Článek
„Jde spíše o to, nač je organismus dimenzovaný. A kam až je možné při plastických operacích zajít. Je to jako most. Nejdříve musíte zkusit zátěž,“ uvádí známý lékař, ke kterému přicházejí v poslední době stále častěji pro radu ženy nejrůznějších věkových kategorií s otázkou, zda si mají nechat svůj zevnějšek nějak vylepšit.
„Ty, co mají ňadra malá, chtějí větší. Ty, co mají velká, touží po malých. Bohužel, nespokojenost s velikostí prsou je u žen velmi častá. U některých malá prsa dokonce vzbuzují vážná traumata,“ vysvětluje Cimický.
Porucha vnímání vlastního těla
Pokud silikony vylepší psychiku a žena je spokojená, je to podle něj báječná investice. „Dívky ztrácejí pocit méněcennosti a z medicínského, tedy psychického hlediska, je dobré, že si nechají operaci udělat, taková věc je v pořádku,“ pokračuje doktor Cimický.
Je ale stále více případů, že jedna operace nestačí. "Pětky" jsou ženě málo, chtěla by mít prsa ještě větší, pak upravit třeba nosík, rtíky i ouška. Následují další a další vylepšení, ale ona se stále necítí být dokonalou kráskou…
"Odborně se tomu říká dismorfobie, jde o poruchu vnímání vlastního těla. Tito lidé mají pocit, že to stále není ono. Usilují o další operace, bohužel, potom jde o závislost. A tu je třeba léčit, na to pozor,“ líčí Cimický.
Všeho moc škodí
Ze své praxe také ví, že mnohdy k dalším vylepšením nabádá i ženin partner a mnohdy jí operaci rád zaplatí, třeba i jako vánoční dárek.
„Nic proti tomu, ale nechci, aby to vypadalo, že jsem proti umělým vylepšováním zevnějšku. Naopak, pokud to někomu pomůže, takovou věc jen doporučuji. Jen je třeba držet se hesla, že všeho moc škodí, a znát tu správnou míru,“ uzavírá Cimický.