Článek
Stejně jako lidé i opice, sloni, medvědi, mravenci či dokonce hadi umí řešit nejrůznější problémy a mají schopnost učit se na základě svých zkušeností. Tudíž nikdy nechytíme téhož tvora dvakrát na tom samém místě stejným způsobem. Snadněji proto také lapíme zvíře mladé než to staré, které je zkušenější.
Podle příkladu Darwina, když byli hadi v teráriu chytáni již počtvrté lanovou smyčkou, naučili se jí vyhnout. Pozoruhodný je pak jeho příběh o kobře, která chytila v podzemí ropuchu, ale díky svému plnému břichu nemohla z díry vylézt. Ropuchu tedy vyzvrátila, načež se ropucha znovu pokusila utéct, a tak ji kobra opět polkla a zůstala raději v díře.
V dalším pokusu pak ropuchu vyzvrátila, chytla ji za nohu a vyvlekla ji ven z díry, kde ji následně konečně polkla. "Naše děti se stejně jako zvířata učí svými zkušenostmi. Pro rozvíjení jejich inteligence jsou velmi přínosné vizuální příklady, nejlépe formou příběhů. Vhodný způsob, jak vštípit dětem základní znalosti či principy slušného chování, pak nabízí i moderní technika," upozorňují odborníci připravující zajímavosti ze světa zvířat televizní stanice Minimax.
Komunikace mezi zvířaty
Zvířata se dorozumívají nejrůznějšími způsoby. Místo jazyka k tomu ale obvykle používají zvuky, gesta i postoje těla. Nejvyšší stupeň komunikace lze pozorovat u opic, u kterých dorozumívání probíhá na soustavě zvuků a primitivní znakové řeči. U šimpanzů například můžeme najít gesta jako polibky, objímání, poplácávání po zádech, podávání rukou či lechtání. Navíc je užívají ve stejných situacích jako my. Na přivítanou se objímají a dotykem druhého utěšují.
U zvířat, stejně jako u dětí, je možné rozvíjet celou řadu komunikačních dovedností. Psy můžeme například naučit, jak si říci o potravu, jak požádat o pomoc či jak upozornit na nejrůznější podněty a nebezpečí.
Opice jsou pak schopné se naučit i vyšší stupeň komunikace jako znakovou řeč. Světově nejproslulejší gorila Koko 27. dubna 1998 jako první zvíře dokonce odpovídala s pomocí své ošetřovatelky na dotazy, které lidé posílali přes chat. Tato nadaná gorila čerpá ze slovníku více než 1000 slov. Jak je vidět, v mnoha ohledech jsou si lidé a zvířata podobní, ne-li stejní.
V něčem se však lišíme. Zvířata jednají na základě instinktů, kdežto my máme možnost své chování volit, což nám dává morální cítění. Dokážeme se rozhodovat a vybrat si to, co nám vyhovuje. Proto se k zvířatům chovejme s úctou a važme si jich.
Emocionální život se od toho našeho příliš neliší
Zvířata jako my pociťují radost, lásku ke svým dětem, přátelství, hrdost, zvědavost, ale i strach, smutek, bolest, žárlivost, hněv a umí se i urazit. Jen tyto své pocity vyjadřují obvykle jinak než slovy. Například lásku či přátelství vyjadřují dotyky. Sloni pak dokážou stejně jako my plakat, když je jim smutno.
Při strachu se jim zrychlí tlukot srdce stejně jako nám. Například koně vyjádří i takové emoce, jako je netrpělivost, a to tak, že hrabou nohou, stejně jako nervózní člověk, který si podupává. Opice se pak vyjadřují i mimikou v obličeji. Když polechtáte šimpanze, vydává podobný chechtavý zvuk jako malé dítě.
Své negativní postoje pak obvykle vyjadřují tím, že vycení zuby a pohybují obočím nahoru a dolu. Často se umí i urazit a někoho naschvál ignorovat a nekomunikovat, stejně jako lidé. U opic pozorujeme i údiv, stejně jako my, i ony zdvihají obočí, malý rozdíl je však v tom, že jím rychle pohybují nahoru a dolů. Když se pak opice soustředí, můžeme v jejím obličeji vidět soustředěný výraz a odhodlání stejně jako u lidí. Má stisknuté rty a zpomalený dech.