Robert Jašków: Padouši mi jdou

„Hraju je rád. A od Smrti pedofila, kde jsem hrál dost kontroverzní postavu učitele Daňka, mi tak nějak chodí více, to je pravda,“ připouští rodák z Pece pod Sněžkou.

„Padouchům lidi taky dost často drží palce, přejou jim, aby už sakra sbalili ten milión a odlítli s ním do Karibiku. Ne že bych schvaloval kriminální činy, to chraň bůh, ale záporný hrdina nabízí takový prostor k úvahám a hraní, jaký vám princ nedá.“

Právě výraznou rolí učitele Daňka, který měl poměr s mladým hochem, na sebe před deseti lety Robert Jašków upozornil. Ač prošel od té doby desítkami kladných i záporných rolí v televizi i na divadle, další pořádný padouch, kterého si zahrál, byl až mafián Vasil v nekonečném seriálu Ulice. Pro jeho dokonalý ukrajinský přízvuk si ho s ním lidé dokonce ztotožňovali.

„Bůh ví, co s ním bude,“ zasní se nad svou postavou herec, který plynně hovoří polsky a tvrdí, že mu nedělá problém napodobit cizí přízvuk. „Už jednou ho zastřelili a pak se zjistilo, že to není on. Pak skončil někde v Karibiku. Třeba se ještě vrátí…“

Režisér a scenárista Ivan Pokorný, se kterým spolupracuje už víc než deset let, mu nyní nabídl roli podnikatele v komorním dramatu Záblesky chladné neděle, kde byla jeho partnerkou mladá a talentovaná Adéla Petřková.

„Bylo to bezva natáčení,“ pochvaluje si herec, „nejen proto, že Ivan je můj dobrý kamarád, ale je to taky jeden z těch posledních mohykánů filmu, kteří ctí řemeslo, zkoušejí dialogy před záběry a nikomu nemažou med kolem pusy. Zkus to jinak, řekne, aniž by někoho urazil či ztrapnil. Jiní režiséři to dělají zřídka, já se pak vidím v záběru a běduju, že to je hrůza!

Ivan poctivě obchází divadla, aby obsadil herce podle toho, jak na něj zapůsobí na jevišti, a ne že se drží moderního pravidla obsazovat stále dokola pár známých tváří, a tím je úspěch filmu zaručen.“

I jeho tak kdysi objevil na jeho první štaci v Ústeckém činoherním klubu. Od té doby prošel několika angažmá, nyní je dlouhodobě ve Švandově divadle na pražském Smíchově.

„Právě na Ústecku a Děčínsku se točily i Záblesky chladné neděle. Každý den jsem z Prahy dojížděl na natáčení, protože jsme šetřili každou korunu. Dokonce jsme ani nevěděli, jestli za natáčení něco dostaneme. Vůz, ve kterém se točilo, byl můj vlastní, pronajal jsem ho Ivanovi po dobu natáčení,“ vypráví herec.

„Hrozně jsem ho obral, bylo to za korunu na čtrnáct dní. Pak mi lezli do auta, sklápěly se sedačky, všude bláto, no hrůza,“ obrací v žertu oči v sloup.

Výraznou ženskou roli v Záblescích chladné neděle měla také Taťána Medvecká, se kterou se Jašków sešel už při natáčení Nemocnice na kraji města 2, kde měl roli mladého doktora Novosada. „Máme od té doby hezký vztah,“ prozrazuje herec a lituje, že teď se při natáčení prakticky nesešli.

Snad kvůli své vyholené hlavě má kontě kromě padouchů také několik rolí policajtů, například v Kriminálce Anděl nebo v Expozituře. Nejen kvůli takovým rolím chodí třikrát týdně do posilovny. Chce se udržovat v kondici, proto si dal od září dietu.

„Moje dietoložka mi naordinovala proteinovou dietu, takže jsem hlady netrpěl, netrápil jsem se ani krabičkami, a přesto jsem za tři měsíce zhubl čtrnáct kilo a šestnáct centimetrů v pase!“ chlubí se herec a dodává, že ho předtím vážně štvalo, že se nevejde do svých starých kalhot. „Ted už je zase dopnu a cítím se líp,“ raduje se Jašków, jemuž fanynky často píší, že je opravdu sexy.

On je ale také tatínkem tří dětí, které jsou jako stupínky. Čtyřapůlletého Honzíka, tříletého Kubu a rok a půl starou Marjánku má se svou ženou Petrou, která kdysi taky vystudovala divadlo. Zejména kvůli dlouholeté mateřské dovolené přesedlala na jinou profesi.

„No dovolené… Kdo má děti, tak ví, že to žádná dovolená není,“ čertí se trojnásobný otec. „Petra se teď věnuje osobnímu koučinku a pomáhá lidem v těžkých životních situacích,“ vysvětluje. „Je certifikovaná, žádná rychlokvaška,“ dodává.

Při jeho herecké a Petřině pomáhající profesi není péče o tři malé děti procházka růžovým sadem. „Je to záhul,“ otevřeně přiznává herec. „Je to snad horší než mít trojčata. Každé dítě si obléká něco jiného, jí něco jiného, chce jinak spát, a přitom musí mít všechno stejné. Kluci jsou raubíři, dokážou se porvat i o úplně stejná červená autíčka. Natož pak kdyby jedno bylo žluté! Ale má to i výhody. Dědí po sobě oblečky. Takže Marjánka bude mít dost klučičího,“ přibližuje radosti rodiče tří dětí.

