Rebecca Fergusonová: Rolí silných žen se asi jen tak nezbavím

„Nevím, jestli mě tvůrci obsazují do rolí, které považují za silné, kvůli tomu, kdo jsem?“ ptá se Rebecca Fergusonová a pokračuje: „Nejsem stydlivá, říkám svůj názor a nebojím se následků. Kladu si ale otázku, co to je, být silnou postavou?“

Rebecca poukazuje na příklad role z Mission: Impossible. „Píše se, že Ilsa, agentka MI6, je rovnocenná Ethanovi v podání Toma Cruise. Její síla je, myslím, v tom, že je vždycky všude, kde ji Ethan potřebuje, je odhodlaná za něho nasadit svůj život.“

Totéž podle Rebeccy lze říci i o lady Jessice. Zatímco v kultovní Duně (1984) Davida Lynche se vše soustředí především na Paula Atreidese a jeho obtížný vzestup k moci, v nové režii aktualizovaného vyprávění Duny Denise Villeneuvea se hlavní ženské postavě konečně dostává pozornosti a prostoru, který si zaslouží.

„Bez matky Paula, lady Jessiky, by nic nebylo možné. Je to její neochvějná láska k dítěti a její víra v sebe sama, co pomáhá přepsat generacemi starý plán na vytvoření geneticky lepšího, nového vůdce vesmíru. Může stát i v pozadí, a přitom být nejmocnější postavou,“ říká Rebecca Fergusonová.

Narodila se ve Stockholmu švédskému otci Olovu Sundströmovi a anglické matce Rosemary Fergusonové, která se v pětadvaceti letech přestěhovala do Švédska. Rebecca navštěvovala anglickou školu ve Švédsku, odmalička ale vyrůstala jako dvojjazyčné dítě.

Hudební střední školu Adolfa Fredrika ve Stockholmu absolvovala v roce 1999. Od třinácti let dostávala nabídky na reklamy v časopisech i v televizi, od mládí byl její vášní tanec, a to jak balet, step, jazz, tak i argentinské tango. V šestnácti prorazila do filmu díky roli dívky z vyšší třídy Anny Gripenhielmové v mýdlové opeře Nya tider (1999).

„Velký vliv na mě jednoznačně měla matka. Patřila k avantgardě kulturního života ve Švédsku. Například pomohla přeložit ,Waterloo‘ skupiny ABBA ze švédštiny do angličtiny. V raném věku mě taky zpívání bavilo, ale nikdy jsem se neviděla jako zpěvačka. Největší úlohu v mém životě hrál vždy tanec,“ přiznává Rebecca.

Podle Toma Cruise je Rebecca Fergusonová nezničitelná. Od prvních Mission: Impossible v roli agentky MI6 Ilsy dělala mnoho vlastních kaskadérských kousků. Pokaždé kvůli nim absolvovala intenzivní kondiční a kaskadérský trénink včetně pilates, bojové choreografie, pomáhala jí už i zmíněná láska k tanci. Ve Švédsku dokonce učila tango a ráda ho tančí dodnes.

„Řekla bych, že taneční průprava mi pomohla najít si pro film svůj osobní bojový styl. Zejména argentinské tango, při kterém se učíte sledovat linii páteře. Například i když mám ruce svázané kolem opěradla židle, dokážu se posunout dozadu. Rovnováha a síla, kterou potřebuji v nohách a spodní části těla, abych to dokázala, je poctou všem těm letům tanečních lekcí,“ vysvětluje.

Bývá srovnávána se švédskou herečkou Ingrid Bergmanovou. Její postava v Mission Impossible Ilsa se jmenuje stejně jako postava Ingrid Bergmanové v Casablance (1942). Jedna z Rebecčiných scén v Mission Impossible – Národ grázlů (2015) se také odehrávala v Casablance.

„Ingrid je mou inspirací při hraní Ilsy. Hodně jsem se na její filmy dívala. Je tam ladnost a elegance, kterou jsem do Ilsy chtěla vnést. Mise je rychlá a akční, intenzivní a moderní, takže přidáním něčeho klasického to vyvážím a je z toho nádherná směs,“ chválí se profesionálka.

S bývalým přítelem Ludwigem Hallbergem, se kterým se před šesti lety rozešla, má čtrnáctiletého syna Isaaca, tříletou dceru Sagu vychovává s manželem Rorym.

„Ten může pracovat odkudkoli, což je naše velká výhoda, takže nás moje cestování za rolemi nijak neomezuje. Žijeme v malém přímořském městě Simrishamn na jižním švédském pobřeží, což mi umožňuje být dál od městského života a pozornosti veřejnosti. Tam se mohu projíždět na kole po zlatých řepkových polích poblíž malé rybářské vesnice, kterou nazývám svým domovem. Právě taková samota mě přitahuje. Zvlášť ji vždy ocením po návratu z bouřlivých turné, na kterých propaguji své filmy,“ prozrazuje Rebecca, která má druhý domov v anglickém Richmondu blízko filmových studií Shepperton Studios, kde často natáčí.

A na závěr se Rebecca Fergusonová ještě vrací ke svým rolím: „Pravda je, že potřebuji náročné role a že jsem na silné ženské postavy měla velké štěstí. Má to ale jeden háček. Kvůli tomu se cítím do těchto postav zaškatulkovaná a mám pocit, že se toho hned tak nezbavím. A mám bohužel pocit, že to není pro moje další herectví to nejlepší.“