Článek
Není to pravda. Na pultech se pexeso poprvé objevilo v roce 1965 a doslova přes noc se z něj stal hit. Vymyslel ho výtvarník Zdenek Princ (1934) a vznik i úspěch této nové společenské hry částečně souvisel s rostoucí oblibou televize a se scenáristou Jaroslavem Dietlem.
V jeho raketovém startu měl však hlavní roli Vinnetou. Přesněji řečeno jeho herecký představitel Pierre Brice (1929-2015) a samozřejmě i jeho kolega Lex Barker alias Old Shatterhand (19191973), kteří hráli v populárních německých filmech natočených podle knih Karla Maye.
Obrázky s hrdiny z mayovek
Slavné mayovky se v první polovině 60. let minulého století promítaly v desítkách zemí a v roce 1964 přišla jedna z nich, Poklad na Stříbrném jezeře, také do Československa.
Na čerstvě vydané fotografie s náčelníkem Apačů Vinnetouem a jeho nejlepším přítelem Old Shatterhandem pak stávaly před ČTK-Pressfoto dlouhé fronty fanoušků. A tak výtvarník Zdenek Princ, který tou dobou právě nastoupil do podniku jako redaktor, dostal nápad.
Zdenek Princ se svým prvním pexesem.
Nabídl k vydání svoji novou společenskou hru, která vycházela vstříc právě této poptávce.
Na Barrandově získal fotky herců a k portrétům filmových postav nechal malíře Františka Sodomu přikreslit doprovodné obrázky s indiánskou tematikou.
Jeho první pexeso vyšlo v nákladu 10 tisíc kusů. Vyprodalo se během několika hodin a odstartovalo úspěch, jaký nikdo včetně tvůrce nečekal. Pamětníci vzpomínají, že pexeso se běžně hrávalo i v kavárnách, kde do té doby vládly šachy s dámou.
Jak název vznikl
Slovo pexeso se brzy vžilo jako Čapkův robot a dnes málokdo ví, že Zdenek Princ k němu vlastní autorská práva. Názvu hry si sice cení, protože si uvědomuje, že se mu povedlo stvořit úspěšnou značku, ale s vydavateli se o jeho použití nesoudí. Nechal pexeso jeho osudu a spokojil se s tím, že se lidé u něho dobře baví.
A jak toto dnes všeobecně známé slovo vzniklo? Tvůrce svoji hru nejdřív pojmenoval Obrázková mozaika. Šéfovi se to však nelíbilo, a tak mu dal za úkol vymyslet něco chytlavějšího. Prince zaujala tehdy populární televizní soutěž Pekelně se soustřeď, jejímž autorem byl Jaroslav Dietl.
Poplatek za použití jejího titulu se však zdál šéfovi příliš vysoký a chtěl raději jednoduchý název jako domino nebo loto. Jenže mladému redaktorovi nedal titul Dietlovy soutěže spát, a tak z něj vytvořil akronym - ze začátků slov sestavil zkratku. Hlásky K a S pak spojil do písmena X, a PE-XE-SO bylo na světě.
Abychom však byli ohledně autorství a československého prvenství úplně spravedliví, je třeba zmínit, že nejstarší hra na stejném principu, o níž dnes víme, vznikla už v 9. století na japonském císařském dvoře. Jmenuje se kai-awase a tvoří ji 360 párů mušlí s malovanými obrázky na vnitřních stranách.
Někdy byly dokonce bohatě zdobené drahými kameny a zlatem, a proto se používaly jako luxusní dárky nebo se jako rodinný poklad dědily po mnoho generací. Hra je oblíbená dodnes a je častým turistickým suvenýrem.
Sběratel Petr Mičánek se syny při zápisu do české databáze rekordů.
K šíření těchto her, jejichž princip je nepatentovatelný, nejspíš napomáhalo také skautské hnutí, které vzniklo počátkem 20. století ve Velké Británii a rychle se rozrostlo do dalších států.
Právě skautský oddíl zmiňuje jako jednu ze svých inspirací tvůrce československého pexesa. Už jako chlapec prý vymýšlel vlastní obrázkové mozaiky pro kamarády z oddílu a sám je vyráběl.
Nejžádanější jsou s večerníčky
Přestože většina Čechů si dnes pod slovem pexeso vybaví hlavně karty s postavičkami z televizních večerníčků, není to jen hra pro děti.
Paměť si s ní rádi trénují i dospělí, pro které se vyrábějí i velmi náročné sady nebo i zábavné kuriozity včetně karet s erotickými motivy. Čeští fanoušci pexesa dokonce založili klub a od roku 2009 každoročně pořádají ve Frýdku-Místku mistrovství republiky.
Byl by div, kdyby kromě hráčských vášní pexeso neprobouzelo také ty sběratelské. Někteří lidé vlastní stovky i tisíce sad a za mimořádné kousky jsou ochotni zaplatit i tisícové částky.
Jeden ze sběratelů Petr Mičánek z Blanenska svoji sbírku 630 pexes před dvanácti lety registroval v databázi rekordů pelhřimovské agentury Dobrý den. Díky tomu si ho všiml zřejmě největší český sběratel Pavel Hanzel, který do současné doby nashromáždil už téměř šest tisíc různých pexes a vlastní také nejucelenější kolekci karet, které vydávala do roku 1989 ČTK-Pressfoto.
Každoročně se pořádají mistrovství ČR v pexesu.
Spolu s dalšími přáteli pak oba založili Klub sběratelů pexes. Nejvíce žádaná jsou stará televizní pexesa s večerníčky, která můžou stát i dva tisíce korun. Nejstarší karty však mohou být ještě dražší, takže hodnota ucelených kolekcí potom stoupá i na desítky tisíc.
Možná by stálo za to prohlédnout zásuvky. Kdoví, jestli zrovna vám někde neleží sběratelský poklad.
Může se vám hodit na Zboží.cz:
