Pepa Vojtek: Do bačkor a stereotypu mě nikdo nedostane

Když začátkem roku potřetí navlékl snubní prstýnek, mnohé tím překvapil. Se svou do té doby přítelkyní, tanečnicí Jovankou Skrčeskou, žil dva roky a plány na svatbu do světa nevytrubovali. „Neplánovali jsme ji moc dlouho, to je pravda. Jovanku jsem požádal o ruku někdy před Vánocemi,“ přiznává Vojtek.

„Doufám, že do třetice moje manželství vydrží. Pro mě se svatbou nic nemění, stejně bych do toho šel. Byla to jen otázka času. Navíc jsme tím všem zavřeli pusy. To bylo samé milenka, přítelkyně a mně se to nelíbilo. Kdo mohl, tak si rýpnul,“ prozrazuje herec a rocker. Svatbu si představovali v utajení, ale shodou náhod bylo vše jinak. V době, kdy probíhal svatební obřad na Vyšehradě, pohřbívali tam pozůstalí herečku Milenu Dvorskou. A tak se čerstvě oddaný pár pozornosti fotografů nevyhnul.

Frontman skupiny Kabát se netají tím, že manželství je pro něj důležité. „Kdo si dělá jen zářezy na pažbě, pro toho je přítěží. Ale já takový typ nejsem. Nepotřebuju si nic dokazovat. Že bych na koncertě skákal mezi fanynky a do rána s nimi dělal bůhví co? To opravdu ne!“

Více než dvacet let se živí rockem. Skupina Kabát, se kterou zpívá, je dnes už kapelou kultovní a jeho kolegové už se dávno smířili s tím, že si z tvrdší muziky občas odskočí do muzikálů. Hity Kabátů si zpívá už druhá generace. „Naši fandové stárnou s námi, některé bereme už jako součást kapely,“ vysvětluje Vojtek. „Dnes už s sebou na koncerty vodí svoje děti.“

Nálepce rocker se dlouho bránil, tvrdil, že zkrátka hrají „severočeskej hašiš“. Kapela vyprodávala nejprve zábavy a v devadesátých letech i čím dál častěji koncertní sály. To bylo asi nejbouřlivější období.

„Možná proto nepociťuju žádnou krizi středního věku. Prošel jsem si kdečím a některé úseky mého života nebyly dvakrát příjemné, tak snad už mám vybráno.“ Ve dvaadvaceti se například překouřil marihuanou a taky hospoda v Teplicích, kterou dodnes vlastní, ale kontroluje ji už jen na dálku, byla kdysi také svědkem nejedné bouřlivé oslavy. „Ani dnes se ze mě abstinent nestal, ale znám míru. Taky už tolik nevydržím, tělo od narození stárne,“ utahuje si. „Ale pořád mám rád dobré jídlo i pití. Usazovat se nechci, vždycky budu bouřlivák ve svých mezích.“

Nejvíc se vyřádí na koncertech. Na ten loňský jubilejní, kdy Kabáti na pražském Vypichu oslavili dvacet let a s nimi přes šedesát tisíc fanoušků, vzpomíná rád. Věnoval jej tehdy své dceři Valentýně, která ho sledovala s neskrývaným nadšením. Lidé tehdy odcházeli z koncertu skoro bez hlasu, protože si většinu písniček zazpívali se svými idoly. A právě vystoupení a koncerty mu nastavují přirozené mantinely.

„Od jisté doby chodím na pódium zásadně střízlivý. Když jsme ještě hráli zábavy, to bylo na začátku devadesátých let, tak jsme kvůli alkoholu jednu nedohráli. Časem jsem se musel - někdy i rázněji - naučit odmítnout nějakého toho panáčka od fanoušků. Je jasný, že čím jsou fanoušci nalitější, je složitější jim vysvětlit, že prostě před koncertem nepiju.“

Se smíchem přiznává, že je už trochu opotřebovaný, ale nějaké to loupnutí v koleni neřeší. Má naštěstí fyzičku z doby, kdy hrál vrcholově fotbal. „To mi bylo dvacet, bydlel jsem u rodičů a jako opravář telefonů a rozhlasu po drátě jsem si vydělal čtyři tisíce. A ty byly celé moje! Nic jsem neřešil, k nikomu jsem neměl žádné povinnosti.“

Děti má zatím tři, ale je prý klidně možné, že se počet Vojtků na planetě ještě zvýší, naznačuje tajemně. Z prvního manželství, které vydrželo třináct let, má dnes už dospělého syna Josefa. Valentýnce, kterou má z pětiletého vztahu s herečkou Sabinou Laurinovou, bude na jaře osm. Z druhého manželství s tanečnicí Libuší Vojtkovou má syna Matýska, jemuž je dva a půl.

