Pivaři versus vinaři mezi slavnými

„Co mám nejraději? Samozřejmě pivo,“ odpovídá mi na mou otázku ohledně preferencí v nápojích pro slavnostní chvíli zpěvák Petr Kolář.

A přitom se na mě dívá pohledem, z něhož lze vyčíst otázku, proč se na to vůbec ptám, když odpověď je přece jasná už předem.

Zas tak jasné to ale není, protože například režisér Jiří Menzel nebyl za svého života viděn ani jednou s půllitrem piva. Petr Kolář, ale třeba i Vilém Čok a herečka a zpěvačka Jitka Molavcová to však vidí jinak.

„Stejně jako vám chutná čokoláda, mně chutná pivo,“ začal tedy Petr Kolář s vysvětlováním. „Na pivu jsem vlastně vyrostl, stejně jako Moraváci vyrůstají, jak se říká, na víně. Já jako správný Jihočech chodím na ryby, do lesa a také si rád dám pivo. Každý den mi to nevyjde, protože když přes den pracuju nebo řídím auto, nepřichází to v úvahu.“

Ve chvíli, kdy už večer všichni spí, se ale prý zpěvák zavře do studia a začíná tvořit - a dá si nejen kávu, aby neusnul, ale i pivo na dobrou náladu. „Před koncertem zásadně nepiju, ale po něm si dám nejen pivo na žízeň, ale k tomu třeba i panáčka irské whisky, i když někdo by řekl, že se to nehodí.“

V dobách, kdy Petr Kolář ještě nesbíral Slavíky, živil se nejen příležitostným hraním a zpěvem, ale také rukama. „Pracoval jsem v zahradnictví a také jsem v hospodě čepoval pivo a to mě bavilo. Hospoda je krásné místo, kde můžete komunikovat s lidmi, což se mi líbilo. A pivo k tomu prostě patří. Přitom jsem ale pořád dělal muziku a o víkendech hrál na tanečních zábavách v různých kulturních domech i v hostincích.“

Petr Kolář už řadu let bojuje s cigaretami a doufá, že jednou se této závislosti zbaví. „S pivem je to jinak. Tady se ničeho zbavit nechci. Pivo je nejen nejlepší na žízeň, ale i k jídlu chutná rozhodně líp než nějaký tzv. softdrink, což je vlastně jen sladká limonáda.“

Herečka a zpěvačka Jitka Molavcová oslavila svým oblíbeným nápojem v uplynulém roce hned dvě jubilea najednou: šedesátku a zároveň čtyřicetileté angažmá v divadle Semafor, kde je parťákem Jiřího Suchého. Lásku k pivu má zakódovanou už v genech.

„Narodila jsem se v Praze na Vinohradech, a protože můj tatínek pracoval v pivovaře, měli jsme tam i služební byt. Také moje první cesta z porodnice vedla tedy rovnou do pivovaru. Když jsem byla větší, bylo pro mě toto místo posvátné také proto, že zde před válkou točil některé scény svých filmů Vlasta Burian a na dvoře se ještě sem tam našly filmové lampy.“

Na otázku, jaké z druhů piv má nejraději, mi herečka a zpěvačka odpověděla, že pivo je boží dar a na tom, jestli jde o pivo světlé, černé, řezané či kvasnicové, už tolik nesejde.

„Plzeň, Budvar, Samson, Kozel, Radegast i jakékoliv jiné druhy piva mi vždycky spraví nejen žaludek, ale i náladu. A když jsem v zahraničí, ochutnávám ráda i tamní produkci, ale tak jako u nás mi ještě nikde pivo nechutnalo.“

Také její první veřejné vystoupení se odehrálo v místech, kde pivo teklo a dodnes teče proudem - v kabaretu a dnešní pivnici U sv. Tomáše na Malé Straně. „Byly mi asi čtyři roky a bylo to na mikulášské besídce. Maminka totiž u sv. Tomáše pracovala jako provozní. Na výzvu konferenciéra, kdo z dětí zazpívá a zarecituje, jsem se přihlásila a před plným sálem spustila: Mým domovem tichá je putyka, mou touhou je sklenice plná… Vystoupení mělo úspěch, zato moje maminka omdlívala,“ usmívá se Jitka Molavcová.

Zpěvák Vilém Čok se piva velmi rád napije také, ale protože u něj stále víc vítězí kvalita nad kvantitou, musí zlatavý mok splňovat určité požadavky. „Během doby jsem si oblíbil hlavně zásaditá piva, která mi skvěle spraví zažívání. Všichni víme, že k nim patří především plzeň. Potlačuje žaludeční kyseliny a to organismu při pití piva dělá dobře.

Nejradši mám pivo točené z tanků, čili nikoliv ze sudů, kdy je do pípy poháněno kysličníkem uhličitým. Když se jeho poměr v pivu přežene, trochu pak připomíná sodovku,“ vysvětluje zpěvák. Pražské restaurace, kde mají plzeň točenou z tanku, vyjmenuje obratem: „U Pinkasů, Puor Celnice, U Rudolfina…“

Jako znalec kvalitního piva se mě také zeptal, jestlipak vím, proč je na pivu pěna, kterou nejvíce ničí již zmiňovaný CO2. „Nevíte? Pěna je na pivu proto, aby se do něj nedostal vzduch, takže čím déle se na něm udrží, tím je nápoj lahodnější.“ Z uvedeného vyplývá, že otevřít si doma lahvové pivo, nebo dokonce pivo z „petky“ je pro zpěváka jakousi degradací.

