Pohnutý osud rodiny filmaře Ladislava Broma

Svůj nejúspěšnější film Tulák Macoun s Otomarem Korbelářem v hlavní roli natočil na počátku nacistické okupace v roce 1939.

To už byl rok ženatý s Věrou Urbánkovou, pohlednou absolventkou anglického institutu. Nikdo už asi nezjistí, jak se ti dva zcela rozdílní lidé dali dohromady. Každopádně víme, že Věru s Ladislavem seznámil rodinný přítel, herec Bedřich Vrbský.

Ladislav Brom pocházel z chudých poměrů. Narodil se v Chocni, kde jeho otec pracoval na nádraží, a maminka byla celý život v domácnosti.

Právě v rodném městečku uviděl Ladislav v deseti letech poprvé „pohyblivé obrázky“ a láska k filmu ho už neopustila. Během studia na pražské konzervatoři se musel živit sám psaním článků a také třeba jako asistent v taneční škole.

Mezi jeho spolužačky patřila i Lída Baarová, s níž se spřátelil, a když točil v roce 1940 komedii Život je krásný, dal jí v něm titulní roli. Lída patřila také ke stálým hostům večírků, které Brom s manželkou pořádali za války v jejich bytě na pražském nábřeží.

V roce 1941 byl Brom zatčen gestapem, ale po čtyřech měsících ho propustili. Na svobodu mu pomohla právě Lída. On jí přátelskou službu oplatil o osm let později, když jí - stíhané za důvěrné styky s nacisty - pomohl při útěku z republiky.

S tehdejším hereččiným partnerem Matějem Kopeckým dojednával na Šumavě podmínky přechodu přes hranice. Před útěkem si ještě Lída nechala od Věry Bromové udělat blonďatý přeliv na vlasy, aby byla méně k poznání…

Během manželství s Bromem se Věře narodily čtyři děti - nejstarší Marcelce šla dokonce Baarová za kmotru.

Jedna z jejích dcer, Zuzana Rajmonová (72), mi nyní poskytla cenné svědectví: „Na svého tatínka si téměř nepamatuju. Jen na to, že s maminkou pořád někam chodili - na koncerty, do divadla… Většinu času nás hlídala babička Mary, což byla matka naší maminky.“

Životní příběh „babičky Mary“ je velmi spletitý. Jejím prvním manželem a otcem Věry se stal František Urbánek z významné dynastie hudebních nakladatelů.

Zemřel na španělskou chřipku, když bylo Věrušce teprve osm měsíců. Její činorodá matka však nezůstala dlouho sama. Seznámila se s kontroverzním Zdeňkem Zástěrou, jenž se od dvacátých let hlásil ke krajní pravici a patřil k zakladatelům Národní obce fašistické.

Paradoxně právě přívrženec fašismu získal posléze za zetě levicového a vlastenecky zaměřeného Broma. Druhý den německé okupace, 16. března 1939, Zástěra zetě požádal, aby ho spolu s režisérem Václavem Binovcem odvezl autem na Barrandov, kde se pokusili ve jménu arizace obsadit ateliéry a převzít nad nimi vedení.

Tenhle pokus sice skončil fiaskem, ale Zástěru to nijak neodradilo v dalších intrikách uvnitř českého fašistického hnutí. S Bromem se znepřátelil natolik, že ho dokonce podezíral z udavačství a chtěl se mu mstít.

Nakonec Zástěra, namočený i do spolupráce s německou bezpečnostní službou, vadil tolika lidem, že byl v roce 1941 poslán do Terezína a odsud do Dachau, kde v květnu 1942 zemřel.

V roce 1943, když se narodila Zuzanka, už byla její babička Mary vdaná potřetí - za soukromého a zároveň policejního lékaře Ladislava Tesaře.

Jakým způsobem Marie okouzlila právě tohoto muže, jenž už byl předtím ženatý a měl dceru Marcelku? Tesař měl rozsáhlé společenské styky, přátelil se s Maxem Švabinským a jako lékař pečoval o celou jeho rodinu. Za odměnu dostával malířova plátna, kterých byl jeho rozsáhlý dejvický byt plný.

„To mohu potvrdit, protože jsme jako děti v tom bytě v ulici Jugoslávských partyzánů často pobývali - hlavně pak v době, kdy náš tatínek emigroval,“ říká Zuzana Rajmonová.

Ladislav Brom svůj poslední hraný film Skalní plemeno, v němž debutovala mladinká Dana Medřická, natočil v roce 1944. Po válce, ačkoli byl nakonec zproštěn obvinění z kolaborace, ho již k filmové práci nepustili. Živil se jako obchodník s broušeným sklem.

V roce 1948 se s Věrou rozvedl a emigroval na západ, kde začal s novou partnerkou Olgou další životní etapu. Cestoval po Africe a točil o ní dokumenty. Do Prahy svým dětem poslal občas exotickou pohlednici nebo pár tuzexových bonů.

Když zůstala Věra Bromová sama se čtyřmi dětmi, velmi jí pomohla právě babička Mary a v podstatě cizí člověk - doktor Tesař.

Dvě děti se na nějaký čas přestěhovaly do Dejvic, dvě putovaly do klášterní školy v Kutné Hoře. „Byla jsem tam nešťastná, nemocná a zachránilo mě jedině to, že komunisté klášter zrušili,“ vzpomíná paní Zuzana. Její další vzpomínky už jsou radostnější - hlavně na prázdniny, které všichni trávili v Plané nad Lužnicí.

„Babička si tady pronajala vždy na léto domek, bylo to hned vedle chaty pana Hrušínského a tam u Lužnice a na velké zahradě jsme si užívali naprosté volnosti. Vůbec nechápu, jak to mohla babička vydržet. Obědy nám ale nevařila, na ty jsme chodili do hotelu na náměstí. Museli jsme se vyparádit, vzít si šatičky, rukavičky, květiny do vlasů, brácha krátké kalhoty s kšandami a košilku s motýlkem.”

„Všechno platil doktor Tesař, ale nejenom to. Podporoval mámu finančně, několik let hradil praní a žehlení pro celou rodinu, babička nám pekla štrúdly a bábovky, v Dejvicích se odehrávaly Vánoce, kdy se nás tam sešlo šestnáct, a dárky pořizovali především Tesařovi…. Po smrti babičky v roce 1965 se však cosi stalo a Ladislav Tesař začal požadovat, abychom mu všechny do nás vložené peníze splatili.“

Nejsem si jistá, zda režisér Ladislav Brom vůbec tušil, co se v jeho bývalé rodině odehrávalo. Jeho svět už byl někde jinde…. Každopádně doktor Tesař působil podle archivních záznamů ještě v roce 1950 jako policejní šéflékař.

Když mu ale bylo oznámeno, že se všichni lékaři musí stát členy Sboru národní bezpečnosti, spolu s kolegy řady policie opustil. Musel také uvolnit část prostor dejvického bytu, kde měl soukromou ordinaci i rentgenové pracoviště, a na dva a půl roku odešel pracovat do Ostravy.

Ačkoli mu někdo z recese či ze škodolibosti v jeho 63 letech vystavil úmrtní oznámení, nakonec se prý dožil asi pětaosmdesáti.

Bez zajímavosti jistě není, že režisér Brom měl sestru Milenu, později provdanou Lukešovou, která se stala jednou z nejčtenějších spisovatelek dětské literatury. Paní Zuzana na ni také vzpomíná jako na hodnou a laskavou tetu.