Článek
A nešlo jen o volební právo, ženy dlouho nemohly ani studovat či pracovat například jako lékařky či na jiných, do té doby výhradně mužských pozicích. Za většinou věcí, které dnes mladí berou jako samozřejmost, stálo obrovské úsilí našich předchůdkyň.
MDŽ se slaví v mnoha zemích světa, kde si lidé připomínají zejména boj žen za volební právo a zrovnoprávnění, zároveň se snaží poukázat na oblasti, v nichž znevýhodněné postavení stále přetrvává. Přestože se v tomto směru změnilo mnoho věcí k lepšímu, stále je co zlepšovat.
Nejde tedy o žádný přežitek socialismu, ale o smysluplný svátek, na který by se rozhodně nemělo zapomínat, a je moc dobře, že se i u nás vrátil v roce 2004 jako významný den do kalendáře.
8. březen je tak tím nejlepším dnem pro obdarování manželky, partnerky, matky, ale i kamarádek či kolegyň. Většina z nich to totiž skutečně ocení. Jak ukázal dřívější průzkum značky L’Oréal Paris, 70 procent Češek vidí smysl v oslavách tohoto dne. Oslava by se ale měla týkat především jich samotných a ne slavení jako takového, jak tomu bylo v dobách komunismu, na což nejčastěji vzpomínají ženy starší 55 let.
Mnohé ženy se cítí přetížené, muži na jejich bedra často nakládají víc, než by měli
Pokud tedy budete chtít ženy ve svém okolí potěšit, nic nezkazíte květinou, ale i drobností či jen samotnou gratulací.
Jak probíhají oslavy MDŽ ve světě
Mezinárodní den žen je uznán jako oficiální svátek například v Afghánistánu, Bělorusku, na Kubě, v Rusku či ve Vietnamu. V Číně, Nepálu a na Madagaskaru je také oficiálním státním svátkem, ale pouze pro ženy, mužů se svátek netýká.
Velmi populární je tento svátek například v Chorvatsku či Srbsku. V Rumunsku je tento den brán jako ekvivalent ke Dni matek. Dary a květiny proto dostávají jen matky a babičky. Po rozpadu SSSR od tohoto dne upustila Arménie. Místo toho tam však zavedli státní svátek krásy a mateřství datovaný k 7. dubnu.
V Itálii jsou pro tento den typické květiny – žluté mimózy. V Rusku a Albánii zase muži darují čokoládu. Ženy v Portugalsku tento den oslavují v noci ze 7. na 8. března, kdy chodí na večírky a večeře, ale bez mužů.
Ženy i muži dnes od vztahů chtějí více, než bylo zvykem u minulých generací
V Polsku, na Slovensku, v Makedonii, Brazílii, ale i u nás dostávají ženy květiny od manželů, zaměstnavatelů, ale i učitelky od dětí. V České republice je s tímto dnem neodmyslitelně spjat červený karafiát, který dostávaly ženy ze všech stran.
| Volební právo žen nebylo samozřejmostí |
|---|
| Ačkoli boj za zrovnoprávnění žen (nejen ve volbách) začal v 19. století ve Velké Británii a Spojených státech, ani jedna z těchto zemí nebyla mezi prvními, jež volební právo na národní úrovni uznaly. Prvním územím na světě, kde získaly ženy volební právo, se stala v roce 1838 britská korunní kolonie Pitcairnovy ostrovy, na celonárodní úrovni tak učinil jako první v roce 1893 Nový Zéland, následován v roce 1902 Austrálií. |
| Evropským průkopníkem a třetím na světě v uznání volebního práva žen se stalo v roce 1906 Finsko. Do konce první světové války jeho příkladu následovala ani ne dvacítka zemí včetně Británie (1918), kde ale mohly zprvu volit jen ženy starší 30 let (na 21 let byla věková hranice snížena v roce 1928). |
| V Československu získaly ženy volební právo v roce 1919 současně s muži. Do ústavy USA bylo volební právo žen zakotveno v roce 1920, předtím ho měly ženy v některých státech Unie. |
| V islámském světě prolomil hráz předsudků turecký prezident Mustafa Kemal Atatürk, který s řadou dalších reforem přiznal ženám právo volit (1930) a být volen (1934). Předstihl tak i mnohé evropské země, včetně Francie (1944), nejstarší republiky světa San Marina (1960) či Lichtenštejnska (1984). |
| Poslední politická bašta mužů v Evropě padla až v roce 1990, kdy soud v Lausanne nařídil švýcarskému kantonu Appenzell-Innerrhoden uznat volební právo žen, jež jim tam bylo v místních volbách do té doby upíráno, ačkoliv Švýcarsko toto právo uznalo v roce 1971. |