Článek
Roli své hrdinky, celoživotní průšvihářky, si pro svůj návrat vybrala zcela záměrně. „Je to srdeční záležitost, já Bridget miluju. Sama jsem sice daleko konzervativnější, ale myslím, že snad každý z nás má něco z ní. Právě proto zahrála na strunu tolika lidem,“ odtuší dnes už sedmačtyřicetiletá Renée a dodá:
„Vždyť právě díky Bridget se celá jedna generace žen ujistila, že je naprosto v pohodě zůstat v sobotu večer sama doma, koukat na televizi, jíst u toho brambůrky, zapíjet je vodkou a nestresovat se tím, že telefon ani jednou nezazvoní.“
S Patrickem Dempseym a Colinem Firthem v Dítěti Bridget Jonesové.
A jak název třetího dílu napovídá, tentokrát hlavním problémem potřeštěné hrdinky, která je stále bez chlapa, bude neplánované těhotenství.
„Sice o něco víc dospěla, stala se úspěšnou televizní produkční, vydělává dost peněz, líp vypadá a ještě lépe se obléká, ale je to pořád ta samá Bridget, která přitahuje maléry jako magnet. Stále nepřestává doufat, že se k ní štěstí konečně postaví čelem. Že by to vyšlo třeba už teď?“ naznačuje s úsměvem Renée, šťastně zamilovaná do muzikanta Doyla Bramhalla II.
Od chvíle, co se poprvé představila publiku jako Bridget v minisukni a průsvitné sexy košili a následně při své první reportérské štaci na hasičské tyči s vystrčenou zadnicí v Deníku Bridget Jonesové (2001), uplynulo už patnáct let. Za tu dobu Renée Zellwegerová nenapodobitelné komediální nadání rozvinula, svůj talent pak představila i v řadě filmů různých žánrů, jako byly například drama Těžká váha (2005) či western Appaloosa (2008).
Herecké výkony následně ozdobila prestižními cenami, ať už druhou oscarovou nominací za Roxie Hartovou v muzikálu Chicago (2002), nebo zlatou soškou za tulačku Ruby v dramatu Návrat do Cold Mountain (2003).
Proč se tedy na šest let z Hollywoodu vytratila? Určitě se na tom podepsaly bulváry, které komentovaly každý její neúspěch v lásce: zrušené zásnuby s komikem Jimem Carreym, krátké manželství s country muzikantem Kennym Chesneym, vztah s hudebníkem Jackem Whitem nebo s hercem Bradleym Cooperem. Poslední kapkou byl pak její nedoceněný snímek Píseň mého srdce (2010), a tak Renée udělala to, co by udělala každá inteligentní herečka, dala si od filmování na čas volno.
„Bylo sice riskantní na delší dobu Hollywood opustit, ale totálně vyčerpaná jsem už dokonce nenáviděla i svůj hlas. Musela jsem se zotavit před dalšími filmy, vždyť jsem točila nepřetržitě skoro dvacet let. Podařilo se mi najít kýženou anonymitu. Mohla jsem se bavit normálně s lidmi a poslouchat jejich příběhy, aniž by mě pronásledoval můj obraz herečky, jakmile vstoupím do místnosti. Protože chci dál hrát charakterní role, nové životní zkušenosti nutně potřebuju,“ vysvětluje.
S Colinem Firthem se představila ve filmu Deník Bridget Jonesové
Léta volna si nemůže vynachválit. „Nejenže jsem s přítelem procestovala další kus světa, jako třeba vlakem z Vietnamu do Kambodže, mohla jsem si konečně zařídit i svůj dům v Los Angeles a být víc s rodiči. Oba pracovali v Anglii, ale poznali se až na lodi při cestě z Dánska do Norska. Pak odjeli do Ameriky. Dnes jsou spolu už padesát dva let,“ prozrazuje dcera norské ošetřovatelky Kjellfrid a švýcarského otce, inženýra Emila Zellwegera. Matku, která se narodila až na laponských hranicích, nezapře. Stejně jako ona má výrazné lícní kosti a úzké oči a říká, že je pyšná na svůj norský původ.
Renée k herectví přivedl starší bratr Drew, se kterým vyrůstala na předměstí texaského Houstonu a jenž ji na místní střední škole nechal zapsat do dramatického kroužku. Patřila mezi nejlepší studentky a bez problémů se po maturitě dostala na státní univerzitu v Austinu. Vystudovala specializaci rozhlas, televize, film. V roce 1991 ukončila vysokou s titulem magistr a rozhodla se pro herectví. Zpočátku chodila jen na konkurzy do filmů, které se točily v rodném Texasu, do Hollywoodu se odstěhovala až v sedmadvaceti.
V Los Angeles dostala tvrdou školu. „Nikoho jsem neznala, neměla jsem tu jediného kamaráda. Když jsem ale dostala práci servírky v baru, vydělala jsem si na podnájem a mohla obcházet konkurzy, došlo mi, že to zvládnu. Město andělů mi umožnilo dosáhnout v životě daleko víc, než o čem jsem kdy snila. Ještě dnes, když se v ložnici dívám na sošku Oscara, mám pocit, že to snad ani není pravda, že jsem si ho koupila někde v suvenýrech na Hollywood Boulevardu. Na druhé straně mi otevřelo oči a naučilo mě nebýt tím, kým nechci,“ dodává.
Podle tvůrců však může za její úspěch kromě talentu od boha i úsměv a smysl pro humor. „Optimistickým přístupem k životu i k roli umí strhnout ostatní herce. Diváky zase přesvědčí, aby jim záleželo právě na té Bridget, která pije jako Dán, hulí jako komín, má problémy s tloušťkou či nově s tím, že jí roste bříško a ona neví, s kým počala a jak z toho ven,“ říká s obdivem Sharon Maguireová, režisérka první a třetí Bridget.
A oscarový kolega Colin Firth dodává: „Je vždy stejně profesionální a příjemná. Svým úsměvem každého okamžitě okouzlí a odzbrojí. Odráží se v něm totiž její schopnost vtipně si dobírat lidi kolem a současně žertovat na svůj účet, je prostě radost s ní pracovat. Proč bych jinak s Renée točil tu Bridget už potřetí?“
