Plus size modelka Veronika Kořínková: Sehnat modelku v mé velikosti není snadné

V polovině června měla další ze svých focení. Poprvé na něj ale odjížděla s malým synem Tobíkem narozeným na jaře.

Až mu bude rok, zákaznice si budou kupovat oblečení, které jeho mamka právě nafotila. Tak dlouho totiž obvykle trvá, než se módní zboží dostane až k nim.

Dlouho jsem po ní nešla, tak nevím, jak to bude letos. (smích) Byl lockdown, během něhož jsem měla home office, a navíc jsem byla těhotná, tedy dvojnásobně opatrná...

Jsem si ale skoro jistá, že mě lidé vnímají jako známou tvář až od okamžiku, kdy mě skutečně znají. Pro ostatní jsem ta holka z výlohy, holka z plakátu. Anonymní obrázek nabízející kvalitní spodní prádlo. Výjimkou z toho pravidla byly pouze děti ze základní školy, kde jsem rok učila. Ty byly skutečně všímavější.

Spíš je zaujal jeden díl televizního pořadu Sama doma, kde jsem se Žanetou, naší stylistkou, vysvětlovala, jak správně sedí plavky. Což karlínské školáky evidentně pobavilo. A ač byli už takoví puberťáci, jejich reakce byly vesměs pozitivní.

Já vám nevím. Za tu dobu, co je se mnou, si zvykl, že neustále řešíme podprsenky, plavky, spodní prádlo. Bere to jako moji součást.

Znervózní ho ovšem jiné věci. Jak pro naši firmu zařizuji i focení, máme doma často všude plné krabice. Občas má pocit, že o spodní prádlo doslova zakopává. Chce, abych je odvezla co nejdřív do práce. V tom ho chápu.

Už někde na písku. Pocházíme z jedné severočeské vesnice, chodili jsme spolu i do školky. Byl by ale o rok níže, protože je o rok mladší...

Všímat si toho druhého jsme vzájemně začali až kolem puberty. To už jsem studovala v Praze, grafiku a polygrafii na Hellichovce. Domů jsem pak jezdívala jen na víkendy. Během nich jsme párkrát v partě někam zašli. Než jsme se dali dohromady, chvíli to trvalo. Z kamarádství se stal vztah, který už trvá deset let. Vzali jsem se před téměř dvěma roky.

Ne, a proč by mělo? Ono je dnes i vlastně zvláštní jakékoli číslování. Se svou postavou budu u jedné značky nakupovat oblečení XXL a u druhé klidně S. Záleží na konkrétní firmě, řetězci, jaké symboly, míry použije.

A je samozřejmě zjištěno, že každá žena se cítí líp, když si najednou místo M kupuje S. Je to takové milé klamání zákazníků, díky němuž nemusíte mít rozhodně mindrák, že si kupujete v určité konfekci velikost XXL.

Teď jsem se dlouho neměřila. Ale určitě to bude přes prsa přes sto centimetrů, kolem 105. Pas tak 80 a přes boky mám zhruba 105-106 centimetrů. Což je z pohledu proporcí ideální poměr. Dřívější v modelingu udávaný ideál 90-60-90 totiž počítal s menšími, křehčími postavami našich předků...

A ženy v posledních letech „rostou“. Mé míry tak nejsou neobvyklé, jako bývaly v dobách, kdy jsem byla v základní škole. Se svým dekoltem již nevyčnívám.

Jestli se mě svou otázkou opatrně ptáte, zda nemám po těhotenství, porodu na těle moc strií, vytahané břicho, povislá prsa, tak odpovím: Kupodivu ne. Budu ještě upřímnější. Všeho popsaného jsem se bála, asi jako každá žena, opravdu moc.

Jenže záhy po šestinedělí jsem paradoxně zjistila, že mám lepší postavu než před dvěma roky. Všechno na mém těle si po porodu nějak sedlo. Není to stoprocentní, ale cítím se dobře a na focení se moc těším. Proto mi je i prádlo, které na mě šili.

Mám pro něj hlídání. Navíc pro Triolu fotím roky. Vím, že proces se dá zvládnout i s malým dítětem. Ostatně na posledním se mnou také byl. Sice v bříšku, ale byl. Snímky vznikaly ve čtvrtém měsíci mého těhotenství. Myslím si, že byste to ani nepoznala...

Asi ano, ale já nad tímhle přemýšlím. Nechci, aby kdokoli musel kvůli mým špíčkům, nedokonalostem následně strávit hodiny u retuší. Nechci nikomu zbytečně přidávat práci. Dávno taky vím, že pro ty nejlepší záběry se musím hlavně pořádně vyspat. Snažím se mít hezkou, sjednocenou pleť, pečuju o vlasy.

