Pravda versus nejčastější mýty o angíně

V řadě seriózně vyhlížejících článků se dočtete, že hnisavou angínu mohou vyvolat bakterie, viry a v některých případech dokonce i plísně. Nemohou. Hnisavou angínu vyvolávají pouze bakterie. V naprosté většině případů jde o streptokoky.

Bolest v krku, horečku a další problémy však velmi často způsobí také viry. „Až 90 procent zánětů hltanu, se kterými pacienti přicházejí za lékaři, vyvolávají právě viry,“ říká Roman Michálek, specialista ORL (ušní, nosní, krční) z Pardubické nemocnice.

„Rozdíl mezi tím, jestli je původcem infekce virus, nebo bakterie, je klíčový kvůli způsobu léčby. U bakteriální infekce dostává pacient antibiotika, na viry však neúčinkují. Proto je u běžných virových infekcí nemá smysl předepisovat ani užívat.“

U těchto viróz obvykle stačí, když člověk zůstane v klidu a v teple, nejlépe v posteli, pije dostatek vhodných tekutin a na krk si dá třeba Priessnitzův obklad. Když se jeho stav po dvou, třech dnech nezlepší, měl by zajít k lékaři.

Může se stát třeba to, že na virovou infekci nasedne infekce bakteriální, což není nic neobvyklého. Pak už je samozřejmě vhodná léčba antibiotiky.

Naprostá většina lidí si myslí, že typickým příznakem angíny jsou čepy v mandlích. „Tohle je bohužel častý omyl,“ vysvětluje doktor Michálek.

„Čepy, tedy drobné nažloutlé hrudky v mandlích, se objevují i u zdravých jedinců. Ve větší míře pak u pacientů, kteří trpí vleklým zánětem mandlí. Jsou příznakem jejich nesprávné samočisticí schopnosti, nikoli hnisavé angíny.

Patrové mandle u nemocných, které trápí jejich vleklý zánět, pak bývají viditelně zvětšené. Pacient má pocit tlaku v krku, může ho trápit i zápach z úst nebo chrápání. Ale ani v tomto případě nejde o angínu.“

Podobné je to podle doktora také s bělavými plochami na mandlích. Ty signalizují takzvanou hyperkeratózu, tedy rychlejší olupování jejich povrchu.

Mandle jsou součástí naší imunity. Pokud je stimuluje k výkonu třeba zátěž bakterií, může se jejich povrch obnovovat zvýšenou rychlostí. A projevuje se to právě tímto způsobem. Častěji se s tím setkáváme u dětí.

„Nedělá se s tím nic, nemá smysl ani si vykloktat ústa nějakými dezinfekčními nebo zklidňujícími roztoky,“ vysvětluje Michálek. „Je to prostě přirozený projev imunity a intenzivně pracujících mandlí.“

Lidé si bohužel tato bělavá místa často pletou s povlaky u hnisavé angíny. Ty ale vypadají jinak a lékař by to měl umět rozeznat. Stejně tak obraz mandlí, které postihla virová infekce, bývá jiný než těch, které zasáhla bakteriální nákaza. V každém případě platí, že čepy a bělavé plochy na mandlích nejsou příznaky hnisavé angíny.

I zde platí: v první řadě si dopřejte klid a teplo. „Ideální je, když pacient vydrží dva tři dny doma,“ vysvětluje Michálek.

„Nastartuje si imunitní reakci, a to je důležité. Pokud se jeho stav nezlepší, znamená to, že si jeho imunita sama s nemocí neporadí. Pak je dobré, aby zašel za svým praktickým lékařem. Ten ho vyšetří, a pokud u něj zjistí jasné příznaky hnisavé angíny, nasadí mu antibiotika.“

Lékem první volby je u hnisavé angíny úzkospektrý penicilín (pokud na něj pacient nemá alergii). Jde o velmi bezpečný lék, který účinkuje spolehlivě. Streptokoky si na něj zatím nedokázaly vyvinout odolnost, i když se používá už 80 let. To se nedá říci o některých jiných antibiotikách, byť novějších.

Je však nutné, aby pacient bral penicilin v přesném rytmu. Původně se užíval po čtyřech hodinách, dnes se podává po šesti. „Pokud ho nemocný bere v delších intervalech, které výrobci léků v příbalových letácích připouštějí, hrozí selhání léčby,“ říká lékař. „Antibiotikum nedosáhne v těle správné hladiny a škodlivé bakterie nezahubí.“

Řada pacientů nedodržuje šestihodinové intervaly. A místo 8 až 10 dnů užívá léky jen několik dní. Vysadí je hned, jak povolí bolesti v krku, teploty a další subjektivní potíže. To bývá nejčastější důvod, proč se choroba vrací.

Pokud pacient dodržuje léčebný režim podle doporučení lékaře, je léčba hnisavé angíny vysoce úspěšná. Za jeden až dva týdny po dobrání antibiotik bývá opět v kondici.

