Článek
Manželé Kocourkovi nejsou zdaleka jediní, komu snímek Bohemian Rhapsody oprášil dávnou srdeční záležitost.
„Od svých mladých let jsem na ně tu a tam narazila v rádiu, ale teď jsem zjistila, že každá jejich písnička je v mých očích pořád hit, něco, co mě zvedne ze židle. Cítím v nich příběh, i když pořádně neumím anglicky,“ pokračuje v líčení svého vztahu k tvorbě legendární kapely jedna z návštěvnic beznadějně vyprodaného představení.
To, že po světovém úspěchu filmu, který má velkou šanci se prosadit i při udělování filmových Oscarů, kapela v Česku zaznamenala novou vlnu popularity, potvrzuje Karel Lehner, šéf Fan Clubu Tornádo Queen.
„Současné šílenství je možné srovnat s tím, co probíhalo po Freddieho smrti, kdy jste na kapelu naráželi úplně všude.“ Ví, o čem mluví, vždyť tenkrát, ve svých dvanácti letech, jejímu kouzlu také propadl. „Poslouchal jsem všechnu muziku, ale Queen vybočovali především svou rozmanitostí.“
Trailer k filmu Bohemian Rhapsody Video: CinemArt
Líbí se mi, že byl gay
Několik desítek let staré kusy však nenechávají chladnou ani generaci, která přišla na svět až později. Inscenace postavená na výkonech revivalové skupiny Queenie a jejího frontmana Michaela Klucha představujícího Freddieho Mercuryho přilákala po zhlédnutí filmu i mladý pár z Benešova.
„Táta nám je doma pouštěl, už když jsem byl úplně malý, ale jejich hudbu jsem začal skutečně vnímat až v pubertě. Takový hlas podle mě nikdo neměl a ani už mít nebude,“ je přesvědčený sedmadvacetiletý Petr Křiklán.
Bez předmětů připomínajících slavnou formaci, která teď zažívá vlnu popularity u lidí napříč generacemi, by se fandění neobešlo.
Jeho o dva roky mladší partnerka Tereza Zvárová si myslí, že zpěvákovo charisma do značné míry utvářela jeho sexuální orientace. „Líbí se mi, že byl gay, protože mu to dodávalo na osobitosti.“
V 70. a 80. letech minulého století, kdy byla skupina na vrcholu, se ovšem na toto téma v Československu příliš nemluvilo. Pamětníci si vybavují, že po zjištění, že Mercury umírá na AIDS, se od Queen někteří příznivci odvrátili.
„V jednu chvíli se za to dost kritizoval,“ vzpomíná třiapadesátiletá uvaděčka z Divadla Radka Brzobohatého Radka Šimáčková. Dnes ale na podobné smýšlení sotva narazíte.
„Z jeho zpěvu mám husí kůži,“ svěřuje se mi Renata Cikánová, která na představení dorazila s manželem a přáteli. Stejně jako ostatní ji vybudil film, díky němuž získala o zpěvákovi ucelenější obraz.
„Byl sice hodně obdařený talentem, ale zároveň osamocený a v podstatě nešťastný, což kompenzoval svými výstřelky. Věčně se hledal, vlastně nikam nepatřil a takhle to s ním dopadlo. Jako zpěvák je nenahraditelný, ale poškodil se sám způsobem života, který vedl,“ konstatuje žena, která si kapelu oblíbila už v roce 1982. Díky manželovi, který jako atlet jezdil i na Západ, měla možnost poslouchat originální desky.
Ještě před Vánocemi se vyprodaly téměř všechny upomínkové předměty.
Čtyřicátník Karel Lehner, který fanklub založil se spolužákem v roce 1996, byl poslední dobou skleslý z toho, že zájem o Queen u nás začíná upadat. Noví fanoušci se nehlásili a z těch stávajících se společných setkání pravidelně účastnila jen hrstka.
Vyprodané suvenýry
„Lidi zkrátka přestali chodit, jenže já jsem se nechtěl podbízet někomu, kdo zná nanejvýš tři písničky. Naše akce mají být především pro fajnšmekry a zaryté fandy. Abych se dostal z krize, potřeboval jsem nějaký impulz, a najednou přišel sakra velký. To, co se děje teď, je neskutečné,“ naráží na efekt způsobený filmem.
Karel Lehner se o kapelu začal zajímat ve svých dvanácti letech.
Odhaduje, že počet fanoušků toužících sdílet společný zájem, kteří kontaktovali fanklub, narostl o 600 procent. Přestože jde o euforii napříč generacemi, stále převažují lidé mezi 35 a 40 lety.
Ještě před Vánocemi se vyprodaly téměř všechny upomínkové předměty, které si fanklub nechává vyrábět, ať už jsou to trička, půllitry, svíčky, nebo přívěsky. Bestsellerem byl svého času i žlutý ručník s výšivkou, kopie toho, který měl Freddie na slavném koncertu ve Wembley.
O zpěvákově charismatu Karel Lehner nepochybuje, ale myslí si, že bez dalších členů kapely by neprorazil. „Jeho sólové album byl propadák, ale společně pak dokázali strhnout stadiony, což nebylo na začátku 80. let obvyklé.“
Už třikrát uspořádal pro nadšence zájezd po stopách Queen v Londýně. Jako poutní místo zmiňuje Freddieho dům, ovšem trasa vede i kolem nahrávacích studií nebo ke stadionu ve Wembley, kde skupina v roce 1985 vystoupila na pomoc hladovějícím v Etiopii.
Devětatřicetiletá Tereza Vinopalová patří mezi fanoušky, pro které s odchodem Mercuryho přestala kapela existovat.
„Dvě hodiny dokážu vyprávět o tom, jaký Freddie byl, co ho dokázalo naštvat nebo co pro něj bylo důležité. On hnal Queen dopředu. Bez něho by to byla jen kapela s talentovanými muzikanty,“ má jasno žena, kterou poprvé tato hudba oslovila ve filmu Highlander, kde zazněla píseň Who Wants to Live Forever. „Okamžitě mě zasáhla jako blesk.“
Mohlo to dopadnout špatně
Pamatuje si, že když se dozvěděla o Freddieho smrti, rozplakala se. „Bylo to, jako by mi umřel někdo hodně blízký. Najednou jsem se o něm chtěla dozvědět co nejvíc. Zaujal mě svojí lidskostí a milující povahou. Tím, že byl bezprostřední, nikdy si z ničeho nedělal hlavu a žil naplno. Jeho hlas měl schopnost ve mně zmobilizovat všechny síly, když jsem byla na dně.“
Fandění by se neobešlo bez předmětů připomínajících slavnou formaci.
Snímek Bohemian Rhapsody podle všeho ani ty nejvěrnější české fanoušky nezklamal. „Strašně jsme se báli, protože to mohlo dopadnout všelijak, ale to, co se stalo, je fantastické. Někteří blázni už byli v kině čtrnáctkrát,“ usmívá se Karel Lehner, který si promítání se vším všudy podle svých slov vychutnal až napotřetí, protože předtím z něho jen tryskaly emoce.
Prošel fází, kdy si říkal, jestli film, vzhledem k tomu, jak divoký životní osud zachycuje, není příliš decentní, ale nakonec dospěl k jinému závěru.
„Není přece potřeba ukazovat, jaký byl Freddie prase – každý ví, že měl spoustu chlapů a jak vypadaly jeho mejdany. Tvůrci našli hranici, jak tohle všechno naznačit a zároveň film zachovat přístupný mládeži. Jejich povinností bylo chránit odkaz, ke kterému se musí přistupovat s citem.“
Může se vám hodit na Zboží.cz:
