Řadu psů pořízených během pandemie trápí separační úzkost

S koncem pandemie a návratem lidí do práce a k normálnímu životu v mnoha domácnostech, kde si během předchozího období pořídili psa, vyvstal velký problém. Jejich psí mazlíčci začali trpět stresem a úzkostí.

Jak zjistili američtí vědci z Auburnské univerzity, tato „pandemická štěňata” začala trpět separační úzkostí, protože většinu času trávila jen se svými páníčky a teď najednou mají být sama, což bohužel neumí.

Podle doktora Christophera Lea v socializaci psa sehrávají nejdůležitější roli první tři měsíce života. Během 3-6 týdnů věku gros vytvářejí psí sourozenci, od 6-12 týdnů života pak komunikace s lidmi.

„První tři měsíce se utváří zcela zásadní celoživotní vzorce chování psa. Štěňata se v tomto období učí správně společensky komunikovat jak s ostatními psy, tak s lidmi a také reagovat na různá prostředí,” upozorňuje certifikovaná trenérka psů Cat Cluttonová.

Psi, kteří tedy v tomto období nejsou dostatečně socializováni s jinými psy, lidmi, ale i s nejrůznějšími předměty, překážkami či zvuky, pachy či prostředím, mohou být i v budoucnosti z mnoha věcí vystrašeni, a tedy i špatně reagovat.

Bohužel tím, že si tato štěňata často pořizovali lidé bez větších zkušeností, dopustili se ve výchově mnohem více chyb.

Podle veterinářů následující měsíce teprve ukážou, na jak velký problém si noví majitelé psů zadělali.

Návrat do zaměstnání způsobil, že mnozí psi musí najednou být doma sami, aniž by si to předtím řádně vyzkoušeli. Najednou tak majitelům začínají problémy, které do té doby neznali.

Separační úzkost je pocit ztráty kontroly nad prostředím a z něj plynoucí stres z osamělosti, kterou pes vnímá jako nestandardní. Často se tak děje, pokud pes není na samotu dostatečně adaptován. A to, pokud byl nejprve pes se svým páníčkem 24 hodin denně, doprovázel ho na každém kroku a najednou má zůstat i 8 hodin denně doma sám.

Problém ale může nastat i v okamžiku, kdy má pes nějakou traumatickou zkušenost s absencí svého páníčka.

Separační úzkost se může projevovat mnoha způsoby - od hlasitého vytí či štěkotu po ničení věcí, ale i sebepoškozování.

Ačkoliv je vždy lepší separační úzkosti předcházet, když už problém vyvstane, vždy existuje řešení, jak všechny tyto negativní příznaky eliminovat. Jedná se v podstatě o stejný postup jako v případě předcházení problému, i když je to trošku náročnější.

Když si domů přinesete psa, je důležité ho hned od začátku učit, že je naprosto normální, že je chvilku sám a že nemusí být nonstop svému páníčkovi v patách. Nácvik začíná tím, že se např. na pár vteřin zavřete na záchodě či v koupelně a tento čas postupně prodlužujete.

Před osaměním ani po shledání neprovádíte žádné rozlučkové ani vítací rituály a chováte se tak, jako kdyby se jednalo o naprosto běžnou, samozřejmou a ničím výjimečnou věc.

Snažte se vyhnout chybě, když pes začne škrábat nad dveře, kňučet a podobně, hned otevřete dveře a budete ho konejšit. Tím jeho nežádoucí chování jen podpoříte, protože pes to pochopí tak, že si vás tímto způsobem přivolal.

Nesnažte se ani nějak upravovat prostředí, kde bude pes trávit čas. Separační úzkost vzniká nejen kvůli odloučení od člověka, ale také z pocitu ztráty kontroly nad prostředím.

Místo omezování prostoru, kam pes může a nemůže, je lepší po bytě poschovávat spoustu pamlsků, kost na okusování, např. ale i nechat puštěné rádio či televizi. Někteří lidé domů pořizují kamery a v případě problémů skrz ně na své mazlíčky i mluví.

Pomoci může i klec či přepravka, musí být ale natolik velká, aby se v ní pes postavil, protáhnul a cítil dobře. Ale i na ně se musí pes postupně učit, tzn. dávat mu do nich jídlo, případně dobrůtky, hračky a následně do nich ukládat pejska po únavě - ale zprvu ji hned nezavírejte, až po čase.

Když klec začnete zavírat, nejprve s ním buďte ve stejné místnosti, až po čase začněte tuto místnost postupně opouštět. Pokud pes začne kňučet, škrábat, počkejte se svým příchodem, až se na chvilku zklidní. Je důležité, aby si klec či přepravku pes spojil s odpočinkem a spánkem. Jakmile se pes bude cítit v kleci v bezpečí, prospí zde spoustu hodin.

Pokud nic z toho nefunguje, nebojte se obrátit na odborníka, ať už psího psychologa, či trenéra, který vám s problémem pomůže. Nikdy ale nezkoušejte spoléhat na to, že časem se pes doma sám přestane trápit. U některých plemen to může zafungovat, ve většině případů se ale problém spíše prohloubí.