V řadě článků, a to i na seriózních internetových adresách, se dočtete, že by lékař měl pacientovi udělat vždy výtěr, aby zjistil, jaké bakterie ho nakazily a jaké léky mu nasadit. A to samé by prý měl udělat na konci léčby, aby si ověřil její účinnost.

„V běžném případě, kdy vidíte typický obraz hnisavé angíny, je to zbytečné,“ vysvětluje Michálek.

„Když má pacient nejasný nález, bývá vhodné, aby mu lékař vyšetřil zánětlivý faktor CRP ještě předtím, než mu nasadí antibiotika. Spolehlivě tak odliší, jestli v organismu probíhá virová, nebo bakteriální infekce. Výtěr z mandlí a jeho bakteriální rozbor dělají lékaři obvykle tehdy, když se angína opakuje. Nebo při jejích komplikacích. Po léčbě může lékař zkontrolovat pacientovi také sedimentaci, pokud je to potřeba.“

Dřív lékaři odstraňovali lidem krční mandle častěji než dnes. To platí zejména pro děti. Dnes už to dělají zřídka. Začali totiž využívat takzvaný pittsburghský protokol. Ten přesně stanoví, kdy pacientovi může přinést největší zisk to, že mu mandle odstraní. Vodítkem je frekvence, s jakou se angíny za určité období opakují.

Spousta lidí si také myslí, že nemohou dostat angínu, když jim lékaři v dětství odstranili krční mandle. To není vždy pravda. Abychom pochopili, proč to možné je, musíme říct o mandlích něco víc. Jsou součástí Waldeyerova mízního okruhu, který máme v hltanu. Pomáhá nám, aby se tudy nedostávaly infekce do těla.

Součástí tohoto okruhu jsou patrové mandle (jako jediné je přímo vidíme po obou stranách hltanového čípku). Ale také hltanová mandle, uložená v nosohltanu, a jazyková mandle na kořeni jazyka. Součástí okruhu jsou i mandle, které najdete podél vyústění Eustachovy trubice, a patří do něj také mízní tkáň na zadní stěně hltanu. Celý systém je vzájemně propojený a funguje jako jeden celek.

Pokud nám lékaři odstraní patrovou mandli, může zánět postihnout i jinou část Waldeyerova okruhu, obvykle mandli hltanovou nebo ty jazykové.

Ty se ale praktickému lékaři velmi špatně diagnostikují, pokud se zanítí. Nemá totiž potřebné přístroje, aby na ně v hltanu dobře viděl. V případě nejasného nálezu by proto měl nemocného poslat na vyšetření k ambulantnímu ORL specialistovi.

Vůbec nejčastěji se odstraňují mandle hltanové, a to v dětském věku. Zvětšená hltanová mandle vede u dítěte k trvalému dýchání ústy, opakovaným středoušním zánětům, poruše Eustachovy tuby se zhoršením sluchu, huhňavosti a k tomu, že neprospívá.

Méně často lékaři odstraňují pacientům mandle patrové, a to především v dospělém věku. Hlavním důvodem jsou opakující se hnisavé angíny.

„Po odstranění patrových mandlí se během dvou let situace v hltanu stabilizuje a dochází k snížení počtu bakteriálních zánětů hltanu, ale často i dalších infekcí horních cest dýchacích. Tradované tvrzení, že se po odstranění patrových mandlí infekty přestěhují do dolních cest dýchacích, nebylo prokázáno,“ vysvětluje doktor Michálek.

Někdy hnisavou angínu doprovázejí komplikace. Jejich příznakem je horečka a bolest v krku na jedné straně. Bývá tak silná, že pacient nemůže polykat ani tekutiny, navíc bolest často vystřeluje až do ucha.

Vedle mandle obvykle vznikne ložisko hnisu. Je nutné ho vyčistit (někdy je třeba ho naříznout) a nasadit antibiotika. Občas lékaři musí odstranit i patrové mandle, pokud je už v minulosti neodstranili a ložisko hnisu nevzniklo vedle jejich zbytku.

Angíně překvapivě nesvědčí jen zima, nárůst počtu pacientů lékaři evidují i v létě. „Nejvíc jich bývá v červenci,“ říká lékař.

„Nevíme přesně proč. Důvodem je zřejmě to, že se o prázdninách a o dovolené častěji potkávají s jinými lidmi. Roli hraje i vlhko, teplo a prochladnutí, když si nedají pozor.“

Nejlepší prevencí proti angíně je zdravý životní styl a otužování, včetně saunování.

Pokud pacienta pobolívá několik týdnů v krku, a to bez zjevné příčiny, navíc nevysvětlitelně hubne, případně se mu ve slinách nebo v hlenu objevuje příměs krve, může jít o příznaky zhoubného nádoru hltanu. Měl by svůj stav okamžitě konzultovat s praktickým lékařem.

V posledních letech výrazně přibývá počet pacientů s rakovinou hltanu. Příčinou není jen kouření nebo přílišné pití alkoholu, ale také infekce HPV, tedy lidským papilomavirem. Častější bývá u mladších lidí. Může u nich souviset s oblibou orálního sexu.