Pak se zamyslí a vážně dodá, že Marjánka má vlastně největší šatník z celé rodiny. Je znát, že to je pro něj skoro stejně důležité jako jeho role.

„Naštěstí máme v Praze dvě babičky a dědečka, všichni na trase devítky. Bez jejich pomoci by to bylo mnohem těžší. Tři raubíři je opravdu náročný model. Když jsem dneska vypravoval jen tu nejmladší, Marjánku, protože kluky odvezla žena k babičce, přišlo mi to jako nic. Skoro jako bych šel jen s pejskem, kterému se navlékne obojek,“ směje se. „Oblékat tři děti do zimních kombinéz, aby pak jeden z nich na schodech prohlásil, že se mu chce čůrat, to je teprve mazec!“

I když občas na kluky zařve, aby ukázal svou autoritu, nikdy na ně nemluví sprostě. „Jestli mi to ulítlo dvakrát, je to moc,“ říká. „A oslovení vole mají přímo zakázané. Kdo řekne vole, ví, že bude zmasen. Takže občas mě kluci provokují tím, že kolem mě poskakují a špitají vole, vole, protože vědí, co přijde.“

Vyrůstal jako jedináček a tvrdí, že je šťastný, že jeho děti naopak mají svou smečku. „Jako parta. Když sedí na chalupě na mostě a volají na auta nebo na lidi kolem ahoj, je to bezva pocit.“

Dětství trávil jen s maminkou, která je původem Maďarka, v Peci pod Sněžkou. Na gymplu nesnášel chemii, a protože se věnoval ochotnickému divadlu, zamířil na DAMU. Lyžuje stejně rád, jako hraje. Maminku oslovuje něžně Helenko a občas přidá nesrozumitelné maďarské slovo, které prý znamená bláznivá.

„To je z lásky,“ směje se. „Samozřejmě že v dětství to byla maminka, to až teď, když jsem trochu dospěl, si mohu dovolit být malinko hubatý. S maminkou máme moc krásný vztah. Ona se ráda směje, to mám asi po ní.“

Druhá půlka jeho krve je polská, po tatínkovi. Ten se taky Robertovi postaral o pořádné překvapení. „No, překvapení,“ mne si bradu herec, „ono to zas tak moc překvapení nebylo. Maminka mi říkala, když jsem byl malý, že mám v Polsku nějaké sourozence. Ale já byl na taťku tak naštvaný, že od nás odešel, že jsem tu informaci někam zasunul.“

Až mnohem později, to mu už bylo asi osmatřicet let, si jednoho dne otevřel prapodivný e-mail. „To bylo tady,“ ukazuje za sebe, k vedlejšímu stolku v kavárně jeho domovské scény, Švandova divadla, „tady u toho stolu. Chodil jsem si sem vybírat poštu, protože jsem se dlouho bránil počítači doma.

Otevřu ho a čtu: Ahoj, jsem Uršula Jašków, můj otec byl Czeslaw Jašków a je možné, že jsi můj starší bratr. Líbám tě, Uršula,“ přechází ve vyprávění do plynné polštiny. Koukal tehdy jako blázen a nevěděl, co si s tím počít. „No jo, ale za týden otevřu další e-mail a v něm stálo Ahoj, jsem Boženka Jašków, můj otec byl Czeslaw Jašków a je možné, že jsi můj mladší bratr. Líbá velice Boženka.“

Zvedl telefon a zavolal mamince, co že to má znamenat. A dozvěděl se, že přece od ní už kdysi slyšel, že má v Polsku sourozence. „Když se táta potkal s mojí mámou v Peci, měl už v Polsku Uršulu a Roberta. Proto tak moc nechtěl, abych se jmenoval taky tak, ale maminka si to prosadila. On chtěl Michala. Toho a ještě Boženku měl se třetí paní v Polsku poté, co od nás odešel.“

Sedli prý tehdy se ženou do auta, přespali na Těrlicku, symbolicky v Jaškovské krčmě, a vydali se do Polska. „Obě sestry se stýkají, bydlí kousek od sebe nedaleko Krakova. Strávili jsme spolu víkend, kdy jsem vypil litry vodky a proplakal litry slz. Krev není voda a já hned viděl, že to jsou moje sestry, to se nedalo zapřít.“

Teď jen čeká, až Marjánka povyroste, a chystá se vyrazit směr Krakov znovu. „Jsme pořád v kontaktu. Dokonce jsem si kvůli tomu založil i ten Facebook, kde nezveřejňuju své stavy, ale jsem díky němu v kontaktu se sourozenci.“

Robert Jašków tvrdí, že je moc rád, že může dělat svou profesi. Hraní ho pořád baví, v kusech, které se hrají donekonečna. „Třeba Kdo je tady ředitel, to je oblíbená inscenace, na kterou je pořád vyprodáno, mám moc rád.“

V představení, které se jmenuje Mlč, Jobe, mlč a které vychází ze Starého zákona, hraje Boha. „Tu roli mám taky moc rád, jsem v ní takový veliký,“ žertuje. V představení Řemeslníci je zase odborníkem, elektrikářem, který spolu s ostatními řemeslníky komplikuje jednomu manželskému páru život. Tento rok jej čeká zkoušení Čapkova Krakatitu a také dost možná zkoušky vítězné hry Ceny Alfréda Radoka Vladimirova děvka, která jej velmi zaujala.

„Napsal to mladý učitel Jan Kratochvíl a jen tak poslal do soutěže, kde vyhrál. Zasazeno je to do chmurného severského prostředí a děj je zajímavý. Pokud se u nás bude hrát, velmi se na to těším!“