„Matýska si beru dvakrát týdně. S Vájou je to složitější, protože už chodí do školy, ale také je u mě pravidelně. Snášejí se výborně, vždyť jsou to sourozenci. Teď v zimě se toho nedá příliš dělat, ale jinak se děti na zahradě vždycky vyblbnou.“ Na manželství se ani po předchozích nezdarech nedívá negativně. „Jsou na to vždycky dva,“ argumentuje.

„Pokud to neklape, je lepší to ukončit než se nějak trápit. To pak odnesou děti.“

Správná ženská podle něj má být žena se vším všudy. „Líbí se mi, když se umí pěkně upravit a obléknout. Když o sebe pečuje. Nemám rád ženský, co si na něco hrajou, nebo takové, co umí všechno samy. Aby mi stála za zády a radila, jak mám zatlouct hřebík? To se na to můžu vykašlat, lehnout si na gauč a koukat na televizi.“

Podle něj by role v páru měly respektovat přirozenost a tradici. „Na něco je doma potřebný chlap, a na něco zase ženská. Já se Jovance nemíchám do vaření a dělám těžší věci, teď třeba odklízím sníh. Líbí se mi, že doma zastane takové ty „ženské“ činnosti. Vím, že má taky hodně práce, tak po ní nic nevyžaduju, ale oceňuju to.

Ze zahrady, kterou jsem měl zpleněnou od naší dogy Diega, která - nebo spíš který, je to kluk a pořádný macek, má skoro metr v kohoutku - když zabere, vyhrabe díru jako do metra, během půl roku udělala kvetoucí ráj. Baví ji to a nebojí se toho,“ pochvaluje si novomanžel.

Kromě dětí, manželky a kapely Kabát ho vytěžuje i hlavní role v novém českém muzikálu Baron Prášil. Připouští, že chvílemi neví, kam dřív skočit, ale je za to rád. „Možná proto si nepřipadám tak starý, jak se papírově píše,“ směje se. V muzikálu Baron Prášil má hlavní roli a kromě něj se v něm objeví jak jeho současná manželka, tak jeho předchozí partnerky.

Nedělá to tak trochu paseku, všechny jeho ženy na jednom pódiu? „Ani v nejmenším,“ vyvrací spekulace Vojtek. „Myslím, že to máme vyřešené. Ani Sabina, Líba a ani já nemáme potřebu čeřit vodu. Co jsme si chtěli vyříkat, už jsme si vyříkali. Od rozchodu s Líbou je to už dva roky, takže máme oba dva právo na svůj soukromý život. A naopak nemáme právo strkat nos do soukromí toho druhého.“

Matky jeho dětí také vědí, že se na něj mohou, pokud jde o společné potomky, spolehnout. „Kdykoli mohou zavolat. A navíc jsme profíci a určitě nic soukromého netaháme do práce.“ Práce na novém muzikálu ho okouzlila. Líbí se mu, jak je příběh napsaný, a hlavně: „Není tam ani jediné sprosté slovo! Těch je všude až příliš. A mě to obtěžuje, nechci je slyšet třeba z televize. Jasně, když mě něco naštve, taky jsem někdy sprostej, ale proč to mám poslouchat z televize…“

Protože není vystudovaný herec a neumí vytlačit slzy na požádání, musí se do každé role položit. A Baron Prášil mu prý sedí. „Lži? Ale ne, to jsou pohádky! Karel Jaromír Erben taky nebyl lhář. Baron Prášil jen vyprávěl různé příběhy a do nich dosazoval sebe. Měl velkou fantazii a se svými sny se sžil. Ale nikomu tím neškodil, aspoň v našem muzikálu. Mně taky nebude nikdo věřit, že jsem třeba bojoval s Golemem, byl jsem Dracula, Marcus Antonius, Krysař…A já byl! Protože jsem svou postavu žil na jevišti…“