Článek
| Jakmile se synem začala pořádně cloumat puberta, proměnil se náš domov v zápasnickou arénu.Tím spíš se snažím, abych se z práce vrátila domů dřív než můj manžel a trochu urovnala největší nepořádek. Ten muže zbytečně rozčílí hned, jak přijde ze zaměstnání. Náš syn se totiž z hodného a přičinlivého chlapce změnil v člověka, který jako by úplně zapomněl na všechno, co jsme do něj léta vkládali. Jeho vztah k povinnostem, práci a studiu je teď víc než vlažný, a navíc je hrozně nepořádný. Systematického a pedantického manžela to vytáčí k nepříčetnosti.V předsíni se válí neurovnaná hromada špinavých bot, mezi nimi jeho svršky a vyhřezlý školní batoh. Na kuchyňské lince leží plno špinavého nádobí a zbytků jídla. Když studoval distančně a trávil celé dny doma, byl chlív, který mě každý den vítal, nepředstavitelný. Jakmile přišel manžel, okamžitě mu stoupl adrenalin. Zrudl, hulákal na syna a spustil vodopád nadávek i výčitek. Obvykle to končilo výkřikem, že roste pro kriminál. Kluk ho navíc ještě provokoval. Tvářil se otráveně a hádal se s ním.Z pokoje mladého pána se stále line nějaký randál. Prý je to skvělá hudba. V jeho pokoji je často nevysáto, všude se válí špinavé a zmuchlané oblečení, mezi tím sešity, učebnice, knihy, obaly od jídla nebo pití, špinavé hrnky a nádobí. Ten nepořádek a chaos by rozčílil i úplného světce.Z pořádného a čistotného chlapce se stalo prasátko, ale účes nebo trička musí mít podle poslední módy. Středem jeho světa se stal mobil. Mluví s námi minimálně, ale když komunikuje, tak se obvykle hádá s otcem.Nejproblematičtější je, že se zhoršil i ve škole. Manžel hřímá, že z něj bude povaleč, nikam to nedotáhne. Mladý oponuje, že to nikam dotáhnout nechce. Muž řve, že ho nebude živit a tak dál.Otec se s ním také začal učit. Denně ho kontroluje a zkouší, takže je u nás pravidelně křik. Muž se každou chvíli vytočí, protože syn se tváří otráveně a je nesoustředěný. O víkendu přibude to, že nám nechce pomáhat s opravami domu ani s prací na zahradě. Jak může, tak se zdekuje. Vím, že chodí do nedalekého lesa hulit. I mě znepokojuje, ale občas se ho musím zastat. Pak se hádáme s mužem. Ten mě obviňuje, že toho lempla furt obhajuji a vůbec neřeším, co z něj bude. Chvílemi už nevím, co mám dělat. Jsem bezradná a někdy bych od těch dvou dárečků nejraději utekla. |
Nejste jediní rodiče, kteří nevěřícně sledují, jak se jim místo jejich milého dítěte klátí po bytě puberťák. A říkají si, co z něj bude. Podléhají falešným představám o tom, že dospívající člověk by měl vědět, co chce, a jít si za tím. Takových mladých lidí je menšina. Větší část se chová více či méně podobně jako vaše ratolest.
Rodiče na to obvykle reagují rozčileně, prostřednictvím zákazů, kontrol, trestů a kázání. To většinou nevede k ničemu. Spíš to stupňuje pubertální vzdor. Zkuste se na problém podívat z pohledu vašeho adolescenta.
Prožívá období, kdy se významně mění jeho postoje, potřeby, zájmy a priority. Doprovází to hormonální bouře a zmatek v hlavě i v srdci. Jednou se tváří suverénně, že všechno zvládá, vzápětí se chová jako bezradné dítě. Život mu nabízí určité možnosti, které ještě nezkusil, a neví, jestli na to má. Chce být rychle dospělým a jakákoli připomínka, že tomu tak ještě není, v něm vzbuzuje vztek a vzdor.
Přestaňte syna řídit, jen zpovzdálí pozorujte, co se děje. Veďte ho k odpovědnosti tím, že ji na něj skutečně přenesete. Tak mu umožníte dospělé zážitky. Musí nést důsledky svého chování i píle. Pak nebude mít na koho svádět svá selhání a průšvihy
Když po něm rodiče chtějí, aby se choval odpovědně, má pocit, že se z něj snaží udělat poslušného hocha, což je podle něj opak dospělosti. Proto se nejednou mění v bytost vzteklou a nepříjemnou. Často se chová jako sobecký, hubatý a líný klacek. Určitě přemýšlí o budoucnosti, ale jinak než jeho rodiče. Pro něj je podstatné to, jak obstojí před svými vrstevníky nebo před svou holkou. Tento týden nebo měsíc. Jakou školu dokončí za čtyři a více let, to neřeší.
Přiměřený vzdor a nezodpovědnost v chování jsou v tomto věku normální, a dokonce dobré. Nějaká vzpoura proti rodičovské autoritě musí přijít. Je to známka, že se z potomka klube nezávislá, dospělá osobnost.
Pomůže, když ho přestanete řídit a budete zpovzdálí pozorovat, co se děje. Veďte ho k odpovědnosti tím, že ji na něj skutečně přenesete. Tak mu umožníte dospělé zážitky. Musí nést důsledky svého chování i píle. Pak nebude mít na koho svádět svá selhání a průšvihy. Nepodléhejte panice, když změna nenastane hned. Klidně přihlížejte vývoji.
Nepořádek? Ty v něm žiješ. Špinavé prádlo? Peru jen to, co je v koši. Nemáš co na sebe? Tvůj problém. Škola? Jsi přece dospělý. Chceš s něčím pomoci? Dobře, ale jen pokud o to požádáš. Jednejte pod heslem: Udělám z tebe dospělého i proti tvé vůli. To, že bude zodpovídat za své chyby, ho přinutí, aby opravdu převzal zodpovědnost. Pomalu se začne měnit v člověka, který bude dospělý svými činy, a ne jen hysterickými výkřiky.
Snažte se vidět i jeho úspěchy a pochvalte ho za chování, které chcete, aby si osvojil. Jak k dobrým výsledkům dojde, je jeho věc. Počítejte s během na dlouhou trať. Dospívající nemůže být tak zodpovědný jako vy. Oceňte jeho pokroky.
Důležité je, že nastoupil správnou cestu. Každý člověk zraje pokusem a omylem. Neuškodí mu, když si občas spálí čumáček. A důvěřujte mu. To, co jste do něj od narození vložili, tam je, pouze se to nyní schovává. Jednou před vámi bude stát skvělý dospělý mladý muž.