Opalovací přípravky, které šetří životní prostředí a podmořský život

Jak potvrdilo již několik studií, některé chemické filtry jako např. oxybenzone, octocrylene a octinoxát jsou toxické pro vývoj korálů a mohou způsobit i jejich blednutí. Do nedávné doby je přitom využívala značná část opalovacích přípravků.

V posledních letech tak mnohé renomované kosmetické značky začaly upravovat složení svých opalovacích přípravků, aby podmořskému životu skutečně neškodily a splňovaly i nejpřísnější Havajské zákony na ochranu podmořských ekosystémů zakazující některé opalovací přípravky, tzv. Hawaii Reef Bill.

Některé značky pak zašly ještě dál, např. značky Eucerin a Nivea mají od letošního roku své opalovací přípravky i bez obsahu nylonu, který patří mezi mikroplasty a v kosmetických přípravcích je používán, protože při aplikaci zvyšuje pocit hladkosti na pokožce.

Mikroplasty jsou velmi malé, pevné částice plastických hmot, nerozpustné ve vodě a nejsou biologicky rozložitelné. Dostanou-li se do mořské vody, zůstávají zde a velmi pomalu se rozkládají, čímž přispívají ke znečištění moří.

Tyto značky navíc lahve sprejů vyrábějí z 95 % z recyklovaného plastu, vnější uzávěry a uzávěry pumpiček pak z cca 48 %.

Společnost L´Oreal kromě úpravy složení svých produktů u některých svých výrobků značek La Roche-Posay, Vichy či Garnier sáhla při výrobě tub s opalovacími přípravky po kartonu, čímž se jí podařilo snížit používání plastů o 45 % v porovnání s podobnými plastovými tubami.

Do budoucna přitom společnost L´Oreal plánuje využít obaly respektující principy udržitelnosti, které budou vyrobeny ze zachycených a recyklovaných uhlíkových emisí.

První takový obal byl vyroben v loňském roce ve spolupráci se společnostmi LanzaTech a Total. Jejich technologie dokážou zachytit uhlíkové emise a transformovat je díky biologickému procesu na ethanol, který přemění díky dehydratačnímu procesu na ethylen, a následně polymerací na polyethylen, který má stejné technické vlastnosti jako materiál získaný z fosilních zdrojů.

Většina značek především s přírodní kosmetikou používá ve svých výrobcích především minerální filtry na bázi zinku a oxidu titaničitého. Jejich předností je, že zůstávají na povrchu pokožky a odrážejí sluneční záření jako zrcadlo a jsou účinné okamžitě.

Nicméně například oxid titaničitý Evropská komise nedávno zařadila na seznam potenciálních karcinogenů typu 2. V současné době je tak nejšetrnějším schváleným UV filtrem oxid zinečnatý.

Problém přípravků s těmito filtry je, že bývají hutnější a špatně roztíratelné. Mnoho firem to sice řeší tak, že tyto filtry zmenší na nano úroveň, zde ale panuje podezření, že tak mohou poškozovat naše zdraví.

Další nevýhodou je, že se ve vodě snadno smyjí, takže se musíte mazat vždy, když vyjdete z vody. Při pocení se také mohou objevovat bílé skvrny.

Chemické UV filtry jsou molekuly, které škodlivé UV paprsky absorbují a přeměňují je na energii v podobě infračerveného záření.

Přestože mnozí lidé před používáním chemických filtrů varují, vědci upozorňují, že dnes většina opalovacích přípravků již používá chemické filtry nové generace, které jsou v mnoha úrovních bezpečnější a snášenlivější, než tomu bylo před lety.

Mezi novější a bezpečnější chemické filtry patří např. Mexoryl SX (Terephthalylidene Dicamphor Sulfonic Acid), Mexoryl XL (Drometrizole Trisiloxane), Tinosorb S (BisEthylhexyloxyphenol Methoxyphenyl Triazine), etylhexyl triazon (Ethylhexyl Triazone) nebo sodná sůl bisdisulizolu (Disodium Phenyl Dibenzimidazole Tetrasulfonate).

Většina firem tak dnes často kombinuje chemické filtry s minerálními, aby pokožku maximálně chránily, ale zároveň byly k pokožce i životnímu prostředí co nejšetrnější. Proto i mnohé přípravky s chemickými filtry splňují nejpřísnější Havajské zákony na ochranu podmořských ekosystémů.