Článek
Zájemce se dozví, nejenom odkud jeho rod pochází, ale čím se jeho příbuzní v minulosti živili nebo kde bydleli. Stačí pouze rodný list a detektivní práce může začít. K sestavení rodokmenu, který mnohdy přinese velké překvapení, podle genealožky Lenky Peremské klient nic víc nepotřebuje.
„Na jeho základě je odkážu na příslušnou matriku, kde si vyžádají opisy rodných listů rodičů, případně prarodičů. V okamžiku, kdy se dostaneme do bodu, že už jsou záznamy uložené pouze v archívech matrik, přebírám veškerou práci já. Pak už je to jen na mně,“ vysvětluje mladá žena s tím, že se mnohdy stává, že zákazník skutečně nic kromě svého rodného listu k dispozici nemá a například o otci neví nic.
To, kam se Peremská při pátrání dostane, závisí na mnoha okolnostech. Práce většinou končí v druhé polovině sedmnáctého století, tedy v době po třicetileté válce.
„Mnoho domů bylo v době války vypáleno a hodně lidí uteklo například do zahraničí. To je jeden z důvodů, proč těch zpráv před třicetiletou válkou máme velmi málo. Každý rodokmen je ale jiný a občas nemám ani problém dostat se do druhé poloviny šestnáctého století. Jindy záznamy chybí a já se zaseknu na konci osmnáctého století,“ upřesňuje genealožka s tím, že nejstaršího předka se jí podařilo dohledat v roce 1580.
Genealožka Lenka Peremská vystudovala historii. Kromě dějin ji ale bavilo i psaní, a tak začala sestavovat rodinné rodokmeny.
Co v kterém rodu maminka dvou dětí objeví, je vždy velkou neznámou. Někdy jsou zákazníci mile překvapeni, jindy jsou zklamaní. Strach z minulosti ale nemají. Například na vraha zatím Peremská nikdy nenarazila.
„Velmi šťastní jsou lidé, když zjistím, že jejich předci mají například modrou krev nebo jsou v příbuzenském vztahu s nějakou významnou osobností,“ usmívá se žena a dodává, že naopak smutní jsou ti, v jejichž rodině se po generace traduje nějaká historka o původu rodiny a podle rodokmenu pak zjistí, že se vlastně vůbec nezakládá na pravdě.
Pro Lenku Peremskou je její práce hlavně koníčkem a zpočátku měla problém se od ní odpoutat. Musela se tedy naučit odpočívat. Sama přiznává, že se jedná o náročnou činnost.
„Je to tak trochu závislost. Jde vlastně o detektivní práci, která vás zcela pohltí. Teď už mám kolem sebe kolegy, kteří mi pomáhají. I tak je zájem obrovský, že máme čekací listinu. Pokud tedy teď někdo projeví zájem, dostanu se k práci na jeho kronice až v roce 2020,“ říká.
„Většinou sestavení rodokmenu zabere dva tři měsíce. Někdy se ale zadaří a je to rychlejší. Pokud ale chce člověk skutečně propracovaný rodokmen, trvá to i půl roku, rok,“ vypočítává historička, která sestaví více než stovky rodokmenů ročně.