nemám dobrou mechanickou paměť, líp si pamatuji věci, které do sebe logicky zapadají.

To jsem věděla daleko dřív. S tatínkem jsme pozorovali počasí i na leteckých radarech.

Tatínek vyvíjel radary pro civilní letectví a věděl, že je možné ho přepnout na jinou vlnovou délku, a když si ji nastavíte dobře, můžete pozorovat srážky. My jsme podle toho například jezdili na motorce k babičce, když bylo nutné se vejít mezi dvě přeháňky.

Maminka začínala jako zahradnice, ale já si ji pamatuji už jenom jako úřednici.

Můj přítel tvrdí, že jsem hodně po tatínkovi, ale pravda je, že v některých věcech bych ráda byla méně puntičkářka. Úřednice rozhodně nejsem, ale stejně jako maminka mám ráda kytky.

Máme.

Už v osmdesátých letech minulého století vznikl Světový klimatický program, který se věnuje klimatickému systému a změnám podnebí. To vše pod záštitou Světové meteorologické organizace. Většina členských států pak vytvořila vlastní program. Ten náš sdružuje spoustu organizací, které mají klimatu a případně i jeho změnám co říci. Z projekcí pro budoucnost se dá odvodit situace v hydrologickém režimu, kolik bude vody v řekách, kolik bude k dispozici spodních vod, jak se to projeví v zemědělství, v lesnictví. Obecně lze říci, že v České republice nepředvídáme žádné dramatické zkázonosné scénáře. Ale ne všechny výzkumy jsou pozitivní. To znamená, že nastanou období, která nebudou úplně typická pro to, co se odehrávalo dřív. A na to se musíme připravit.

No, spíš musíme počítat s kolísáním průtoků a naučit se s vodou lépe hospodařit. Cílem výzkumů je stanovit, jak na tom budeme v dlouhodobém průměru. Klimatologové považují za normál nejméně třicet let pozorování. Dnes už zkoumají dobu po roce 2050, kdy se odhadují delší období sucha a třeba jindy zase povodně.

Vždyť byl z roku 1958 a shrnoval klima, které je hodně jiné než to dnešní.

Podnebí se měnilo vždycky, byly doby ledové, meziledové. I to je vývoj klimatu, jen v jiném historickém měřítku. Není tajemstvím, že ve středověku, říká se tomu středověké klimatické optimum, bylo období, kdy lidé sklidili i dvě úrody ročně, a naopak v době pobělohorské zima trvala dlouho.

Víte, já se k ekonomickým záležitostem nevyjadřuji, protože jsem ekonomii nestudovala. Ale mám takový příměr: když vás bude bolet kloub a ortoped řekne, že byste měla brát přípravek na vylepšení vašich chrupavek, a pan prezident řekne, že byste si měla nechat voperovat endoprotézu, komu budete věřit?

Nejsem si jistá, jestli by se ten výraz vůbec v meteorologickém slovníku našel, ale máme na mysli rychlé střídání slunce, přeháněk, mohou být i sněhové.

Lépe ho snáším za oknem než venku, ale nevadí mi. Je to přesně ten typ počasí, který pěkně vyčistí vzduch.

U nás snad žádný, ale jestli jednou zažiju tropickou bouřku nebo monzunové období, budu asi mluvit jinak.

Kdo si pamatuje, jak jsme vysílali v roce 1990 a jak vypadá vysílání počasí teď, vidí ten rozdíl. Každé dva tři roky přišla nějaká změna a pevně doufám, že je to znát. Řekla bych, že se celý život učím.

Každá desátá předpověď je trochu vedle reality, to přiznáváme. Devadesát procent předpovědí na druhý den vyjde, deset procent ujede. Takže při dvanácti službách za měsíc se aspoň jednou seknu. S tím se, jako meteorolog, musím naučit žít.

Ano, i diváci.

Ráda sleduji každodenní počasí. Už ráno obvykle vím, jak má být, a hodnotím předpověď. Kouknu oknem, jestli vychází slunce, a na internet, jestli vychází i jinde, protože počasí i v tak malé zemi, jako je Česko, může být pořádně rozdílné.

Na východ.

V zimním období slunce vychází na jihovýchodě, tak ho vidím později, až vyleze za domem. V létě ho vidím hned z postele na čistém severovýchodě.

Nevím.

Ale to je obyčejné množné číslo od slova oblak. Možná nezvyklé, ale já tím chci naznačit, že ty obláčky budou třeba vysoké nebo nízké a že nemluvím jen o celkové oblačnosti.

Nemyslím si, že by Ján Zákopčaník byl exot.

Úsměv nemůže nikdy škodit, ale nemyslím si, že se něco stalo. Je to i práce našich vizážistů a kadeřníků, jenže je pravda, že první impuls jsem asi dala já. Mikádo mě už nebavilo. Na vlasy jsme nejdřív zkusili nanést světlý pruh a pak jsme přešli na blond barvu.

Mám už dvanáct let stejného přítele. Potřebu změny jsem měla já a vlastně ani nevím proč, jen jsem ji cítila.

No, je pravda, že se mu nelíbí, když mi v práci navlní vlasy, ale proti blondýně zatím nikdy nic nenamítal.

Jenže já se svatbou nepočítám. Dřív jsem si říkala, že by mi svatba udělala radost, ale dnes už se té představy spíš děsím – hlavně toho praktického provedení – kdo ví, kolik lidí by se navíc urazilo, kdybychom je nepozvali.

Je, ale nepřizná to.

To uděláte chybu. V době, kdy si beru dovolenou já, si v televizi nikdo druhý dovolenou nenapíše. Ale budiž, v druhé polovině května. Mám ráda jaro ve Středomoří, chystám se do Řecka.

To bych také ráda věděla. Když je meteorolog seriózní, tak vám to půl roku předem neřekne.

Nevím, ale už letos na jaře přišlo několik velmi teplých dnů nad dvacet stupňů, a to jsem předtím kolem sebe pozorovala podrážděnost svoji a okolí, narůstající počet nehod a zbytečných chyb, které se hromadily. Tehdy opravdu cítím, že je něco ve vzduchu.

To, že jsem se naučila moderovat předpověď počasí. Na začátku to byla spíše pracovní terapie na nesmělost. Dnes mě práce zcela naplňuje.

Když mi bylo devatenáct, chtěla jsem čtyři děti. Nemám žádné, ale to se stává.

Spokojená nejsem nikdy.