No a samozřejmě myslím i na své tělo, jsem na fotkách přece jen polonahá. Snažím se nemít modřiny, nepoužívám nekvalitní samoopalovací krémy, dělají fleky. Ke všemu vyjmenovanému pravidelně cvičím. Dlouhodobě sedím v kanceláři, pracuju naplno hlavně v marketingu a kvůli zádům nějaký sport dělat musím.

Diety mě míjely přesně do té doby, než jsem začala kojit. Kvůli Tobíkovi nad jídlem musím přemýšlet víc, aby ho nebolelo bříško. Netajím se ani tím, že výhledově nechci zbytečně kynout. Dopřeju si, na co co mám chuť, ovšem nepřecpávám se.

Jednoho dne jsem poslala, a to na poslední chvíli, své fotky do Trioly, kde zrovna hledali modelky s kypřejšími tvary. Přemluvily mě kamarádky, které věděly, jak těžce vzhledem k mírám sháním spodní prádlo... Pozvánka na pozdější casting mě překvapila. No a vzali mě.

Ze začátku to ani tak nevypadalo. V roce 2012 jsem studovala bakaláře na pedagogické fakultě v Ústí nad Labem, konkrétně výtvarnou výchovu a umění. Na magistra jsem pak šla do Prahy, ovšem tenhle stupeň vzdělání jsem již nedokončila. Po zmíněné roční praxi na základce jsem zjistila, že šťastná učitelka ze mě nebude.

(smích) Spíš mi chybějí talent a buňky na učení. Přece jen předávat na druhém stupni žákům lásku k výtvarnému umění vyžaduje schopnost motivovat děti k tomu, aby vůbec něco dělaly. Což mi nešlo. V rámci zachování duševní pohody – své a jejich – jsem se kreativně vydala jinam.

Zhruba jednou za čtvrt roku, což odráží sezonní rytmus uvádění novinek na trh. Ovšem hlavní náplní mého úvazku je už přes tři roky vážně jiná práce: zaštiťuju focení, dělám firemní katalogy, zařizuju, aby měly čas modelky, které pro nás fotí...

Kdybych to shrnula: mám na starost ty hezké obrázky, které si zákaznice prohlížejí, komunikaci firmy směrem ven.

Aktuálně ano. A musím říct, že jsem jednu dobu řešila, jestli je to vhodné. Jenže sehnat ženu mojí postavy není úplně snadné. Ano, holek, které mají nějaké to kilo navíc, je kolem nás poměrně dost. Ovšem pro katalog potřebujete souměrnou postavu. Musí mít ženské křivky, jež „drží tvar“ a vypadají dobře. A hlavně větší poprsí, to je ta naše výhoda, že šijeme na velká prsa i úzké hrudníky. Plus size modelky jsou plus size, ale nemají prsa. Svoje prsa.

Už ani ne. Často si ani neuvědomují, že na těch obrázcích jsem. Většinou je to ani nenapadne. Ani já tyhle situace dávno neřeším. Přijde mi, že jsem pracovně jen v podprsence, v prádle tak dlouho, že mi je to až jedno. Nestydím se. Mám svou postavu ráda. Vypadá tak, jak vypadat má. Pomáhá mi k tomu i to, že prezentované fotky nejsou vyzývavé. Podobně mě může potkat kdokoli za pár dnů na koupališti.

Po mámě. Je to taková krásná Češka plných křivek. Typická Slovanka, která neustále řeší shánění vyhovujícího spodního prádla. Aby jí sedělo, neřezalo, kde nemělo. Má velikost podprsenky 95 I.

Že mě to jednou asi také čeká, jsem věděla od dětství. Nikdy jsem nebyla moc hubená. Velké podprsenky jsem pak sháněla už na základce. Neustále jsme s mámou probíraly, zda mi sedí. Proto je taky na mě tolik pyšná, že podobné kousky fotím. Dokonce si pár plakátů pověsila doma.

Neměla jsem k tomu důvod. Modeling jsem vždy brala jako příjemnou zkušenost, koníček, zpestření života. Nechtěla jsem se mu věnovat naplno. Přijde-li tedy fotozakázka, módní přehlídka, jsem za ni ráda, ovšem žádného agenta, jenž by mi práci aktivně hledal, nemám.

Ale já nejsem typická modelka. Navíc jak jsem říkala, sehnat modelku v mé velikosti není snadné. Kdybych chtěla za sebe opatřit náhradu, budeme hledat poměrně dlouho. XXL modelky jsou v posledních letech žádané. A Češky mají pro tuhle kategorii až ideální postavy. Obvykle mají prsa, pas, boky. Což mimo jiné třeba u Španělek samozřejmostí není. Jižankám se tuky ukládají jinam než nám. Mají dvě tři břicha, často jim chybějí prsa...

