Petra Lovelyhair Vančurová: Líčením si vyčistím hlavu, stejně jako sportem

Na začátku roku 2011 jsem se nechala ostříhat a nepovedlo se to. Říkala jsem si: co teď honem s tím? Hledala jsem si přes internet clip in příčesky a zjistila jsem, že v Česku vůbec nejsou. Tak jsem se domluvila s jedním dodavatelem ze zahraničí a začala je prodávat.

Chtěla jsem pak ženám ukázat, co se s těmi příčesky dá dělat za účesy, a tak jsem začala točit tutorialy na starý foťák. Tehdy něco takového v Česku ještě nikdo nedělal a dobré, cenově dostupné fotoaparáty nebo kamery tenkrát nebyly. Muselo se hodně improvizovat.

No, zpětně hodnoceno jsou videa dost hrozný, prostě poplatný své době. (směje se)

To tu taky nebylo, i když na zahraničním, hlavně americkém YouTubu, se rozjížděly už v roce 2009. Nějaké ty Američanky jsem sledovala a strašně se mi to líbilo, odhodlávala jsem se začít s tím taky. Snažila jsem se od nich něco okoukat, ale ani ony tehdy neměly pořádnou techniku.

Tehdy ani nikdo nevěděl, že by se tím třeba jednou daly vydělat peníze. Dělalo se to jen jako koníček. Šla jsem do toho s tím, že se pobavím, předám lidem nějaké informace, zkušenosti, a přitom si popovídám s holkami, které jsou do líčení stejní blázni jako já.

Ne každá kamarádka to totiž chápe a vidí rozdíl mezi dvěma červenými rtěnkami. (směje se) Byla a pořád je to pro mě taková terapie.

Krátce po tom, co jsem začala, jsem zjistila, že v Česku nejsou žádné kosmetické štětce – oční stíny se nanášely nepraktickými pěnovými aplikátory, v drogerii byl snad jeden vypelichaný štětec na pudr. Tak jsem si sama navrhla sadu štětců, narýsovala to, všechno na milimetry rozkreslila a po celém světě jsme s manželem přes internet hledali dodavatele, až jsme našli.

Zadali jsme výrobu a v roce 2013 jsem je začala prodávat. Měly ohromný úspěch, dokonce síť drogerií Rossmann po tom hned skočila a prodávaly se i tam. Líbily se i Dermacolu a tomu jsme na ně v roce 2016 prodali práva. Vyváží je do celého světa.

Čtyřikrát jsem vyhrála soutěž Blogerka roku, to bylo ohromný, protože to je cena od lidí. Dojímá mě, jen když o tom mluvím. Celosvětový úspěch měly moje paletky stínů, které jsem navrhla ve spolupráci se značkou Revolution.

Poprvé jsem jela na presstrip do Londýna. Byl pro youtubery z různých zemí, já jsem tam byla jediná Češka a měli jsme se setkat s Heidi Klumovou (německá supermodelka), která tam natáčela reklamu. Byla jsem tak nervózní, že jsem noc předtím nemohla spát! Bylo to neuvěřitelný, celej ten plac, kde se spot natáčel, s Heidi jsme si mohli trochu popovídat, vyfotit se s ní...

Pak byl úžasný třeba pařížský fashion week, kde jsem se setkala s americkou herečkou Evou Longoriou. Zkrátka se dostanu na místa, na který bych se nepodívala, a setkám se s lidmi, se kterýma bych se nikdy nesetkala, nejen v zahraničí, ale i tady.

Měla jsem ráda paletky stínů, takže jsem se o nich zmiňovala ve videích. Přijel za mnou přímo majitel značky z Londýna a řekl mi: vymysli si, co chceš. Měla jsem naprosto volnou ruku.

Tehdy byly všechny paletky stínů na trhu takové, že na jedné straně krabičky byly stíny samotné a na druhé zrcátko. Já zrcátka na produktech vlastně nikdy nepoužívám, navíc zrcátko má i každý pudr, tak jsem si řekla, že by bylo lepší dát na tu stranu místo zrcátka další stíny. Takže tam byl dvojnásobek barev.

Do té doby tohle nikde nebylo, ani v zahraničí. Navíc jsem chtěla, aby na jedné straně byly studené barvy a na druhé teplejší, ladilo to.

V Česku se skoro všechno okamžitě prodalo. Byla jsem ráda, že to je kvalitní produkt za dobrou cenu. Na nic si nehraju, nemusím mít superdrahou kosmetiku, kdysi jsem si taky kupovala věci vlastně jen v drogerce.

Je pravda, že ta konkurence je obrovská. Přetahují si mezi sebou publikum, přitom ten český trh není tak velký. Na druhou stranu mají výhodu, že mají všechno potřebné: kvalitní video natočíte i na mobil, jsou dostupné perfektní produkty na líčení, osvětlení, aplikace, filtry.

Protože těch produktů a informací je tolik, že lidi mají problém se v tom vyznat. A ani leckdy nemají čas to studovat. Píšou mi, že mohou jít v obchodě víc najisto, přímo za věcí, která je zaujme u mě na videu.

Největší hokej je v péči o pleť, protože u té jsou nejdůležitější ingredience, ze kterých je složená.

Jenže to už je chemie a spotřebitel není chemik. Proto si myslím, že je dobré recenzovat kosmetiku i z tohoto hlediska, chci se v tom vzdělávat. Už jsem se kvůli tomu spojila s paní inženýrkou Průšovou, která je hodnotitelkou bezpečnosti kosmetiky – je jednou z mála v Česku, která může dávat povolení, že výrobek může jít na trh.

