Pavlína Němcová: Teď jsem herečka a chci o tom přesvědčit

Jako začínající herečka si nemůžu příliš vybírat. Jsem ráda, vždyť ta role byla jednou z hlavních. I když mi charakterově byla cizí, musela jsme to umět zahrát. Je zajímavější dostat roli, která je opak vás samé.

Ať si každý žije po svém, ale pro mě je spíš nepřijatelná.

Z mé strany určitě. Ale vím, že muži jsou přírodou naprogramováni trochu jinak.

Pokud milujete… Nemůžu říct, co by bylo, kdyby k tomu došlo. Záleží taky na tom, jak se v té chvíli partner zachová. Je těžké soudit dopředu. Kdyby mělo dojít k takové fyzické nevěře, tak ať to udělá tak, abych se o tom nikdy nedozvěděla. Když se o tom dozvíte, vždycky to naruší důvěru. A pak nikdy nevíte, jak se to vyvrbí dál.

Právě ta důvěra. Opora, tolerance a láska.

Ne, opravdu si to nedovedu představit a ani to nechápu.

Většinou asi nemůže. Možná v nějakém období, ale pak vyprchá to hlavní a vztah začne být o ničem.

Ano, mám.

Není to moc dlouho.

Jsem zamilovaná. Ale předtím jsem byla ve vztahu, který trval osm let, a ten ztroskotal na nevěře partnera.

Zčásti ano, bez toho láska nemůže existovat. Ale nejsem žárlivá nějak patologicky. Navíc když máte proč…

Ano, před sedmi lety. Nyní bojuju, abych získala uplatnění jako herečka. Modelingem jsem nikdy nežila. Ani v době, kdy jsem ho dělala, jsem se nechtěla prezentovat jako modelka. Pro mě to byl zdroj obživy a tak to zůstalo. Je to část života, co už je za mnou.

Byla to obrovská osobnost. Žila zvláštním způsobem života, ale velké osobnosti žijí vždy jinak, než je normál. Možná i tím se stávají ikonami. Náš rozhovor byla jediná scéna, kterou pan režisér vymyslel sám. Otázky se mi líbily, líp bych se nezeptala. Byly krátké a úplně jednoduché, co ráda jí, jakou má ráda barvu. A když na otázku, jakou radu by dala mladé ženě do života, odpověděla miluj, bylo to skvělé. Protože i já si myslím, že život bez opravdové a hluboké lásky nejde prožít.

Jane Fondová předběžně souhlasila, ale režisér Olivier Dahan se začal obávat, aby se pozornost v závěru filmu nestrhla příliš na ni. Nahrálo mi i to, že chtěl, aby novinářku hrál někdo mladší, aby byl z rozhovoru cítit k Edith patřičný respekt.

Jsem ten typ, co neměl doma ani vylepené plakáty. Autority nejsou moc pro mě.

No, abych se přiznala, v soukromí úplná ekoložka nejsem.

To bych měla začít. Zatím mám jeden velký pytel. To asi ekologové nebudou rádi, až tohle uslyší. Příroda nám toho ale dává moc a my bychom jí to měli oplácet.

Určité věci zásadně nedělám. Nejdu po ulici a nevyhodím tam žvýkačku. Jsou to maličkosti. Ale žvýkačky jsou taky plast. Snažím se žít zdravým způsobem života. Ale na druhou stranu nepůjdu kácet stromy, abych si zatopila.

Ne. Mně se to ani nelíbí. A vidět reportáže, jak jsou zvířata, která se chovají jen pro kožešiny, zabíjena, je naprosto hrozné.

Jím všechno. Vegetarián nejsem, pořádný biftek je občas také dobrý.

Máme to asi v rodě. Tatínek i bráchové jsou vysocí a štíhlí, můj syn má už v sedmnácti 184 centimetrů.

Mám to taky od přírody. A možná stresem. Když se stresuju, hubnu, aniž bych chtěla.

Prosím vás, víte jakým já žiju životem?

Každý den jsem někde jinde, kufr mám neustále v ruce a pořád někde cestuju. Nejsem zaměstnanec žádné firmy, nemám nic pevně dané, žádný stereotypní život, který se opakuje den po dni. Všechno si musím vytvořit a vybudovat sama. Nemůžu zůstat sedět a čekat, že mi něco spadne z nebe. A tak se snažím jít za příležitostmi sama.

Zejména. Teď jsem začala budovat a stavět na nohy svůj vlastní projekt. Jsem sice herečka, ale na roli snů bych mohla čekat celý život. A ta by taky nikdy nemusela přijít. Navíc já musím pořád bojovat s klišé, že modelka chce být herečkou. Často na mě koukají skrz prsty. I mě tak prezentují: modelka, co hraje ve filmu.

Úplně. Modeling mě fakt nikdy nebral, nikdy jsem jím nežila. Ale škrtnout ho nemůžu, je to moje minulost. Už bych ale ráda, aby lidi pochopili, že to je opravdu minulost, činnost, kterou jsem se zabývala před lety. Teď jsem herečka a chci o tom přesvědčit.

