Poslední milenku zřejmě nasadila na Kennedyho tajná služba Stasi

Prezident se s kráskou ze saské Riesy seznámil na jaře 1963 – půl roku předtím, než jeho život přervaly atentátníkovy kulky v Dallasu. Víc než čtvrtstoletí se pak Federální úřad pro vyšetřování (FBI) zabýval tímto případem, který pod číslem jednacím 105 – 122 316 nabobtnal na 478 stran. Část z nich FBI odtajnila a výtah z nich zveřejnil německý nedělník Welt am Sonntag.

Dnes žije 77letá Ellen Rometschová v ústraní v poklidné vesničce u Bonnu. O vztahu s Kennedym se odmítá bavit a její třetí manžel odhání všechny zvědavce. Svými tvary, netajenou náruživostí a vyzývavostí popletla počátkem šedesátých let hlavu nejednomu americkému politikovi, bankéři či konstruktéru raket.

FBI se na ni zaměřila nikoli kvůli tomu, že spala s prvním mužem („Byl to nejlepší sex, jaký jsem kdy zažil,“ měl JFK hodnotit první noc s Němkou.), nýbrž kvůli tomu, že pocházela z někdejší NDR.

Rodina Rometschových původně zapustila kořeny ve Slezsku, po druhé světové válce začali Ellenini rodiče a jejích šest sourozenců budovat existenci v Riese. Ellen pracovala jako stenotypistka na okresní správě, činila se v mládežnické organizaci, rodiče se měli co ohánět na vlastním statku. V roce 1955 emigrovali do Spolkové republiky. Tam se pohledná dívka vyučila prodavačkou, dvakrát se provdala. Se svým druhým mužem, svobodníkem bundeswehru, se počátkem roku 1961 vydala do Washingtonu, kde on sloužil na ambasádě.

Krása, rozvernost a ochota vrhat se do dobrodružství jí otevřely dveře do nejvyšších pater americké politiky. Zakrátko se bez ní neobešla jediná párty politických prominentů v legendárním klubu Quarum, kde si vyhazovali z kopýtka poslanci a lobbisté.

Bobby Bauer, tehdejší tajemník poslanecké frakce Demokratické strany v Senátu a jeden z nejvlivnějších mužů v zákulisí washingtonských bašt moci, ji počátkem jara roku 1963 představil Kennedymu.

V časopise Politico popsal Bauer loni Ellen pod titulem Sex v Senátu jako ženu, „která opravdu milovala orální sex“, a „několikrát si nenechala ujít večírky v Bílém domě“. JFK jí hned po první noci zatelefonoval a euforicky děkoval.

Rychlost, s níž se německá playgirl vyšvihla mezi washingtonskou smetánku, a její původ upoutaly FBI. Jeho agenti měli za to, že jí cestičku umetala Stasi. V memorandu ze 3. července 1963 uvádějí, že Ellen Rometschová „pochází z východního Německa, dřív pracovala pro režim Waltera Ulbrichta (generálního tajemníka SED a předchůdce Ericha Honeckera) a netajila se sympatiemi ke komunismu“.

Ihned po prvních upozorněních ji agenti FBI odvezli k výslechu v konspiračním bytě v Arlingtonu a věnovali se jí nepřetržitě osm hodin. Ustála to, protože tým FBI hlásil nahoru: falešný poplach.

To však neznamená, že vyšetřování FBI skončilo. Právě naopak, teď do toho FBI šlápla. Edgar J. Hoover, zakladatel a tou dobou ředitel FBI, o sexuálním řádění v Oválné pracovně Bílého domu informoval nadřízeného – ministra spravedlnosti Roberta Kennedyho. S prezidentovým mladším bratrem se přitom nenáviděli na život a na smrt.

Robert nelenil. Jako oficiální příčinu vypovězení Ellen ze země americké úřady neuvedly podezření ze špionáže, ale nezřízený sexuální život – z hlediska diplomatických zvyklostí a prezidentova charakteru pozoruhodný důvod.

V září 1963 opustila německá bohyně sexu Spojené státy.

Robert Kennedy, který celá léta tahal za bratra kaštany z ohně, pak převedl několik set tisíc dolarů na její nové lichtenštejnské konto. Ponížená žena potom vytrvale odmítala rozhovory pro média, ačkoli jí britský Daily Express nabízel 55 tisíc západoněmeckých marek.

Dodnes není jasné, zda ji ke Kennedymu nasadil Markus Wolf, šéf východoněmecké rozvědky, jehož považují lidé z branže shodně za nejvýkonnější špionážní mozek po druhé světové válce. Někteří o novodobé Matě Hari nepochybují.

Harold Gross, republikánský poslanec Sněmovny reprezentantů, si vybavil, jak se Ellen koupala nahá v šampaňském před očima generálů a špiček Národního úřadu pro letectví a vesmír (NASA). „Tak se část našich raketových tajemství dostala za železnou oponu,“ tvrdí Gross bez jakýchkoli pochybností – i důkazů.

To, že ani nejnovější dokumenty FBI příliš světla nevnesly, německého publicistu Jochena Trietnera nepřekvapuje. „Ve svazcích černá barva zakrývá vybraná jména a data. Navíc FBI není povinna odtajnit vše. K tomu ji v ojedinělých případech může přimět soud,“ vysvětluje. Navíc archívy Stasi se o Ellen nezmiňují ani slůvkem. „I kdyby pro ni nedělala, nevěřím, že by ji Stasi tak přehlédla. Nabízí se dvojí vysvětlení. Buď stačila vše zničit, nebo Ellen patřila mezi pár es, která Wolf řídil osobně, bez jediné poznámky,“ uzavírá.