Petra Černocká: Saxánu mi vyhrál nos

I když nazpívala písniček bezpočet, jako herečka se stala nejpopulárnější filmovou čarodějnicí. Psal se rok 1971 a režisér Václav Vorlíček dlouho nemohl najít dívku, která by se hodila na hlavní představitelku jeho nového filmu plného čar a kouzel. „Úpěnlivě hledal všude,“ vzpomíná Petra Černocká, které tehdy bylo devatenáct let. „I mezi zpěvačkami. Věra Špinarová se dokonce nechala slyšet, že Saxánu měla hrát ona. Nakonec jsem prošla s úspěchem kamerovými zkouškami a začalo se točit.“

Příběh mladé čarodějnice, která než aby strávila tři sta let po škole, raději uteče do světa lidí, kde svými kouzly způsobí značný zmatek, u diváků zabodoval. I díky hvězdnému obsazení dnes Dívka na koštěti patří mezi filmovou klasiku. Petra Černocká se na place potkala s Vladimírem Menšíkem, Josefem Bláhou, Františkem Filipovským, Stellou Zázvorkovou či Janem Hrušínským. První dny před kamerou měla strašlivou trému.

„Ale jen jaksi sama za sebe, ne z toho s kým hraju. I kdyby vedle mě stál Svatý otec, vyšlo by to nastejno.“ V paměti jí nejvíce utkvěly scény, které se točily v motorestu. „Tehdy ještě nebyl přistavený žádný cateringový autobus s občerstvením, tato vymoženost patří k filmování až v posledních letech. V motorestu byl herec rovnou u zdroje a mohl si, když zrovna netočil, objednat nějakou dobrotu v kuchyni.“ Díky roli Saxány se jí dodnes stává, že na ni někdo přátelsky zavolá, kde má koště. Děti zase chtějí vědět, jestli „fakt“ umí udělat dlouhou ruku.

Petra Černocká tehdy stála na počátku své kariéry. Zpívala v divadle Semafor ve skupině Šimka a Grossmanna, později u Suchého a Šlitra. Objevila se v legendárních hrách Jonáš a dr. Matrace a Čarodějky. Málokdo však tuší, že Petra k lehké múze zběhla od operního zpěvu, který dokonce vystudovala.

„Jako školačka jsem reprezentovala školu v pěveckých soutěžích,“ vysvětluje, jak se dostala k opeře. „Tu a tam jsem získala i nějakou cenu, i když jsem vždy měla jemný hlásek. Prospěch jsem měla slušný, ale bylo jasné, že mi exaktní předměty jako chemie a fyzika nejdou. Konzervatoř je shovívavá, špičkové výkony z běžného učiva se nevyžadovaly.

Klasiku jsem měla moc ráda, chodila jsem na ni s kamarádkami na bidýlko do Národního.“ Nicméně během studia objevila díky rádiu Luxemburg, které si pouštěl její starší bratr, Elvise a Beatles. „A bylo rozhodnuto. Ke klasice toho moc nepřidáte, ale když si písničku složíte sama a pak ji ještě zpíváte, je to paráda,“ říká. A navíc: „Víte, já na operu snad neměla ani figuru. Operní zpěvačka musí být persona, která je na jevišti nepřehlédnutelná. V mém ročníku byly holky vybavené i nosným, silnějším hlasem než já. Stručně řečeno, operní scéna v mém případě o nic nepřišla,“ směje se zpěvačka, která se s ní rozloučila na absolventském představení árií kuchtíka z Rusalky.

Představit si, že se Saxána ve světě lidí provdala za svou lásku a pořídila si dcerušku, malou Saxánku, která na půdě náhodou objeví pozůstatky čarodějnické minulosti své maminky, bylo pro tvůrce snadné, realizace trikově náročného filmu se ale značně protáhla. Režisér Vorlíček na něm v roce 2001 začal pracovat se svým vyhlášeným scenáristou Milošem Macourkem, který však o rok později zemřel. Natáčení se zdrželo i kvůli nejrůznějším patáliím s nekvalitně provedenými trikovými scénami. Film Saxána a lexikon kouzel tak měl nakonec premiéru až před pár dny.

Petra Černocká se před kamerou znovu sešla se svým filmovým miláčkem Janem Hrušínským - to kvůli němu jako Saxána zůstala ve světě lidí. Nyní se dozvíme, že si ho vzala za muže, porodila dceru Saxánku a pro klid v domě má zakázáno kouzlit.

