Článek
Z jednoho balíku substrátu vykukují bílé či krémové hlavičky žampiónů, z dírek v dalším bloku se na povrch dere hlíva ústřičná, z jiného podloží zase vyrůstá exotická shiitake a v celé své kráse, připomínající podmořský korál, na všechny ostatní shlíží nový objev – lesklokorka, známá také pod latinským názvem ganoderma lucidum.
„Tohle je ve světě houba číslo jedna,“ má jasno Jiří Václavík, který si dělá ve věku, kdy mnozí pomýšlejí na důchod, velké plány. A nejen se zmiňovanou léčivkou, jejíž možnosti teď nadšeně testuje na sobě a svých nejbližších. „Možná díky ní konečně uděláme díru do světa,“ doplňuje s poněkud šibalským úsměvem energický šéf firmy. Nejspíš málokdo by hádal, že za dva roky oslaví sedmdesátku.
„Že by účinky pravidelně užívané hlívy ústřičné?“ napadne mě v duchu a vzápětí se dozvím, že vlastní potravinové doplňky z této houby, která se k nám jinak až na výjimky dováží, baští u Václavíků nejen celá rodina včetně dětí, ale i zaměstnanci, a dokonce psi.
I čtyřletý přiloží ruku k dílu
O tom, co pěstují, mluví láskyplně jako o houbičkách a předmět rodinného byznysu mají také několikrát týdně na talíři. Ať už v podobě bramboráků, guláše, nebo salátu. Že by se jim houby za ta léta zprotivily? Ani náhodou. Ačkoli Eva Kořínková, dcera pana Václavíka, mezi nimi vyrůstala od svých čtyř let, vůbec nepochybovala o tom, čím si jednou bude vydělávat na živobytí.
Jiří Václavík momentálně zjišťuje, v jaké podobě by se dal zázrak čínské medicíny z názvem ganoderma lucidum dostat k lidem za rozumnou cenu.
„Vzpomínám si, že rovnou ze školy jsme jeli sklízet žampióny. Bedýnky jsme pak měli úplně všude, i v autě na klíně,“ vypráví devětatřicetiletá maminka dvou dětí a chovatelka amerických kokršpanělů, kteří jsou její další vášní. Do chodu firmy už se pomalu zapojují i její děti. Jedenáctiletá dcera pomáhá lepit etikety, čtyřletý syn zatím spíš pozoruje, ale když vidí, že někdo uklízí nebo přenáší věci z místa na místo, automaticky to začne dělat taky. „A neznám nikoho, kdo by dřevo skládal líp než on,“ chválí malého Kryštofa děda.
Pavel Kořínek, který se k Václavíkům přiženil, má zase na starosti informační technologie včetně internetového obchodu. Komunikace se zákazníky je pro rodinný podnik sice velká priorita, jenže nemůže být bezbřehá. „Lidem rád poradím, ale večer si telefon obvykle vypínám, jinak bych se ani nevyspal,“ přiznává Jiří Václavík s tím, že okruh zákazníků se jim postupně rozrostl až na desítky tisíc.
Nejprve kupovali houby z pěstírny, ale jakmile firma začala prodávat jakési minizahrádky v podobě bloků velikosti většího balení prášku na praní, zvykli si houby sami pěstovat. Tomuto trendu nahrává i cena. Ze substrátu s podhoubím, který v e-shopu pořídíte zhruba za 120 korun, můžete sklidit až kolem pěti kilogramů. Přitom za stejné množství žampiónů v supermarketu byste dali i pětistovku.
Ve sklepě, na chodbě, na schodišti…
Ne že by lidé začali být líní chodit na houby do lesa, ale i letošní léto a podzim ukázaly, že ne vždycky rostou. „Tak si je pořizují domů do sklepa, na chodbu, na schodiště. Podobně jako se před nějakou dobou vrhli na bylinky, které už má v truhlíku na balkóně nebo na zahrádce kdekdo,“ vysvětluje Jiří Václavík. Substráty, ze kterých můžete po několika týdnech v příznivých podmínkách začít sklízet vlastní úrodu, se staly hitem i v rámci vánočních dárků.
| Hlíva ústřičná |
|---|
| Do povědomí se u nás tato dřevokazná houba začala dostávat záhy po listopadu 1989. Její konzumace příznivě ovlivňuje hladinu cholesterolu v krvi, zvyšuje odolnost proti infekcím, zánětům, virům, bakteriím a plísním. Je účinná i při léčbě hemoroidů, ekzémů, popálenin atd. Široce se využívá v kuchyni, asi nejznámější je tzv. držková polévka z hlívy. |
| Shiitake |
| Hvězda japonské a čínské kuchyně s výraznou chutí a masovou konzistencí využívaná v medicíně už 2000 let. Bývá označována za houbu dlouhověkosti, protože působí na řadu civilizačních chorob, jako je vysoký cholesterol, krevní tlak nebo rakovina. Zároveň posiluje imunitu a pomáhá předcházet akné. Stejně jako hlíva obsahuje glukan. Po žampiónech je to celosvětově nejpěstovanější houba. |
| Ganoderma lucidum |
| Neboli lesklokorka lesklá se tisíce let používá v tradiční čínské medicíně, kde je údajně ceněna více než ženšen. Říká se jí houba nesmrtelných, mj. i proto, že zpomaluje růst nádorů. Kromě účinků uvedených u předchozích hub rozšiřuje průdušky, podporuje krevní oběh a zabraňuje trombózám. Její chuť je výrazně hořká, takže se v kuchyni neuplatňuje. |
„Má to úspěch hlavně u důchodců a kutilů, kteří rádi něco pěstují. Už od svátků se tím začnou bavit a zároveň získají něco dobrého k snědku,“ dodává Eva Kořínková s tím, že poptávka je i po tobolkách s práškem z hlívy ústřičné a dalších preparátech. „Lidi tomu začínají věřit a zjišťují, že se musejí starat o své zdraví. Dělají zkrátka všechno pro to, aby místo do lékárny a k doktorovi mohli chodit do práce,“ podotýká šéf firmy.
