Pochoutky z králičího masa, které nezevšední

Možná vás překvapí, že u nás se králíci začali chovat až na počátku 20. století. Předtím se na jídelníčku objevovali pouze jejich divocí předkové, za ušáky se muselo s flintou, nestačilo sáhnout do kotce.

Ale přestože má chov těchto domácích zvířátek v našich krajích poměrně krátkou tradici, zaznamenali naši chovatelé a šlechtitelé řadu úspěchů.

Jemné, světlé králičí maso se počítá k těm nejzdravějším. Je plné lehce stravitelných bílkovin, nemusíme se proto bát ani konzumace navečer.

Samozřejmě v tom případě, že jako přílohu zvolíme zeleninu. Králičí maso má velmi nízkou energetickou hodnotu, kolem 550 kJ ve stovce gramů, je velmi málo tučné. A když už se nějaký ten tuk v pekáči objeví, nemusíte z něj mít strach. Převažují v něm totiž nenasycené mastné kyseliny, neohrozí tedy naši hladinu cholesterolu. Pokud jde o prvky, můžeme počítat s přísunem draslíku, fosforu, hořčíku a zinku, dále pak vitamínů z řady B.

Velkým bonusem je lehká stravitelnost. Protože však nikdo a nic není dokonalé, na králičí maso s vysokým obsahem purinů by měli zapomenout lidé s vyšší hladinou kyseliny močové v krvi a pacienti trpící dnou.

Tradice je tradice a řada hospodyněk sahá při přípravě králíka po slanině a špeku, aby výsledek jejich kulinárního snažení nebyl suchý. Což o to, se špenátem a bramborovým knedlíkem je takový pěkně prošpikovaný králíček na česneku velká delikatesa. Bohužel při takové úpravě přijde o své zdravotní benefity.

Aby zůstal křehký a šťavnatý bez špeku, je dobré péct ho poměrně krátce a před pečením nechat maso zatáhnout prudkým orestováním na pánvi.

Také způsoby, kdy se maso v podstatě dusí (zabalené ve fólii, v alobalu, připravené metodou sous vide či dušené pod pokličkou), v něm uchovají dostatek přírodní šťávy.

Králík si skvěle rozumí s bylinkami. Vyzkoušejte ho na tymiánu či rozmarýnu, přidejte trochu šalvěje a jindy pro změnu bobkový list, nové koření a rozhodně nešetřete jalovcem.

Báječně chutnají i běhy v trojobalu usmažené jako klasické řízky.

V dnešních receptech najdete návody, podle kterých králičí maso připravují kuchaři na jihu Evropy. Podlévají ho bílým i červeným vínem, nešetří provensálským kořením ani olivami.

Třeba na Maltě, kde se kdysi tito tvorečci přemnožili a díky tomu se z nich stal národní pokrm, používají často worcesterskou omáčku, maso předem nakládají do červeného vína, poté zprudka opečou na olivovém oleji a posléze pomalu dusí. V omáčce nikdy nechybí česnek, rajčata a většina už vyjmenovaných bylinek.

Když už jsme se vydali na králičí cesty, podívejme se do Francie a Belgie. Ve Francii při přípravě používají hodně másla a slaniny, libují si v kombinaci s uzeným masem, nechybí dijonská hořčice a možná vás překvapí, že Francouzi toto libové masíčko často podkládají plátky bůčku.

Jedním z nejznámějších plemen je belgický obr, což naznačuje, že i v této zemi se králíci těší velké oblibě. Zvlášť jsou-li pečení na jablkách a podlévaní černým pivem.

Pokud se ale chcete na závěr z kulinárního výletu vrátit domů, upečte králíka se spoustou česneku a naší dobré majoránky. A nedá se nic dělat, kousíček slaniny v tomto receptu také najde své místo.