Neposedná dcerka Saxánka však na půdě objeví kouzelnou knížku, pomocí níž může nahlížet do světa kouzel, a nový příběh je na světě. Hrát po letech manželku Jana Hrušínského zpěvačce žádný problém nedělalo. Už při natáčení Dívky na koštěti se skamarádili a průběžně se stýkali. Když se Jan Hrušínský stal principálem divadla Na Jezerce, pravidelně svou bývalou hereckou partnerku zval na premiéry.

„Honzík je Honzík. Víte, já ho asi pořád vidím jako kluka. Vídali jsme se celá ta léta dost často, a rádi. I lidi nás rádi viděli pospolu, tak trochu jako spiklence, kteří mají za sebou takový osudový film. To spojení je asi pevnější než beton. Jen ten Honzík je už pan divadelní principál a zajímavá osobnost se smyslem pro jemný humor, který obdivuji. V nové Saxáně má Honza seriózní tatínkovskou roli, takže si pak diváci ještě budou muset zajít za ním do divadla, kde zjistí, že se z něj vyklubal i excelentní komik.“

I když je ve filmu mnoho počítačových animací a triků, scény rodiny Bláhů se odehrávaly většinou v reálném bytě, který byl vytvořen v jedné krásné vile za Prahou. „S velkou oborou, kde pobíhalo stádečko srnek,“ připomíná Petra Černocká. „To bylo skvělé. Mezi záběry jsem mohla téměř ochočená zvířátka krmit. Jednou jsem s sebou vzala i manžela, který miluje zvířata, a byl to pro něj velký zážitek.“

„Víte, že nenapadlo?“ odpovídá na otázku, jestli jí po ohromném úspěchu příběhu čarodějnického učně Harryho Pottera napadlo, že Dívka na koštěti byla tak trochu jeho předchůdkyní.

„Ale to téma asi bylo ve vzduchu už delší dobu. To máte jako s písničkou. Nikdy nevíte, jestli motiv, který vás napadne, už vám někde nešel kolem ucha. Jenže motiv může být podobný a písnička svým celkovým vyzněním úplně jiná.“

Vše, co se týká kouzel a kouzlení, podle ní odjakživa lidi přirozeně zajímá. „Jsme už takoví. Nestačí nám jen materiálno, jsme přirozeně spirituální bytosti, které hledají i duši. No a duše je jemné předivo, které se živí něčím jiným než chlebem a čabajkou. Všechny záhady, kouzla a zázraky jsou pro nás vzrušující, dávají naší existenci širší význam.“

Největší kouzlo, které ji nabíjí, je jakákoli tvůrčí činnost. Proto si skládá písničky a píše texty. Prý tím ušetří výdaje za adrenalinové zážitky a sporty. „Šťastně polapený nápad u piana je pro mě v tu chvíli víc než dnes tak akcentovaný sex. No, snad to nebude číst můj manžel, nehledě na to, že dáma mého věku by se o sexu měla zmiňovat jen v nejnutnějších případech. Nejlépe u doktora,“ žertuje.

Zaklínadla, jimiž se Dívka na koštěti jen hemžila, si pamatuje všechna, nejen zlidovělé Dexempo krumplex. „Na rozdíl od všeho, co po čtyřiceti letech o tom filmu říkám,“ podotýká. „Protože na otázky týkající se Saxány odpovídám už tolik let, nejsem si jistá, co jsou fakta a co je tak trochu legenda. Ne že bych si chtěla vymýšlet, jen si toho už moc nepamatuji. Paměť jsem měla špatnou už jako holka, vždycky jsem si zapamatovala jen to, co bylo tak silné, že mi to na harddisku v hlavě nepřemazalo něco zásadnějšího. A protože v mém věku už zlepšení paměti nepřipadá v úvahu, spíš naopak, tak už se mě za deset let na Saxánu raději ani neptejte!“ končí diskusi o filmu, díky kterému se o ní píše nejen jako o zpěvačce, ale i herečce.

Za svou více než čtyřicetiletou hudební kariéru vydala mnoho písniček, z nichž třeba Ovečka nebo Náklaďák se dodnes zpívají u táboráků. Nejraději vzpomíná na spolupráci se skupinou Kardinálové, Zdeňkem Mertou a Petrem Novotným. „Třeba představení Můj milý Mikuláš Dačický bylo jedno z nejhezčích. Byla jsem v něm převlečená za husopasku a z věnečku mi spadaly stuhy, které ve tmě fosforeskovaly. To se mi moc líbilo a divákům taky.“

Po listopadové revoluci už ne každý zpěvák uživil kapelu, a tak začala Petra se svým druhým manželem, kytaristou Jiřím Pracným, jezdit na vystoupení jen ve dvou. „Odpadla spousta organizačních starostí a navíc jsme se vešli do jednoho auta. Bylo to také šťastné období. Jezdíme tak dodnes a já si hlídám, abychom měli aspoň osm vystoupení měsíčně. To aby mi manžel nezlenivěl.“