Hlívu určenou pro průmyslové zpracování pěstují dvakrát do roka. Usuší ji ve speciálním zařízení při teplotě od dvanácti do devětadvaceti stupňů a pak si ji nechají zpracovat na prášek nebo do podoby tobolek. Ve svých potravinových doplňcích garantují 40 procent beta glukanu, který mimo řadu dalších schopností posiluje tělesnou obranyschopnost.
„Při testování na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze se mě ptají, jak to děláme, že máme tak vysoký podíl této látky, když ostatní výrobci dosáhnou nanejvýš pěti procent. Odpovídám, že prostě od začátku až do konce děláme vše tak, jak se má.“
Za komunistů dráždil volvem
S pěstováním hub ve velkém začal Jiří Václavík v roce 1981, kdy mu přestal stačit domácí sklep a žampióny přestěhoval do zemědělského areálu, který zdědil po tetě. Přiznává, že za minulého režimu si díky tomu přišel na nemalé peníze, protože kilo hub se prodávalo zhruba za třicet korun, přičemž náklady jako elektřina a nafta byly oproti současnosti za pakatel. Navíc tenkrát se ze zemědělských produktů nemusely platit daně.
Dvakrát do roka se ve velkém sklízí hlíva. Zapojit se musí i šéf firmy s manželkou.
„V té době jsem jezdil volvem, které široko daleko nikdo neměl. To víte, že jsem měl kvůli tomu spoustu nepřátel a že v lidech hlodala závist, jenže už tehdy jsem si myslel, že když si vydělám peníze slušným způsobem, můžu si koupit auto, které se mi líbí,“ podotýká s tím, že v době, kdy pracoval na kriminálce, měl kvůli svému ekonomickému „vyskakování“ problémy i v práci. To, že si díky houbám ročně přišel i na 80 tisíc, jen těžko rozdýchával mnohý finanční úředník.
Co práce na žampiónové farmě obnáší, už si ale dokázal představit málokdo. „Houby si do toho nenechají mluvit, a když rostou, tak zkrátka musíte sbírat ve dne nebo v noci, v sobotu nebo v neděli. Je to zkrátka dřina,“ připouští Jiří Václavík a v myšlenkách se vrací do 80. let minulého století, kdy objížděli koňské stáje, aby si z nich vybrali hnůj. Z areálu Velké pardubické má nezapomenutelný zážitek. „Vidlemi jsme házeli koblížky a najednou k nám s plným kolečkem běží pan Váňa: Počkejte, počkejte, to je od šampióna, z toho porostou houby raz dva.“
Na tři panáky ještě mám
K žampiónům po listopadu 1989 přibrali ještě hlívu, kterou v té době našinec teprve objevoval, a později také – především mezi vyznavači zdravé výživy – módní shiitake. Na houby s léčivými účinky chce firma sázet dál, protože pěstování žampiónů se po vstupu Česka do Evropské unie, kterou zaplavili hlavně Poláci levně vypěstovanými produkty za nízké ceny, už nevyplácí. „Dojednali si totiž podmínky, kvůli kterým jim nemůžeme konkurovat. Drahá je na výrobě hlavně nenahraditelná ruční práce.“
Při hledání cesty, jak přežít a přitom se nevzdat milovaného oboru, se Jiří Václavík dopracoval až k četbě internetových stránek o čínské medicíně, která řadu léčivých hub využívá. Vzhledem k tomu, že nikdo z rodiny pořádně neovládá žádný světový jazyk, hojně využívají překladače v počítači. „Kdokoli ze světa chce po mně spolupráci, řeknu mu, ať napíše e-mail, a já si to nechám přeložit, klidně i z čínštiny. To je přece fantastická vymoženost.“
Takhle to u Václavíků na farmě vypadalo, když se ještě vyplácelo pěstovat žampióny.
Velké naděje v této souvislosti vkládá do jedenáctileté vnučky, která chodí na jazykovou školu a učit se nové řeči ji nesmírně baví. Sám teď nejvíc energie investuje do lesklokorky, houbičky, kterou naše povídání vlastně začalo. Na stole v kanceláři má její plátky naložené v lihu a v láhvi sušenou drť. Snaží se přijít na to, jak tento zázrak z východu dostat k lidem za přijatelnou cenu, neboť kilogram čistého prášku stojí ve světě více než čtvrt miliónu korun.
„Mně se chce pořád ještě dělat a doufám, že to děti a vnoučata mají po mně. Divím se kamarádům, kteří berou poměrně slušný důchod, ale pořád si stěžují, že nemají ani na pivo. My si sice nemůžeme vyskakovat, makáme od nevidím do nevidím, musíme snižovat náklady, abychom nebyli drazí, ale naříkat si nebudeme. Můžu si dát klidně tři panáky, aniž bych koukal do peněženky, jestli na to mám.“
