Článek
„Točím nepřetržitě od roku 1992 a vlastně ani nemám čas si užít život. Tak jsem řekla svému agentovi, aby žádné nabídky na filmy nepřijímal. Potřebuji si vydechnout a v klidu rozmyslet, co chci ještě v životě stihnout. Zajímá mě spousta věcí, ale nikdy jsem neměla šanci je vyzkoušet,“ vysvětluje Renée, držitelka Oscara za Návrat do Cold Mountain (2003).
Holku z města si ale, jak sama říká, užila. „Nikdy mi nebylo zatěžko udělat pro roli cokoli. V Bridget Jonesové jsem se přejídala, a pak se téměř uběhala k smrti, abych zhubla, v Těžké váze vzala za své moje blonďatá kštice a v poslední komedii jsem jako ambiciózní, zhýčkaná manažerka Lucy Hillová zase málem umrzla,“ konstatuje.
Nenahraditelné punčocháče
Na otázku, co nového ji tato role naučila, odpovídá: „Možná to, jak důležitý je můj pověstný smysl pro humor, jak moc mi ve vypjatých situacích pomáhá, a taky jak nenahraditelné jsou v extrémních podmínkách punčocháče.
Znám zimu, ale takovou, jako byla při natáčení v kanadském Winnipegu - minus 47 stupňů Celsia, jsem si ani neuměla představit. Mrzl nám obličej, mně zkameněly řasy, kolegům zase mrzly vousy, a když jsme se nechtěli při natáčení zbláznit, museli jsme se začít těm absurdním situacím smát.
Vlastně jsem do této komedie šla s tím, že se při ní dosyta nasměju. Stačilo, když jsem si ve scénáři přečetla, s jak nesmyslnou garderobou se perfekcionistka Lucy do polních podmínek vypravila,“ vzpomíná.
Smích je její největší zbraň
Pro natáčení v mrazivém počasí měla kaskadérku, ale Renée už první den prohlásila, že chce všechny záběry točit sama. „Právě to byla ta zábavná část. Když sebou totiž mrštíte do sněhu a zaboříte se do něj obličejem, inspiruje vás to, a pak už je lehké být směšný. A já jsem si tuto příležitost rozhodně nechtěla nechat ujít. Občas jsem sice dopadla na tvrdý led, ale na modřiny jsem už dávno zapomněla, “ dodává lakonicky.
V tomto směru má Renée skutečně šťastnou povahu, smích a smysl pro humor jsou její největší zbraní. „Svým úsměvem okamžitě každého odzbrojí. Odráží se v něm totiž její schopnost vtipně si dobírat lidi kolem a současně si dělat legraci i sama ze sebe. V tom je její síla,“ tvrdí stejně jako její kolegové i režisér Jonas Elmer. Stejnou chválu na ni pěje i Sharon Maguireová, režisérka Deníku Bridget Jonesové:
„Optimistickým přístupem k životu i k roli umí strhnout ostatní herce. Diváky zase přesvědčí, aby jim záleželo právě na té Bridget, která pije jako Dán, hulí jako komín, má problémy s tloušťkou i s tím, že zůstane na ocet. Téměř v každé její roli najdeme něco úsměvného, byť je to třeba v Chicagu či v Návratu do Cold Mountain jen smích skrz slzy,“ říká s obdivem.
Každá role je vysněná
I sama Renée připouští, že jí ke štěstí dopomohl smích. Bylo to v době, kdy režisér Cameron Crowe vybíral partnerky pro Toma Cruise do Jerryho Maguira (1996). Uvažoval o tehdy známé Cameron Diazové či Winoně Ryderové, pak ale uslyšel o Renée a pozval ji na kamerové zkoušky.
„V té době mě prakticky nikdo neznal a tam jsem najednou stála vedle slavného Cruise. Bylo to něco neuvěřitelného. V jednu chvíli mi ta situace přišla tak strašně absurdní, že jsem to nevydržela a na celé kolo se rozesmála. Nejspíš jsem je úplně odzbrojila. Po dvou týdnech mi režisér zavolal, že si mě vybral za Dorothy Boydovou,“ vzpomíná.
Renée už dříve dokázala, že zvládne zahrát jak komediální, tak dramatickou postavu. Když se jí ptali, jakou má vysněnou roli, odtušila: „Každá role, kterou jsem hrála, byla pro mě z nějakého důvodu vysněná. Je to vždy o lidech, které při ní potkám, o místech, kde se točí, i o tom, čím vším musí ta postava projít.
Určitě mi jsou ale blízké romantické komedie, protože nás rozesmějí a pomohou nám utéci z reálného světa. Navíc tento žánr je univerzální, vlastně ani nepotřebuje překlad a pobaví diváky i jinde ve světě.“
Stále postrádá životního partnera
Ve filmu má Renée vždycky partnera, v reálném životě se jí to ale nedaří. Po vztahu s herci Jimem Carreym, Georgem Clooneym, rockerem Jackem Whitem a nepovedeném manželství s country zpěvákem Kennym Chasneym v roce 2005, které skončilo po sedmi měsících, je Renée prakticky sama.
Jakého muže tedy pro sebe hledá? „Měl by mít vlastnosti, které najdete v každé skautské příručce: svědomitý, zásadový, inteligentní, kreativní, plný nadšení a zaujetí pro něco - a nemusí to být bezpodmínečně romantik. Chtěla bych být vedle člověka, který dychtí po nových informacích, kdo mi prosvětlí a prozáří život svým úsměvem, kdo má rád svět, někoho, kdo si užije každý den a najde inspiraci v tom, co se podaří dosáhnout jiným.“
Děti jí nechybí
Do dalšího vztahu se nehrne. „Ani trochu si nestěžuji. Musím přiznat, že vedu poměrně sobecký, pohodlný a příjemný život. Jsou věci, které dělám jen pro sebe. Když si například vezmu kecky a jdu si zaběhat, nedovedu si představit, že by mě někdo doprovázel. Proto nemám trenéra ani nechodím s přáteli do posiloven.
Stejně nemyslitelné je, že bych si založila stránky na webu a psala ostatním, co dělám. Je to kus mého nedotknutelného soukromí, které si chráním a k životu potřebuji.“
Tvrdí, že ani ve čtyřiceti jí děti nechybějí. „Nikdy jsem si neříkala, že v devatenácti musím udělat to a v pětadvaceti ono, neřeším to ani dnes. Beru věci tak, jak jsou. A pakliže něco z toho, co si přeju, vyjde, budu jen ráda.“
Ještě předtím, než se Renée na čas ztratí ze stříbrného plátna, ji po Holce z města uvidíme ještě v thrilleru Případ číslo 39, s Kevinem Baconem v komedii My One and Only - Můj jediný a v dramatu My Own Love Song - Moje vlastní píseň lásky s Forestem Whitakerem.