Myslí to v žertu a hned dodává, že její muž je chlap, který naopak bez činnosti nevydrží. „Ví, že práce šlechtí. Třeba po roce 1989, kdy se moc nevědělo, jak všechno bude, si našel práci v bazaru s kytarami. Majitel na tom obrovsky vydělal, protože to nejhorší pádlo, které skoro nehrálo, on dokázal prodat. Před zájemcem ho rozezvučel a ten až doma zjistil, že to bylo šikovnými prsty kytaristy, a ne nástrojem,“ říká zpěvačka o svém druhém manželovi, se kterým žije už dvacet let. Jiří se také s nadšením stará o jejich chalupu v Kytlici v severních Čechách, kterou kdysi objevil její bratranec, herec Vlastimil Brodský.

„Mezi mým tatínkem Pavlem a Vlastovou maminkou Aničkou byl velký věkový rozdíl, ale byli to sourozenci,“ upřesňuje Petra rodinnou historii. „Vlastovi se v tomhle zapomenutém kraji po válce zalíbilo a nebyl sám. Kousek nade mnou má chalupu Limonádový Joe Karel Fiala, vedle zase režisér Fišer a jeho dcera, herečka Táňa Fišerová. Já tu trávím léto, ale na zimu se vracím do města, protože jsem, na rozdíl od mého muže, spíš kavárenský typ. On si zaleze, já chodím po výstavách a přednáškách. Třeba o architektuře.“

Stejně jako nová filmová Saxána i ona vychovala jednu dceru. Ta přišla na svět deset let poté, co tehdy jedenadvacetileté zpěvačce zemřel hned po porodu syn. Dnes je dcera Bára, kterou má Petra Černocká ze svého prvního manželství s Janem Vaculíkem, sama maminkou a zpívá v oblíbené dívčí kapele Yellow sisters.

Že má její dcera hudební nadání, prý bylo jasné poměrně brzy a zpěvačka se ho snažila podpořit. Bára chodila na piano, na kytaru, a když začala zpívat profesionálně, vzala si i lekce zpěvu.

„Vychovala jsem ji, jako vychovala moje matka mě,“ říká o své dceři Báře. „Načapala jsem se, že jí říkám věci, které jsem slýchala doma a které jsem samozřejmě nesnášela.“ Na dceru je dnes hrdá a kapelu, kde spolu s dalšími třemi děvčaty zpívá, si ráda poslechne.

„Nakonec to snad s mojí výchovou dopadlo dobře. Vždycky jsem se uklidňovala, že se charakter a geny u dítěte prosadí samy. Protože jsou děti, které prošly příšernou výchovou a jsou z nich bezvadní lidé. A z jiných, z výborných rodin, kde se na ně dbalo možná až moc, vyrostli pěkní prevíti. Jednou Barunce vysvětlím, že pokud jsem chybovala nebo byla příliš komisní, dělala jsem v tu dobu to nejlepší, co jsem mohla, věděla a uměla. A bylo to vždy z lásky.“

S humorem dodává, že té musíte nejvíc vyvinout, když je dítě v pubertě, protože tehdy naši potomci dělají všechno pro to, abychom na ně přinejmenším zanevřeli. „Když dítě odejde a vy máte za sebou pár let jeho puberty, tak vám jeho odchod v tu chvíli srdce úplně nerve.“

Letos v únoru se jedenašedesátiletá zpěvačka stala babičkou. Na svět přišla malá Olivie Coco. „To podle návrhářky Coco Chanel,“ vysvětluje. Z malé vnučky je nadšená, ale zatím si ji moc neužije.

„Malá Coco je ještě opravdu malá a drží se jako klíště své maminky. Chvíle, kdy mi bude svěřována, se ale blíží a já se na to moc těším. Jen se musím s dcerou domluvit, že když bude u mě a bude dělat něco moc špatně, tak mi musí dovolit, že ji můžu plácnout po zadečku. Rozmazlených mrňat je všude dost a já jsem zastáncem toho, že v jejich zájmu je mít pevně nastavené mantinely,“ má jasno o výchově. Jenže vzápětí přizná, že stejně tak je možné, že si ji malá Coco omotá rychle kolem prstu.

Zpěvačku prý mateřství může obohatit i po hlasové stránce. „Dává zpěvnímu hlasu novou, zralejší dimenzi,“ říká vážně a vzápětí se rozesměje. „No, to ale asi říká ta pravá! Zrovna já mám hlas, nebo spíš hlásek, pořád stejný. Teď nedávno jsem k filmu natočila novou verzi písničky Saxána. Až jsem se lekla, jak to zní pořád stejně!“