Richard Armitage: Od krále trpaslíků do oka tornáda

Ani milovníci dobrodružné fantasy hned netušili, kdo Thorina hraje. Digitálně zmenšený Richard je totiž v roli trpasličího krále s nastaveným nosem, dredovou parukou a rozevlátým plnovousem zcela k nepoznání.

„Rád jsem se pak ukazoval při premiérách, abych lidi přesvědčil o tom, že nejsem scvrklý a chlupatý trpaslík,“ směje se při vzpomínce na svého krále 189 centimetrů vysoký, atraktivní herec z Leicesteru ve střední Anglii.

Richardovou tajnou zbraní je jeho hlas, podmanivý baryton. Má s ním velké zkušenosti jak ze shakespearovských dramat, tak z hudebního divadla, ze čtení poezie v rozhlasových pořadech, z nahrávek audioknih a čtení komentářů k televizním dokumentům. Jeho hlas dominoval dokonce už v jeho třinácti letech na jevišti, kde hrál ve hře Hobit elfa.

„U Thorina jsem zvolil hlas diskrétní. Zároveň jsem ale potřeboval, aby byl tak silný, že mohl velet armádě na bojišti. Denně jsem s ním proto pracoval. Hlas má totiž sklon vracet se do přirozené polohy, takže text musíte neustále opakovat,“ vysvětluje.

„V Hobitovi jsem měl výhodu, protože Peter Jackson k Tolkienově bestselleru vybral logicky britské herce s klasickou dramatickou průpravou. A zvlášť v situaci, kdy postavy jsou schovány pod zavádějící paruky a protetické doplňky, daleko víc vyniknou hlasy.“

Hlas byl pro Richarda důležitý i V oku tornáda v roli Garryho Morrise, angličtináře a zástupce ředitele střední školy.

„V průběhu natáčení jsem k roli dodal ještě fotbalového trenéra. Hodilo se to v situaci, kdy je celé město vydáno na milost a nemilost smrtonosným větrným smrštím a já na záchranu lidí potřebuji jak překřičet živly, tak mít dobrou fyzičku,“ prozrazuje vyznavač jógy a náruživý lyžař.

Jeho Garry v tornádu měl být původně meteorolog, Richard se však rozhodl, že ho postaví do víru událostí bez zkušeností a nepřipraveného.

„Chtěl jsem, aby ho tornádo šokovalo stejně jako ostatní. Pojal jsem ho jako obyčejného chlapíka, který je extrémní situací donucen běžet i do hořící budovy, aby zachránil vlastního syna a zachoval se jako hrdina dne. Byla to zkušenost k nezaplacení. Až tam, při natáčení, jsem totiž pochopil, že nikdo z nás neví, jestli něco takového dokáže, dokud se v podobné situaci neocitne,“ medituje.

Příběh je natočen očima a objektivy profesionálních lovců tornád, takže herec vlastně hovoří s kamerou, a ne s člověkem, což bylo pro Richarda něco zcela nového. Poprvé také točil s ohromnými ventilátory.

„Jednou jsme se museli dostat přes parkoviště, ale vítr z nich byl tak silný, že jsem se nemohl pohnout z místa, takže je museli trochu ztlumit,“ prozrazuje další finesy ze zákulisí.

Po letech v britských seriálech, jako byly například M15, Robin Hood či Protiúder, má dveře v Hollywoodu otevřené. Odstěhuje se tedy do Los Angeles?

„To si nemyslím. Až příliš miluji divadlo a Old Vic je jen jeden,“ směje se Richard, který se po dokončení uragánového thrilleru vrátil do Anglie, kde právě září v proslulém londýnském divadle. V novém nastudování hry Arthura Millera Čarodějky ze Salemu má ústřední roli farmáře Johna Proctora.

„Třináct let jsem se soustředil na televizi a film, a návrat na milované divadlo pro mě hodně znamená. A navíc teď mohu divadlu, které neustále bojuje o přežití, dodat i zvučnější jméno,“ říká s úsměvem s tím, že po této roli z něho bude ještě lepší herec.

„Proctor, jehož cizoložný poměr s mladou služebnou zažehne mstivý řetěz tragických událostí v Salemu, je role, na kterou jsem čekal celý život. Je tak impozantní a pro mě stejně veliká jako Lear v tom smyslu, čím vším tento muž prochází. Navíc je nadčasová a nestárnoucí. V různých formách se lidé podobně rafinovanými a zákeřnými způsoby ničí bohužel dodnes,“ odtuší.

Právě dvaačtyřicetiletý svobodný Richard se odmítá bavit o svém soukromí. Přitom jeho sexuální přitažlivost se traduje už od jeho role charismatického továrníka Johna Thorntona v romantickém seriálu Láska v bílém pekle (2004).

„Někdo napsal, že až moc starostlivě chráním svou sexuální orientaci. Já to tak necítím. Jen si myslím, že to není podstatné k tomu, co předvádím jako umělec. Všechno ostatní jsou jen fámy odlišné od diskusí o umění, na které se primárně soustředím já. Dřív jsem se označoval za nesmělého. To se ale změnilo. Dnes už jsem dospělý a nekompromisní chlapík, který si umí stát za svým rozhodnutím,“ dodává sebejistě zajímavý Richard Armitage.