Pro některé seniory je pletení jediná činnost, kterou mají, říká instruktorka z projektu Ponožky od babičky

„Pletu odmalička. Moje maminka byla šikovná na všechno možné, teta taky, můj dědeček byl pánský krejčí. Byla to činnost, která u mě převažovala nad všemi ostatními,“ vypráví Marie Čížková z pražských Řep o své velkém koníčku, který jí dodnes zabírá spoustu času.

Dřív pracovala v kanceláři výrobní firmy. „Líbilo se mi, že za firmou byly vidět konkrétní produkty, a podobně se mi to líbí i u pletení,“ vysvětluje, jak to vnímá. „Ale není to jen o tom konečném výrobku. Mě baví plést, baví mě ta činnost, protože si u ní člověk zklidní myšlenky,“ vysvětluje. Plést prý zvládá i na cestách nebo na akcích, třeba při hudebních vystoupeních, na která ráda chodí.

Zatímco její maminka učila ruční práce ve škole, paní Marie zase v neziskové organizaci Elpida vede pravidelný kurz pletení pro seniorky.

„Jsou tu pletařky, které si samy vytvářejí své projekty a pletou si samy, co chtějí. A pak tu chodí ty, které neumějí vůbec plést a chtějí se to učit, takže opravdu začínáme od nahazování, hladce, obrace a tak dále,“ popisuje nám na začátku jednoho z kurzů v holešovickém prostoru Port7, kde se seniorky pravidelně scházejí.

Než se dá parta do práce, dámy se navzájem pochlubí svými posledními výrobky a popovídají si, co je nového. Uvaří si kafe a vytáhnou na stůl dobroty či teď před svátky také drobné vánoční dary. I tento sociální a tmelící aspekt si jejich vedoucí pochvaluje.

„Setkáme se tu se stejně naladěnými lidmi, to je to, co nás také těší, že máme tu komunikaci mezi sebou,“ potvrzuje pletařka, která hravě zvládá nejenom výrobu samotnou, ale i náročnější opravy.

Své umění předává rovněž na workshopech, kam směřuje řada mladých zájemců. Podle paní Marie jde z jejich strany o jistý návrat k tradicím a osvědčeným technikám či formu relaxace a odreagování.

„Říká se, že mladí lidé nepletou a nezajímá je to. Ale já vidím, že je to zajímá a je to úžasné, jak se k tomu vrací. A kolikrát pletou líp než my!“ směje se a říká, že pletení je vhodné pro všechny věkové kategorie a mnohdy i ona sama odkouká od ostatních nové triky či moderní vychytávky.

I když, jak přiznává, pro začátečníka není zas tak jednoduché se tuto dovednost naučit. „Když háčkujete, máte v ruce jen háček. Když pletete, máte jehlici v jedné ruce, jehlici v druhé ruce a nit, kterou musíte vést přes ukazováček. A sladit ty tři úkony dát někdy práci,“ potvrzuje.

„To, jak kdo plete, je opravdu rozdílné. Někdo vezme poprvé do ruky jehlice a jde mu to, někdo to má krkolomné, musíme mít velkou trpělivost, abychom ho neodradili hned na začátku,“ zmiňuje své zkušenosti.

A zkušenost má i z projektu Elpidy, který odstartoval před více než devíti lety – Ponožky od babičky. Paní Marie se k charitativním pletařkám přidala hned na začátku, když jich bylo jen několik desítek, dnes čítají přes dvě stovky a jsou rozeseté po celém Česku.

Projekt umožňuje ženám v důchodu se skrze pletení „měkkých dárků“ seberealizovat, udělat radost druhým a ještě si přivydělat. Další část výnosu z prodeje ponožek putuje na ostatní seniorské aktivity neziskové organizace.

„Když jsem šla do předčasného důchodu, to, že nebudu už pracovat, bylo pro mě něco hrozného. Takže tenhle projekt mě strašně zaujal. Líbilo se mi, že šlo o recyklaci materiálu, že se z původního materiálu dělaly nové věci, které zase mohou sloužit dál,“ zmiňuje paní Marie formu upcyklace, kterou projekt podporuje.

A líbilo se jí také to, že se opět cítila potřebná, našla si nový smysl života, mohla svůj um využít a vyrábět produkty, které upotřebí další lidé.

„Je třeba jedna babička, která bydlí v Hradci Králové a už dva roky žije po domovech důchodců a po nemocnicích. A když jsem s ní mluvila naposledy, tak mi říkala: ‚Už se těším, až budu moct zase pořádně plést!‘ Takže je úžasné, jak to drží ty lidi při životě, dalo by se říct,“ vypráví příběh jedné z pletacích babiček, paní Elišky.

Každá z nich má přitom vlastní pletací styl a rukopis, žádný pár ponožek tak není stejný a je originálem. Paní Marie si prý na začátku oblíbila hlavně odstíny modré barvy, až si ji za to známí dobírali. Tak začala přidávat barevné proužky a postupně se dopracovala i k dalším variantám.

Zpočátku zvládla vyrobit za rok i sto párů, teď už jsou ale její čísla nižší - svůj čas věnuje malým vnoučatům i péči o své zdraví a cvičení.

Poctivé, teplé, ručně dělané ponožky podle ní mohou udělat radost třeba pod vánočním stromkem. K dispozici jsou u Elpidy online i k osobnímu převzetí v Praze.

„Slýchávám, že měkký dárek není vhodný, ale spousta lidí ho má přece jen ráda! Je to vhodný dárek jak pro ty, kteří ponožky používají, tak pro Elpidu, která může těch dvě stě pletařek takto zapojit, aby byly činné a mohly se účastnit projektu. Leckdy je to pro ně opravdu jedinou činností, kterou mají,“ myslí si Marie.

Výrobky od babiček pomáhají také lidem bez domova či osamoceným seniorům v pečovatelských službách. Zakoupené a darované kusy Elpida předává Armádě spásy, která je distribuuje lidem v nouzi, či rozesílá přímo do domovů důchodců. „Vykouzlí úsměv na tváři seniorům, udělá jim radost a ukážou jim, že na ně myslíme,“ věří lidé v neziskovce.

Může se vám hodit na Firmy.cz: Elpida