No jasně. Prsa na fotky potřebujeme! Jsme firma prodávající spodní prádlo, plavky, které jen tak někam položit nelze. Zákaznice je chtějí vidět na postavě. Což vědí i zahraniční firmy. Je-li proto česká plus size modelka dobrá, pracuje hlavně v cizině. Pro české firmy je drahá.

Jsem docela klidná, trpělivá bytost, na prostoje jsem zvyklá. Na zakázce nás bývá víc. Vím, že se musíme všechny/všichni nalíčit, obléci, učesat. Během svých pauz si zajdu třeba na jídlo. Popovídám si s lidmi, které bych běžně nepotkala.

A když jsou modelky po hodinách a hodinách šlechtění připravené, následuje pět nejdůležitějších minut zakázky: udělají se fotky a všechny/všichni můžeme jít zase domů. (smích)

Pokud focení organizuji, celý den se nezastavím. Je neustále co hlídat a popohánět tým, aby se vše stihlo a bylo tak, jak má. Ale výsledek stojí vždy za to. Je prostě rozdíl v tom, když jsem před kamerou nebo za ní.

Stojíte-li vedle skutečných špiček oboru typu Ester Berdychová, Nikol Švantnerová, Renata Langmannová, samozřejmě rozdíl v mírách vnímáte. To je přirozené.

Ovšem žádné komplexy z toho nemívám. Naživo vás holky většinou mile překvapí tím, jak jsou normální. Navíc v modelingové branži je různorodost žádoucí. Že těch kil máte víc než on/ona? Za to se vám nikdo smát nebude. Trošku jiné je to pro mě na přehlídkách. Tam si řeknu: I ty sem patříš, platí tě za to, abys po mole taky šla, chtějí ukázat prádlo na reálných ženách. A zabírá to!

Jejich reakce jsou většinou velmi milé. Každý z nás má jiný vkus.

Dokonce několikrát. Větší velikost už nechci. Představa, že se mi budou s věkem, přibíráním na váze ještě zvětšovat, mě opravdu děsí. Mám skoliózu, velká prsa záda ničí. Uvidíme, jak budou vypadat po dětech. Nejdůležitější v rozhodování pro mě bude zdravotní hledisko.

Záleží na střihu. Může to být šedesát pět až sedmdesát J i K. Teď mluvím o číslování v Triole. I u spodního prádla, plavek platí, že se míry značku od značky výrazně liší. Kupujete-li jako Češka českou značku, bude vám spíš sedět než ta španělská, kde počítají se „svými“, tedy menšími, útlejšími ženami.

F 75 a E 85. Což je taková ta, která odpovídá nejčastějšímu přání našich zákaznic v obchodech. Chtějí 75 B, kterou měly před desítkami let. Na radu prodavačky, že mají velikost košíčků spíš F či G, následně rezolutně odpovídají: Já? Tak to ani náhodou! Následuje vyjednávání, vysvětlování, že takhle to už nefunguje.

Vyrábí, jen má jiné značení. Problém je v tom, že většina Češek nosí nepadnoucí prádlo. Navyknou si na určitou velikost a tu až zarputile žádají... Nechají-li si poradit, zjistí, že se svět spodního prádla posunul jinam. Že se vyvinuly speciální střihy pro malá a pro velká prsa, nové tvary košíčků, materiál, flexi kostice...

Proto radím všem, aby nebraly všechno, co najdou v regálech. Využijte rady profesionálních stylistek prádla či odborně vyškoleného personálu. Správná podprsenka podtrhne nejen vaši siluetu, budete díky ní sexy a zdravější.

Ano, zdravější. Velká prsa vám nebudou tolik zatěžovat záda, napínat šíjové svaly a rozjíždět bolest hlavy. A podprsenka, která vás někde tlačí, snižuje pocitový komfort.

Hodně žen chce bílou.

(smích) Jste výjimka. Ale velký zájem je o další basic barvu – černou. Dál zvažují tělovou, ovšem u ní zákaznice namítají, že nevypadá tak pěkně. Obvykle je přesvědčí, že je velmi praktická. Hodí se pod všechno. O volbě barvy rozhoduje i roční období. V létě se dobře prodává mimo jiné červená.

Černá, tělová a nějaký barevný kousek. Něco praktického a komfortního pro celodenní nošení i krajkový luxus pro výjimečné chvíle. Je důležité taky vědět, že když si u nás určitý střih podprsenky koupíte, můžete si podle jejího střihu vybrat i stejně ušité plavky.

Kvalitní, dobře vybraná podprsenka by vám je měla udržet v šesti osminách výšky vaší postavy. Máte-li je výš nebo níž, můžete být sebevětší krasavice a budete vypadat nepěkně. Těch 6/8 vám zajistí souměrnou postavu.