Článek
Letos se do bitvy o nejlepšího pianistu sice přihlásil, ale kvůli práci odstoupil.
„Mám docela našlapaný program. Nicméně ta soutěž byla výborná zkušenost, motivovala mě,“ tvrdí muzikant. Na klavír hraje od svých šesti let a jeho talent ocenil slavný Jiří Suchý. Ve třinácti letech ho představil na prknech Divadla Semafor.
Dnes doprovází zpěvačky Renatu Drösslerovou, Marcelu Březinovou, Martu Balejovou, Alenu Bazalovou a Terezu Trnkovou.
Na Mezinárodní konzervatoři Praha korepetuje na hodinách interpretace, učí na ZUŠ Na Popelce v Praze 5 a spolupracuje se školním sborem. O prázdninách jezdí se sbormistrem Janem Staňkem do zahraničí na gospelové a spirituálové semináře.
Umí blues i jazz
„Mám rád šansony a blues, i když mi moje máma od dětství říká, že život a vůbec všechno je jazz,“ směje se Petr. Jazz hraje také, ale mnoho písní, které složil, je bluesových.
„Ještě bych zmínil jeden vlastní projekt - Sdružení Dobrovolných Šansoniérů. Založili jsme ho před sedmi lety a pravidelně vystupujeme v pražské kavárně v Salmovské ulici. Zveme všechny, kteří mají rádi šanson, herce, muzikanty, zpěváky. Vždycky dáme dohromady program, bývá to krásná atmosféra,“ láká příznivce tohoto oboru.
Dovolená trvala týden
Ale zpátky ke klavírům, které se už druhým rokem objevily na ulicích.
„Zahrál jsem si na hlaváku, u filozofické fakulty a na náplavce u Palackého mostu, na Míráku jsme to spolu s autorem myšlenky Ondřejem Kobzou otvírali. Na hlavním nádraží v Praze bylo křídlo, pak pianino a už tam není ani to. Bezdomovci ho zničili. Také na Masaryčce nástroj vandalové hned rozbili. O přežití bojuje i piano na náměstí Míru.
Ty klavíry nejsou žádné špičkové nástroje, jde spíš o to zahrát si pro radost, podpořit přirozené muzikantství. V dětství bych byl vděčný za možnost zabrnkat si jen tak v parku nebo na ulici. Neodolám ale ani teď, když jdu kolem a mám čas,“ připouští Petr, který nedávno na Létě plném hvězd v Praze doprovázel své „stálice“ Renatu Drösslerovou a Marcelu Březinovou.
Na soukromou dovolenou mu zbyl týden, kdy vyrazil do Bruselu a do Paříže. „Další týden jsem pracoval se sbory v Rakousku, ale i tohle byl obrovský odpočinek. A v září už zase začne škola.“