„Moje žena pivo moc nekupuje, takže jsem přímo odsouzený dojít si na něj do restaurace nebo do pivnice, ale vychutnám si jedno, dvě, maximálně tři a jsem úplně spokojený. Doby, kdy jsem vypil deset piv, jsou nenávratně pryč, to se do mě dnes už objemově nevejde.“ K pivu si Vilém Čok dává nejraději tatarský biftek s topinkou.

Ačkoliv rockera Kamila Střihavku by většina z nás patrně také pasovala na pivaře, opak je pravdou. Pivu moc nedá, nádherné chvíle mu zato prý do života přináší víno. A tvrdý alkohol nepije pro jistotu vůbec.

„Pivo si dám na doplnění tekutin po tenise nebo po fotbale, ale jinak mám rozhodně raději víno, a to hlavně červené a těžší s vyšším obsahem tříslovin. Věřím totiž vědeckým výzkumům, které tvrdí, že sklenička denně prospívá srdci a cévám. Podle mě to je ale dobré úplně na všechno.“ A jak to myslí?

„Pití vína je filozofie, a když si večer, když už všichni spí a přestanou zvonit telefony, otevřu láhev vína a naliju si z ní do sklenice, je to pro mě rituál, který mám rád. Cítím, jak se mi po těle rozlije zvláštní příjemný pocit, zklidním se, uvolním a všechen stres odplyne. Určitě je to lepší než si před spaním dát Stilnox. A druhý den, když si z té láhve naliju druhou sklenici, všímám si, jak je už víno malinko jiné a rozvinuté,“ dodává Kamil Střihavka. V hypermarketech ale víno nekupuje, protože ho zásobují výlučně přátelé z řad sommeliérů.

Herečka Národního divadla Iva Janžurová je předsedkyní šestičlenného spolku Dámy vína. „Jsem mezi nimi jediný laik, všechny ostatní dámy jsou téměř profesionálními znalkyněmi vína, zatímco já jsem hlavně jeho popularizátorkou,“ řekla mi.

Dámy vína se scházejí pravidelně jednou měsíčně a společně absolvují degustace. Jedna z těch posledních se konala například v Trojském zámečku v Praze, kde ochutnávaly vybraná francouzská vína. „Postupně vždy testujeme několik odrůd. Láhev je zabalená v ubrousku a hodnocení je anonymní. Vše zapisujeme do tabulky, body pak sečteme a stanovíme pořadí. Žádná pevně daná pravidla ve spolku nemáme a vystačíme si se zdravým rozumem.“

Na Silvestra si herečka už léta připíjí nejraději šampaňským a někdy se jí podaří přiťuknout si šampaňským značky Pomeri.

„Jednou jsem hrála v divadelní hře, kde jsem vyžadovala Pomeri, ačkoliv jsem s tímhle druhem nápoje neměla žádnou osobní zkušenost. Proto jsem pak pátrala po tom, jak to víno vlastně chutná, jenže mi bylo řečeno, že to je docela drahé francouzské šampaňské, čímž to pro mě skončilo. Nedlouho potom jsem ho dostala jako dárek od našich sousedů a musím říct, že bylo opravdu dobré.“

Láska k vínu v moderátorovi Janu Rosákovi dřímala prý dlouhá léta, ale naplno vypukla až v posledních letech. „To víte, jsem už v důchodovém věku, a tak se můžu některým věcem věnovat jen tak pro radost. A k nim rozhodně patří pěstování lásky k vínu,“ řekl mi. Všechno prý bylo plynulé a spontánní a hlavní roli při tom sehrála moderátorova manželka Jiřina. Ta totiž v Mníšku pod Brdy, kde spolu žijí, iniciovala založení Klubu přátel dobrého vína. „Jiřina nám přidělila i členská čísla a já dostal protekční 007.

Z aktivit našeho klubu se postupně stala velmi seriózní a bohulibá záležitost, dokonce máme i svůj festival a letos proběhl už pátý ročník.“

Festival vína se v Mníšku pod Brdy koná vždy v červnu před restaurací U Káji Maříka a Jan Rosák je jeho prezidentem. Svou funkci bere zodpovědně, a tak klub pořádá i jiné akce včetně pravidelných degustací.

Láskou k pivu Jan Rosák nikdy nezahořel, ale tu k vínu si vychutnat opravdu umí. „Na zahradě mám sklípek a víno do něj nakupuju průběžně z doporučených vinoték nebo od sommeliérů. Sklípek je třeba pravidelně odpíjet a to bývají krásné večery s přáteli.“ Protože ale moderátor pije výlučně ve společnosti, a nikdy sám a také pro radost, a nikoliv ze splínu, alkoholik se z něj patrně nestane.

A jaká vína preferuje? „Z bílých jednoznačně ryzlink. Tím si připiju i na Silvestra, šampaňské moc nemusím. A protože konec roku trávíme s rodinou většinou mimo domov, s přáteli slavíme tzv. falešný Silvestr, kdy vše zapijeme už pár dní předem. Kvalitní ryzlinky kupuju kromě zahraniční produkce také z té domácí čili od vinařů z Moravy. A co se týče červených vín, tam u mě jednoznačně vedou těžší vína z Francie, Chile a z Toskánska.“