Pustila jsem se do vlastního projektu. Delší dobu jsem hledala látku vhodnou ke zfilmování. Pár jsem jich našla, ale když jsem se už chystala koupit práva, přišla jsem pozdě. Takže jsem hledala tak dlouho, až jsem skončila u románu Victora Huga.

Přesně tak. Je to román Devadesát tři z období francouzské revoluce. Silný román, co se týče charakterů. Hrají tam prim muži, mezi nimi je jedna ženská postava.

Ano, samozřejmě.

Prostá žena z lidu, venkovanka. Charakter u ní spočívá v síle ženskosti. Je to matka, co má dvě malé děti. A protože většina hlavních postav je mužských, její ženskost vynikne.

Ale ne, každý tam za něco stojí.

Už je napsaný scénář, psali ho dva renomovaní scenáristé. Jedním z nich je Jean Claude Carrier, který napsal pro Miloše Formana mnoho velkých filmů.

Hned na začátek mi řekl, že je drahý.

Řekla jsem, že to vím, ale že si na něj seženu peníze. Což se mi povedlo. Výsledek mají v rukou dva velcí režiséři. Zatím je neprozradím, čekám na jejich odpověď. A hlavní mužské role mají hrát také známí herci. John Malkovich se vyjádřil kladně.

Říkala jsem si, když už, tak už. Každý projekt bude stát peníze.

Spíš peníze sponzorů a investorů, co sháním. A na malý projekt s neznámými jmény by bylo těžké najít investory. Takže jsem skončila u Victora Huga, ať to má grády.

Snažím se. Vždycky si říkám, co můžu ztratit?

Ano. Ve finále jsme zbyly jen dvě. Dnes už známá německá herečka a původně modelka ze stejné agentury jako já, Diane Krugerová, se kterou se dobře znám. Roli nakonec dostala ona. Přijala jsem to hrdinně, protože na podobná zklamání jsem za léta v šoubyznysu zvyklá.

Tři roky. Vdávala jsme se v osmnácti, měla jsem hned syna. Když mi bylo dvacet, s manželem jsme se rozvedli. Byli jsme velmi mladí.

Je mu už sedmnáct a je plně v pubertě.

Přesně tak, to je dnešní mor. Hrůza. Jinak studuje lyceum, což je jako naše gymnázium. Letos ho čeká maturita. Pak by chtěl jít na „matfyz“. Je jinak zaměřený než já.

Ani ne, on nebyl na matematiku. Asi po českém dědečkovi, mém otci, což je inženýr.

Velmi. Syn je legrační, nedávno mi říkal, že kdyby byl jako já, je ze mě za rok babička.

Vůbec, zasmála jsem se tomu, protože ta představa, že bych v kočárku vozila vnuka, mě pobavila. Každý by si myslel, že to je moje. A já přitom babička! To by bylo vtipné!

Naopak, velmi ráda.

Určitě. Uvidíme, co všechno přijde.

Doma je pro mě Praha. V Děčíně jsem se sice narodila, ale za půl roku se naši stěhovali do Prahy. Vyrostla jsem v Praze. Pokaždé, když sem mohu přijet, je to pro mě svátek. Jezdím tak často, jak to jde, a chci tu strávit léto.

Ano, zůstaly jsme kamarádky. Stýkáme se, i když ne tak často, jako před tím. Jsme v kontaktu, voláme si. Však jsme se znaly jako malé patnáctileté holky. A tak se pořád vidíme.

To nevím. Je to dost brzo. Vím, co se ve světě modelingu odehrává.

Vyprávějí se dramata, ale záleží na tom, na koho narazíte, a jak se tomu poddáte či nepoddáte. Děti jsou závislé na výchově a na tom, co do nich rodiče dají. Tím se pak v životě řídí. My do Paříže vyjely v létě 89, těsně před revolucí. Vracely jsme se do Prahy se štábem Paris Match, který o nás přijel dělat reportáž. Přistály jsme na Ruzyni 17. listopadu.

Naprosto. Francouzi měli radost, že místo jedné reportáže natočili dvě. Ocitli se přímo ve středu dění.

Od dětství, ale maminka mě od toho odrazovala. Vždycky říkala: ty a herečka? Vždyť se tak hrozně stydíš! To zapomeň, to nemůže fungovat.

To nesmí, ale já byla jak ten kačer Donald se znaky dolarů v očích. To byla moje celá motivace. Že za modeling byly peníze. Ale nahá bych třeba nefotila, to ne.

To je rozdíl. Když je něco vaše vášeň, jste ochotná pro to strašně moc udělat a překonat sama sebe. A teď v Případu nevěrné Kláry taková scéna je.

Byl to nejhorší den natáčení. A čtrnáct dní potom jsem měla zablokovaná záda, že jsem se nemohla hnout. Ze stresu. Když jsem viděla scénář, scéna v posteli tam nebyla. Pan režisér ji tam dopsal dodatečně.

Tak ji tam musel mít nahatou. Ostatně všichni hlavní hrdinové tam byli nahatí.

Ale třeba jo. Už stárnu, tak si třeba řeknou, je stará, co bychom ji ještě svlékali. To je moje záchrana. Těším se na charakterní role! Venkovanka, co se ji chystám hrát, nahá není.

Moment. To už si diriguju já.