Sama sestavuje krémy, byla jsem u ní v laboratoři a přijde mi to neskutečně zajímavé.

Zásadně zmiňuji jen to, co se mi líbí. Musím to vyzkoušet, musí mi to sedět. Samozřejmě mám nabídky typu „jenom to ve videu ukažte, my chceme reklamu“, ale já tohle nemůžu dělat. Musím si za tím stát, vždyť ti lidi mi věří, utratí svoje peníze. Nemohla bych dopustit, abych jim řekla něco, s čím nesouhlasím.

Naštěstí mám ten luxus, že nemusím tyhle spolupráce brát pro peníze, abych zaplatila složenky. Vždycky jsem měla nějaký produkt nebo projekt, ze kterého jsem měla hlavní příjem. S manželem taky děláme konzultace pro různé kosmetické firmy, marketing, manžel i fotí...

Ano, do té doby jsem ten kanál spíš dotovala, protože jsem si sama kupovala kosmetiku k líčení a recenzím. Tenhle partnerský program, o kterém mluvíte, spustil YouTube asi v roce 2014. I proto začalo youtuberů přibývat, někteří do toho šli už s vidinou výdělku, že se tím budou živit, a v té době nastal přímo boom youtuberů i v beauty komunitě.

Lidi to nejdřív nechápali, ta starší generace už vůbec ne. Jednu dobu bylo slovo „influencer“ nebo „youtuber“ skoro nadávka. Někteří na videích jen dělali různé hlouposti, vtípky kvůli počtům zhlédnutí, to pak vrhalo špatné světlo na nás ostatní.

Dnes je ta profese už vnímaná lépe. Lidé si myslí, že natočit jedno patnáctiminutové video je hračka, ale ony jsou za tím třeba plné tři dny práce, která není vidět.

To nejmladší publikum, děti a teenageři, teď už nesedí u YouTubu, ale spíš u TikToku (sociální síť, kde videa trvají jen kolem jedné minuty), nevydrží se dívat na delší videa.

Já mám YouTube ráda, myslím, že vydrží, protože je to pořád skvělá alternativa televize. Kdo ho umí používat, může se díky němu vzdělávat a přitom se bavit, třeba já mám v oblibě kanál Nezkreslená věda, kde jsou skvělé přednášky. Stejně tak se můžu vzdělávat v dermatologii nebo v čemkoliv jiném.

Bylo to nepříjemný. Teď už jsem zvyklá, dívám se na to spíš technicky – tady je blbě úhel, tady to chce jiný světlo. Ale u těch prvních videí to byl opravdu trochu šok, máte o sobě nějakou představu, jak vypadáte, ale video není zrcadlo, taky se nevidíte nikdy tak detailně.

Nadšená jsem nebyla, ale nebrala jsem to naštěstí extrémně vážně, prostě jsem si řekla, že každý nějak vypadá. Bohužel někteří lidé komentovali můj vzhled dost nevybíravě.

No, většina těchhle lidí, kteří mají na moje chyby potřebu upozorňovat, mají nějaké chyby sami taky. Nakonec mě to dokonce psychicky neskutečně posílilo. V poslední době mi lidé píšou, že na videích vyzařuju takové zdravější sebevědomí, že jsem předtím byla víc stydlivá, uťápnutá. Teď už jsem to opravdu já a nebojím se říct cokoliv, co chci. A i to je asi důležité pro nějaký úspěch – být autentická.

Asi trochu ano, ale snažím se do toho nesklouznout. Byli jsme teď s manželem v Miláně, dělali jsme z toho blog, ale kromě jedné večerní akce, na kterou jsme byli pozvaní, jsem byla pořád nenalíčená a začínala jsem tak i ta videa.

Nechci, aby lidi získali dojem, že jsem pořád perfektně upravená, že jsem nějakej stroj. To nejsem. Chci ukázat, že někdy se nenalíčím, protože na to prostě nemám chuť.

Měla jsem pár osobních videí, když mě sledovalo míň lidí, jmenovala se „pillow talk“ a povídala jsem si v nich s lidmi o různých věcech i co se týče vztahů, psychologie a mělo to ohromný úspěch. Ale nikdy jsem nechtěla zacházet do intimností, detailů, je to totiž strašně snadno zneužitelný. Nejsem zase až tak otevřená. Měla jsem zkušenost se stalkerem a od té doby už toho nejsem schopná.

To asi jo, ale ne v negativním smyslu, spíš si říkám, co by které slušelo. Často řeknu třeba paní pokladní v obchodě, že má pěknou rtěnku, aby někdo ocenil, že si dala tu práci. Líbí se mi, jak se ženy vždycky rozzáří. Češky se často make-upu bojí, ale určitě je to lepší než kdysi.

Pro mě je největší radost, když mi žena napíše, že se nalíčila podle mého videa a třeba v práci ji pochválili, jak jí to sluší. Radost mi dělají i starší divačky, které se podle mě začaly líčit třeba poprvé v životě. Ono to není jen o rtěnce, je to i relax, radost.

Já, když mám náladu pod psa, tak se nalíčím. Ráda sportuju, protože si tím vyčistím hlavu, ale přijde mi, že účinek líčení je podobný. Já se na ten proces vlastně ráno těším, protože je to taková chvilka, kterou mám jen pro sebe.

Může se vám hodit na Zboží.cz: