Článek
Předvídali mu hvězdnou hereckou kariéru, ta ho však nelákala. Stal se elektroinženýrem.
Šíře jeho zájmů ho zavedla ke konstrukci sluneční plachetnice, k fotovoltaice, provozování první internetové kavárny na východ od Londýna, a nakonec k zájmu o medicínu a měření činnosti srdce. „Dvacáté století bylo stoletím mozku, jedenadvacáté bude stoletím srdce,“ tvrdí.
Byl v páté třídě, když režisérka Plívová-Šimková hledala dětské herce pro první dětský muzikál Přijela k nám pouť.
„Vůbec jsem ji tehdy neznal, ale její asistentce jsem padl do oka a vytáhla mě ze školní lavice. Na chodbě jsem jí měl pořádně vynadat, což se asi podařilo, protože mě pozvali do dalšího výběrového kola. Probíhalo v Laterně magice. Tam bylo dětí! Museli jsme zpívat a tancovat. Postoupil jsem do užšího výběrového řízení a na Střeleckém ostrově jsem předváděl, jak hraju fotbal. Ten mě tedy nikdy nebavil ani nezajímal, ale nějak jsem to zvládl, protože následovaly kamerové zkoušky na Barrandově. A pak už mi sdělili, že hlavní klučičí roli fotbalisty a komedianta budu hrát já,“ vzpomíná sedmapadesátiletý Roman Čada.
Fotbalistu a komedianta hrál v prvním dětském muzikálu režisérky Věry Plívové-Šimkové Přijela k nám pouť.
Zdeněk Řehoř z něj chtěl režiséra
Ve filmu Přijela k nám pouť šlo o dívčí příběh, přátelství dvou děvčátek, které hrály Renata Mašková a Yvetta Kornová. Roman představoval jejího bratra. V roli se osvědčil, protože za dva roky následoval film Můj brácha má prima bráchu, kde exceloval po boku Jana Hrušínského.
Jako Martin Pavelka přezdívaný Prcek se rozhodne usmířit svého tvrdohlavého staršího bratra Honzu s jeho nastávající. Tu ztvárnila Libuše Šafránková.
„Sešel jsem se s ní už v předchozím filmu, kde jako sedmnáctiletá hrála učitelku. Patří k těm, na které vzpomínám rád, stejně jako na pana Josefa Bláhu, Slávku Budínovou nebo Zdeňka Řehoře. Jinak mě ale herecký svět příliš neoslovil.“
V komedii Můj brácha má prima bráchu se sešel s Janem Hrušínským a Lenkou Kořínkovou.
Herec Zdeněk Řehoř však podle něj byl moudrý pán, který měl doma ohromnou knihovnu a jezevčíka. Předsevzal si, že nadějného herce připraví na zkoušky na FAMU. „I přes můj pasivní odpor,“ směje se Roman, který volný čas raději trávil ve hvězdárně, s pájkou v ruce, jako pilot na větroních nebo stavěl dvanáctimetrovou plachetnici. Proto sny o herectví pověsil na hřebík a přihlásil se na elektrofakultu.
Díky filmům, které natočil, ho lidé poznávají i dnes. Jen někdy nevědí, kam ho zařadit. „A tak když mě staví policajti, mají pocit, že jsme se už setkali. Třeba v cele předběžného zadržení,“ žertuje.
Slávka Budínová a Josef Bláha hráli jeho rodiče ve filmu Brácha za všechny peníze z r. 1978.
Sluneční plachetnice a první počítač
Při studiu na VŠ se pustil do realizace svého snu, tzv. sluneční plachetnice (kosmické plavidlo, které je poháněno tlakem dopadajícího slunečního záření).
„Můj kamarád vyhrál studentskou soutěž v oblasti kosmonautiky, a přestože ještě vládl socialistický režim, byl poslán za odměnu na stáž do NASA. Odtud si přivezl roli super tenké fólie Mylar, kterou se pokrývají přistávací moduly. Byla pozlacená, aby odrážela sluneční světlo, a my tak získali cenný materiál na křídla. Jenže on pak emigroval i s fólií a z projektu sešlo.“
Bavily ho taky počítače. Na svůj první osmibitový domácí počítač ZX Spectrum si našetřil ještě na vysoké škole.
„Koupil jsem ho v Tuzexu a málem omdlel radostí,“ říká. Napsal na něm diplomku o fotovoltaice v roce 1986, kdy to v našich zemích bylo ještě spíš v oblasti sci-fi. Na tehdejší dobu odvážný projekt se však nerealizoval. Roman se oženil a zakrátko se mu narodila dcera Tereza. Po promoci odešel na rok na vojnu.
„Dnes je Tereze třicet čtyři a sama už má osmiletou dceru Kristýnku, takže jsem děda. Ale děda naprd. Pořád někde lítám,“ směje se.
Manželka chtěla přístroj
Od informatiky si v roce 1995 odskočil k založení první internetové kavárny na východ od Londýna. Byla ve Štěpánské ulici v Praze a také na pražských Příkopech, nabízela dvacet počítačů a stály se na ni fronty.
„Svůj první server ve Štěpánské provozoval Ivo Lukačovič, vizionář a nynější majitel Seznamu.cz,“ vzpomíná Roman.
„Ta doba byla fajn, ale přinesla i úskalí. V roce 1995 jsme se s první ženou rozvedli. Částečně za to mohl můj tehdejší životní styl. Dost jsem s kamarády řádil. A tak jsem prošvihl i manželství a nejlepší léta. Z toho mne dostala až druhá manželka Lenka, kterou jsem si vzal v roce 1998. Měla se mnou těžké začátky. S Lenkou, která je psycholožka, máme dvě děti.
S manželkou Lenkou, která je psycholožka, se věnují výzkumům a měření srdeční činnosti.
Moje žena se věnuje medicíně a kdysi mě při jedné z mých cest za oceán požádala o přístroj, který mají jen tam. Koupil jsem jí ho, aniž bych věděl, o co jde. Byl to pletysmograf.“
Při studiu na VŠ se pustil do realizace svého snu, tzv. sluneční plachetnice.
Ten přístroj mu změnil život. Zařízení, které se připne na prst či ucho a fotodiodou měří průtok krve tkání, umí změřit proměnlivost srdeční frekvence. Ta totiž není stále stejná, ale reaguje na vnější i vnitřní vlivy.
„Nic jsem o tom nevěděl, ale začalo mě to zajímat. Protože jsem přístroj koupil od výzkumné organizace HeartMath Institute, začal jsem studovat jejich vědecké materiály. A byl jsem udiven čím dál víc.“
Umí měřit dobrý pocit
Že je lidské srdce zdrojem emocí, tušili už naši předci. Srdce je jediný lidský autonomní orgán, který intenzivně komunikuje s mozkem. Z vědeckých studií vyplývá, že rovnováha vnitřního prostředí lidského těla, tzv. homeostáza, nastává, když srdce a mozek spolu optimálně komunikují.
„Je to stav, jaký znají mistři meditace. Není to nic nadpřirozeného, jde jen o vyladěný autonomní nervový systém. Člověk je pak uvolněný, a přitom pozorný, dobře se učí a je klidný. Nejde o to, klimbat, to pak není meditace, ale relaxace.
V takovém stavu nám pak věci jdou dobře, jakoby samy od sebe a dostaví se dobrý životní pocit. Sportovci mu říkají zóna, psychologové flow, plynutí, nicméně je to stav, který umíme objektivně měřit a taky trénovat. Tomu se věnuje zejména moje žena, která má v péči i řadu sportovců a vrcholových manažerů. Já poskytuji spíše technickou, vědeckou a obchodní podporu,“ upřesňuje.
Je šťasten, že pomocí přístrojů na diagnostiku změny srdeční frekvence dokáže určit, v jakém stavu se pacient nachází, a spolu s manželkou mu dát potřebná doporučení.
Mezi jeho záliby patří jachting, v němž rovněž závodí.
Děti jdou v jeho stopách
Roman Čada si najde čas i na koníčky. Svůj sen o plachetnici si splnil a věnuje se i závodně námořnímu jachtingu.
Jeho velkou vášní je také bojové umění. Od puberty se věnoval sportovnímu karate a jeho dcera Marie jde v tomto směru v jeho stopách. Stala se mistryní Evropy a momentálně se chystá na další mistrovství světa v Portugalsku.
Potatil se i syn Josef, který studuje elektrotechnickou průmyslovku, věnuje se astronomii a chce pokračovat ve studiu na elektrofakultě ČVUT.
